Fashion revolution

středa 26. dubna 2017
Právě probíhá týden "revoluce v módě". Informace o této akci si můžete přečíst na TÉTO webové stránce. Ocituji aspoň kousek: "24. dubna 2013 se v Bangladéši zřítila oděvní továrna Rhana Plaza, ve které se šilo oblečení pro známé fast fashion oděvní značky. V troskách budovy zahynulo 1130 lidí a 2500 dalších bylo zraněno. Toto neštěstí dalo vzniknout globálnímu hnutí Fashion Revolution. Fashion Revolution je mezinárodní kampaň, do které je k dnešnímu dni zapojeno 92 zemí z celého světa včetně České republiky. Kampaň přináší informace o tom, jakým způsobem funguje dnešní módní průmysl a současně zkoumá naše konzumní zvyklosti. Jak a kde se dnes naše oblečení vyrábí? Jak módu nakupujeme, jak ji užíváme a jak ji odkládáme? A k jakým situacím to vede v globálním měřítku?"

Hodně se mi líbí jejich workshopy pro starší žáky ze základky a mladší ze středních škol. "Příběh skříně" a "Skutečná cena levných kalhot." To je ta generace, do které je třeba info ohledně etické módy hustit nejvíce. Protože může výrazně změnit své myšlení. V hodinách občanky bych tohle téma určitě probírala, prostor pro ekologická témata je potřeba. Stejně jako bych zařadila povídání o velkochovech, lokálních potravinách, ekologických květinářstvích, kosmetice, apod.

I my starší můžeme své návyky změnit. Jde to pomaleji, ale jde to. Já se aspoň snažím. Přiznávám, že v řetězcích taky někdy nakupuji. Protože je to dostupné a nejpohodlnější. A přesně na to módní značky hřeší. Na konzum a pohodlnost lidstva. A taky na potřebu mít hodně a víc a ještě více. Občas se mi ale stane, že stojím uprostřed haly plné oblečení a nemůžu si prostě vybrat... Nepadnoucí střihy, nemožné materiály...

Bohužel nemám dostatečný rozpočet na to, abych mohla kupovat pouze autorské kousky oblečení. I když bych ráda. V designových "šopech" taju blahem. Něco přímo na míru si nechám užít jednou, dvakrát do roka, většinou k nějaké příležitosti. Ono to zase tak draho nevyjde, a kousky přímo na míru většinou vydrží fakt roky... Nedostatek financí a potřebu originálně a netuctově se oblékat řeším v sekáčích. Chce to trpělivost a bystré oko, ale dají se tam najít opravdové poklady. Občas si vozím oblečení jako suvenýry z cest. Gázové šaty z Chorvatska už se skoro rozpadají, jak často a ráda je nosím... A hedvábnou halenku z Bali, kterou jsem si nechala ušít u místní švadlenky, si hýčkám, a nosím ji třeba do divadla...


Mám ráda, když si můžu oděv spojit s určitou událostí. Třeba teď, když jsem byla v Poličce, jsem si koupila nádhernou šedou halenku s puntíky, a ta euforická atmosféra, ta z ní bude vonět, dokud se nerozpadne. Jo, a taky jsem v sekáči ulovila úžasné bavlněné šaty s kapsami, které jsou na doma jako dělané. Tím, že pracuji z domova, chci být i tady oblečená hezky, byť pohodlně.


Někdy vím, kdo je původcem mého oblečení. Když nakupuji z druhé ruky, tak sice ne, ale zase aspoň zužitkuji, co už jednou bylo vyrobeno, a byla by škoda to neunosit... Myslím, že si nevedu úplně zle. Nekupuju výstřelky, jenom to, co opravdu unosím, co se mi nehodí, nevyhazuji, snažím se darovat, nad tím, co kupuji, přemýšlím... 




8 komentářů:

  1. Fast fashion a sweet shopy jsou určitě jeden z hlavních globálních problémů. Bohužel, to že to vím vede zatím jen k tomu, že mám z nových kusů oblečení spíš deprese než radost, protože ne vše se dá najít v sekáči a o oblečení na míru si můžu nechat zatím jen zdát.
    Ale snad vás potěším, na školách se to dnes opravdu učí, minimálně na střední a gymnáziích tím v občance projde každý.
    PS: Moc hezké fotky, jste opravdu roztomilá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U mě to začínalo podobně, cca před třemi lety, kdy jsem o slow fashion slyšela poprvé... Výčitky svědomí při každém nákupu. A ono se to tak nějak samo vyvrbilo, postupně, začala jsem si šatník skládat z kvalitních kousků, a zatím se daří. Je ale taky pravda, že jako úča jsem potřebovala mnohem více hadrů, a nakupování bylo náročnější...
      Taky jsem to učívala, už na základce jsem to do nich hustila...:-)
      Roztomilá? V mém věku, jestli ono to není divný...:-D
      Můžeme si tykat, prosím?:-)
      P.

      Vymazat
    2. Nevím jestli divný, ale je to tak! :-D
      Tykat si můžeme zcela určitě: Ahoj, Alča :) *třese pravicí*

      Jsem se netrefila do správného řádku, teď to vypadá, že si nestojím za svým názorem.... aj

      Vymazat
  2. Nákupy oblečení přímo nesnáším, mámm problém si na sebe cokoliv hezkého vybrat, bohužel občas tam musím (rifle mají u mě životnost tak rok, víc ne). Občas "nakupuji" u mamky doma ve skříních, kde má spoustu oblečení za posledních 25 let, je nás 5 sourozenců, takže je tam toho hodně. Ze starých trik a mikin šiji dětem tepláky a kraťasy, tam jsem si taky "koupila" moje nejoblíbenější námornické triko. Nosila ho už před téměř 20 lety na gymplu, bylo ze sekáče, mezitím ho měla moje mamka ve svém šatníku a před třema lety jsem si ho vzala zpátky. A vždy vypadá skvěle a drží tvar. Takhle kdyby vydržely nové věci, stačí nakoupit jednou za 20 let a byl by klid. A spousta ušetřených peněz.

    Dětem hodně kupuji v sekáči, na burze, vyměňujeme si oblečení s kamarádkou, švagrovou, sestrou, něco ušiju, občas koupím něco v Lidlu, protože to aktuálně potřebují. Šila jsem synovi i spodní prádlo (manžel chce taky ode mě), budu i dceři a sobě časem. Chce to jenom mít víc času a odolávat těm nádherným látkam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Palec hore, to je úplně úžasný přístup! Do Lidlu taky občas zavítám, když je potřeba doplnit něco univerzálního a zrovna nejsou finance na lepší kousek... A kéž by každé mé modré triko a leginy vydržely aspoň ten rok! Jak píšeš, kdyby se sázelo na kvalitu, to by se ušetřilo peněz a přírody... To ale není v dnešní době žádoucí, aaach jo... Díky! P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!