Maďarské deníky II.

středa 24. srpna 2016

Den pátý
     Tom začíná být trudomyslný, protože jeho plány na cykloprojížďku kolem Balatonu stále něco hatí. Dnes opět počasí. Chlácholím ho, že to třeba Norům zase nevyjde, po předchozích zkušenostech... Už po pár blescích, kdy začne padat z nebe poměrně hutný déšť, je ale jasné, že tentokrát se nemýlili.
      Běžíme aspoň pro toaleťák a guláš v plechovce. Jinak neděláme vůbec nic. Respektive, Tom hraje svou oblíbenou hru a já píšu Maďarské deníky I. Nejprve se snažíme vymyslet, co bychom mohli podniknout v dešti, až nenápadně splyneme s postelí a lebedíme si. Taky máte problém s tím, jak je na dovolené třeba pořád něco dělat? Mně nevadí nedělat vůbec nic...
      V pět hodit, tedy v čas, kdy se zavírá půjčovna kol, se nebe vyjasňuje. Tomovu náladu netřeba komentovat... Hrabeme se z apartmánu a vyrážíme směr vinařské slavnosti, na kterých má být dnes koncert Saragossa band. Ať už bude jakýkoliv, zážitek to rozhodně bude. Hrají takové ty písničky, na které tančívají na rodinných oslavách po desáté štamprli už i strejdové s berlema, a na plesech nad ránem pánové s kravatami kolem hlavy, víte? 
     Při vybírání, které vínečko zkusíme dnes, se nečekaně ocitáme uprostřed naprosto parádního koncertu. Hlavní frontman má asi stopadesát kilo, a úplně stejnou nálož energie. Nechápeme, jak se pohyby, které předvádí po celou dobu vystoupení, slučují s jeho bezchybným zpěvem. Jazz, soul, blues, předělávky známých songů, ale opravdu luxusně podané.
      To Saragossa sice předvádí většinu svých původních pecek, člověk se ale nějak nemůže ubránit karaoke dojmu. Ono to s tímhle druhem písniček snad ani jinak nejde, a asi právě v tom spočívá jejich "genialita", což? Koncert si každopádně užíváme na plné pecky. Zpíváme, máváme, skáčeme, a kolem nás to samé provádí spousta, spousta, spousta dam s trvalou a perlovými náhrdelníky, a pánů ve vestách a s ponožkami v sandálech... Hevíz, město netušených možností...     



Den šestý
     Dnes je krásně, slunečno, teplo. Hážeme věci do auta, loučíme se s hevízkým útočištěm a jedeme k půjčovně kol. Zavřeno, nevíme proč. Tom hlasitě a sprostě nadává. Abychom aspoň trošku utišili jeho cyklochoutky, půjčujeme si ze stojanu  na ulici srandovní městská kola a vydáváme se na okružní jízdu Hevízem. Projíždíme okrajové části, kolem starých lázeňských domů, až k vinařské uličce. Při jízdě už mi kola zase tak srandovní nepřipadají, protože jsou dost těžká, takže do kopce zápřah, a brzdí se sešlápnutím pedálů dozadu, tudíž z kopce zápřah taky... Když drandíme po nějaké polní cestě mezi loukami, uvažuji, že na tohle asi nebyla kola úplně sestrojena. No co, jediné pravidlo znělo: "Jezdit v rámci Hevízu.", a to my plně dodržujeme...
     A protože je opravdu krásně, jedeme se ještě jednou okoupat do Balatonu. Musím naplno konstatovat, že tahle vodní plocha mě vážně za srdce nechytla. Mělká, bahnitá, voda tomu odpovídající, travnaté břehy pokakané od racků a kačen. Sem teda s dětmi pod stan jednou opravdu nepojedu... Raději zvedáme kotvy a vyrážíme směr Budapešť!
      Na hotelu ze sebe toužíme především smýt balatonskou pachuť. Zabraná do stahování fotek a videí ani nevnímám, jaké drama se odehrává vedle v koupelně. Tom se belhá ven, ukazuje mi modrou bouli na holeni a stěžuje si, že "se zamotal do toho pitomého závěsu a spadnul do vany". Nevím, jestli se smát nebo panikařit. Po bližším ohledání zjišťuji, že je muž pojízdný, jen poněkud praštěný. Dostávám záchvat smíchu.
     Na recepci se dozvídáme, že je dnes státní svátek (proto ta zavřená půjčovna kol, aha...), a že se na jeho počest bude konat velký ohňostroj. Milé přivítání. A i když jsme po celém dni utahaní jak koťata, vydáváme se do večerních ulic mrknout se na tu nádheru. Po cestě se stavujeme na rychlou večeři a skrz prosklenou verandu pozorujeme policejní manévry při dopravní uzavírce. To bude asi velké... Z ohňostrojů mám smíšené pocity. Uvědomuju si všechny ty věci kolem, ale když ohňostroj vypukne, stejně se vždycky nechám znova okouzlit. (Nicméně nadávky na konto blbců, kteří s sebou na takovou akci vezmou psy, si neodpustím...)



Den sedmý
     Budínská část. Hrad, uličky, citadela... Budapešť je opravdu velkolepé město, a kdybych neznala Prahu, asi by mi upadla spodní čelist. Po pár hodinách bloumání na hradě zjišťujeme, že se konají folklórní trhy, a tak další hodiny brouzdáme mezi stánky s keramickými, vyšívanými, dřevěnými, vlněnými a kdovíjakými ještě výrobky. Kdyby jen  nebylo takové horko! Víte co? Už nikdy, nikdy, nikdy nebudu věřit předpovědi počasí. Od rána má být zataženo a poprchat. Pečeme se ve vlastní šťávě... 
     Ještě si užíváme trochu překrásných výhledů na Dunaj a historickou pešťskou část, a už se přesouváme na protější vrch s citadelou. Když mě Tom vidí, jak se soukám do kopce, přemýšlí, jestli nemá zavolat záchranku nebo tak něco. Aspoň mě pravidelně kontroluje, abych se s šíleným řevem nerozběhla z kopce dolů a nežbluňkla do Dunaje. Když pozoruju rudé obličeje spolušplhajících, je mi jasné, že si s podobnou myšlenkou nepohrávám sama.
      Nahoře do mě lije lahev nejdražší vody z celé Budapešti, a taky konečně začíná pofukovat, takže opět funguju. Procházíme si kopec, koukáme na výhledy, které nám od Budínského hradu byly zapovězeny, a pak se parkem, který mi trochu připomíná ten pod Petřínem, pouštíme dolů směrem k hotelu. Máme dost, kdyby to šlo, tak bychom si dnes nohy ochodily až k dupce...




Den osmý
      Omlouvám se všem čtenářům z kategorie 55+, jestli se vás některé mé poznámky z prvních i těchto deníků dotkly. Můžete se nám klidně škodolibě smát, protože po včerejším zběsilém pěším průzkumu města má Tom hnutá záda, a já bolavou kyčel a skřípnutý nerv pod pravou lopatkou. S láskou vzpomínáme na teplé hevízské jezero... 
       Myslím, že kromě sněžení už jsme v téhle zemi zažili snad všechno počasí. Dnes pro změnu leje jak z konve a teplota oproti včerejšku klesla aspoň o 15 stupňů. Vymýšlíme takový typický budapešťský program a vyrážíme do tropikária. Stejný nápad má asi půlka budapešťských rodin, takže nás po půl hodině strávené v místnosti s gardou pištících a na žraločí akvárium mlátících dětí bolí hlava. Během vzácné chvilky klidu v podmořském tunelu se na chvíli zase ocitám v oceánu, ach...
     K večeru zkoušíme i budapešťské metro a přejíždíme k parlamentu. Důvod je docela vtipný. Do Budapešti totiž zrovna dorazili naši příbuzní z Prahy, takže spolu jdeme na večeři. (Jednou už se nám takhle povedlo setkat zcela náhodou s kamarády v Hurghadě.) Po velmi příjemném večeru přichází nepříjemné rozčarování. K bolavé kyčli a skříplému nervu se přidávají křeče v břiše a zimnice, asi na znamení, že je čas na cestu domů...

Den devátý
      Nadopovaná endiaronem souhlasím s posledním výletem, návštěvou budapešťské Velké tržnice (název neumím ani napsat, natož vyslovit - Vásárcsarnok). Rozhodně za to stojí! Jednak se jedná o krásnou industriální budovu, a taky je tahle tržnice naditá stánky se zeleninou, uzenářstvími, suvenýry, jídlem... Za mou porci oběda v restauraci v nejvyšším patře tržnice jsme tentokrát ušetřili, kochám se aspoň vychytaným prostředím. Styl, který já zbožňuju. Nazvala bych ho "folklórním designem".
      Přemýšlíme, jestli si nestřihneme ještě procházku po centru, když ale zjišťujeme, že máme za stěračem pokutu (žádný parkovací stroj jsme prostě nenašli), má touha po domově roste. Zkoušeli jste někdy luštit na maďarském pokutě, kolik a kde máte vlastně zaplatit? Ne? Tak to buďte rádi... Nicméně zvládli jsme to, a o šest stovek lehčí frčíme na dálnici. Matynko, pastelky, puntíky, my jedeme!
      Že bych se do Maďarska zamilovala, a toužila tady trávit každé léto, to říct nemůžu. Jsem ale ráda, že jsme aspoň trochu poznali další evropskou zemi a velkoměsto, a že jsme viděli, ochutnali i prožili spoustu dobrého (i horšího)...
      

4 komentáře:

  1. ... no to byla dovča a to počasí, zážitků až nad hlavu, kdo by po tom netoužil :-))))). Já se tedy i zasmála, chudák drahá polovička. Dojeďte v pořádku domů, tady na vás čeká hezké počasí, Kája.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, jsme rádi doma...:-). Teď by byla třeba taková ta klasická dovolená po dovolené...:-). P.

      Vymazat
  2. Farebné, voňavé, ale tak trochu tuším....:-)
    Ja by som si Maďarsko a Balatón tiež nevybrala, ale pohraničné miesta, čárdy, pusty....už na našej strane južne od Bratislavy, na Žitnom ostrove, majú veľké čaro!
    A Budapešť by som rozhodne chcela navštíviť!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Shodli jsme se, že tak nějak fifty fifty. Některé okamžiky paráda, jiné naprosté rozčarování... A ještě do toho nevyzpytatelné počasí a moje střevní bouře... Poznali jsme, prožili jsme, jedeme dál...:-) Těším se na nějaké další příští obzory...;-).
      Budapešť krásná, hodně podobná Praze, která je mému srdci bližší... Jak jen mi může být blízké velké město, které mě většinou děsí:-). Jsem člověk na samotu...
      P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!