Ke kořenům...

neděle 18. prosince 2016
Projeli jsme o adventu už kde co. Nemyslím tím jen letos, ale tak všeobecně. Vídeň, Prahu, Salzburg, Krakov... Tudíž mohu zodpovědně prohlásit, že nejsem člověk stvořený pro velká města. Davy a tlačenice mi vysávají energii z těla tak moc, že si sváteční atmosféru většinou příliš nevychutnám. (Stejné je to s nákupními centry. Po hodině začnu omdlévat a musím na vzduch...) Nejvíce se mi asi zatím zamlouval zážitek s čertovským průvodem v rakouských horách. Nejhezčí trhy jsou ale stejně podle mě v Rožnově pod Radhoštěm. (Na ty nezanevřu nikdy, ani po drobném nedorozumění s poněkud neodbytným pánem, který měl na mysli zjevně jiné věci, než mou účast na trzích, a proto jsem se rozhodla i nadále zůstat jejich pouhým návštěvníkem...)

Letos jsme se vykašlali na třpyt velkých měst. (I když to vlastně není úplně pravda. Advent jsme zahájili v Praze. Popojíždění v pětihodinové koloně centrem města je "ideální" program na první adventní neděli...) Nápad odjet víkend před Vánoci do hor na wellness pobyt byl geniální... I když jsem o tom nejdřív trochu pochybovala. Ale protože jsem prostě borka, stihla jsem udělat vše vánoční potřebné před odjezdem, tudíž jsem mohla o víkendu úplně vypnout a užívat si pohody. Výběr lokality nebyl náhodný. Už dlouho jsem se na Žítkovou chtěla podívat...

Jednak mě velmi zasáhla kniha Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně. Četla jsem ji několikrát, a pak si ještě poslechla i audioverzi... A možná se mě tolik dotkla i proto, že právě na Kopanicích se kdysi potkali babi s dědou. Ke staré škole, kde babička učila, jsme se vydali taky. Abych věděla, o čem vypráví, když vzpomíná na roky na Lopeníku. A na bánovském hřbitově jsme zavzpomínali na dědovy rodiče... Samozřejmě že ani chalupu poslední bohyně Irmy Gabrhelové jsme nevynechali. Aspoň zvenčí...

Asi bych se vydržela toulat po zamrzlých tichých kopcích ještě mnohem déle... Protože klid a síla, kterou příroda vyzařuje, mi naopak energii velmi dodává... A co si budeme povídat, snídaně do postele, večeře až pod nos, sauna, masáže a horké koupele, na to si člověk taky velmi rychle zvykne. Mé blaho bylo dovršeno, když jsme si  po cestě zpátky ve Vizovicích koupili pro radost další modrotiskové baňky... Už visí na stromečku... Kouzlo Vánoc je tady! 


10 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Já se jen pokusila zachytit kouzlo místa, skutečným umělcem je příroda...;-). Děkuju, Ivi! P.

      Vymazat
  2. Taká peknota a ja už tiež musím opustiť tieto štyri steny a odkráčať do kopcov...
    Tam sa ti črtá ,,modrotlačový,, obrázok, tam kde je naznačená v modravých kopcoch biela cestička!
    Pekný námet:-)))))))))
    Požehnanie, veľa, veľa, veľa prajem, myslím na vás!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, vůbec všechno, celá ta strukturovanost přírody, kopce, remízky, pole, staré stromy, pokroucené větve, tolik obrazů! Ono to všechno uzraje, a jednou se určitě objeví na papíru nebo plátně...;-). Děkuju moc! P.

      Vymazat
  3. No teda! Úžasný nápad - odjet a relaxovat. A skvěle vám to vyšlo, fotky vypadají úžasně..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klidně bych to vydržela ještě další týden...:-). Díky! P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!