Polehoučku vyjarňuju

neděle 28. února 2016
Prostě nejsem zimní člověk. Těším se na jaro, strašně moc. Na pučení, kvetení, bzučení, vrtění v hlíně, všechny ty zelené lístky a voňavé pupeny, květiny v trávníku i ve váze, na mladé kopřivy a medvědí česnek, na bylinky a sirupy z nich. Koukám se na pořady o léčivkách a těším se na domácí alchymii. A že mi bude prádlo schnout na čerstvém vzduchu... A vůbec. Na světlo, teplo. Na zmrtvýchvstání.
Aspoň malinké, malilinké krůčky doma jaru vstříc. Čekáme s otevřenou náručí. Slepice na kliku od komory, sněženky z kamarádčiny zahrady do vázičky. Maruška mi z pod sněhu přinesla květiny, to je přece kouzelné.



6 komentářů:

  1. Krasne sladene, obraz, polstarky..ta tvoje modra se mi moc libi..u vas..u nas by mi doma nesedela :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Každý se potřebuje obklopovat barvou, která sedí jeho nátuře...;-). A díky. P.

      Smazat
  2. Krásné, krásné, krásné. Taky se moc těším na jaro, na voňavé dny plné sluníčka kytek, bylinek a tak. Koukám že je nás víc takových bláznů, co se těší na zmrtvýchvstání.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ale proč bláznů? Já myslím, že zbožňovat jaro je ale naprosto v pořádku...:-D. Tak ať nám to rychle utíká...;-). A díky! P.

      Smazat

Děkuji za komentář!