Když jsem byla malá, říkala jsem teto kdejaké maminčině kamarádce. Pár mi jich zůstalo až do dospělosti a i když už jim teto dávno neříkám, mám k nim kolikrát bližší vztah než k tetám skutečným. Protože i když jsou třeba daleko a vídáme se málo, jsou tu pro mě kdykoliv to potřebuju... Takové mé stínové jistoty. Jednou z nich je i Eva, mámina sestřenice. S maminkou se po dlouhých rocích odmlky před lety znova objevily a já jsem ráda, že ona i její rodina vstoupila od mého života. Říkáme, že "To jsou ti naši Pražáci."
Bude mít padesát. Takže obraz. To je jasný... Paní rámařka se mnou při volbě hrubé strukturované pasparty a jednoduchého moderního rámečku krajně nesouhlasila. Snažila se mi vysvětlit, že páchám zvěrstvo, jako když se na maso patlá med nebo se do dýňovky strouhá zázvor. Ruším zaběhnuté postupy! Naprosto jsem se dokázala vcítit do jejích pocitů, fakt. Taky skřípu zuby, když tvořím něco, co bych udělala úplně jinak... Ale tentokrát jsem platila já, takže jak jsem řekla, tak je a basta...
P.S.: Dneska svatohuberstká pouť na Hostýně. Mlha, zima, pravý podzim. Trubači na schodech u baziliky. Na snídani svíčková, na svačinu ovar. To jsou sportovní výkony! Ale pak pěkně po svých až domů, jako ze správné pouti. Každý si teď léčí něco jiného namoženého, to jsme to ale banda... Jo, a už pár týdnů se naháníme s naším svědkem Tondou, že někam zajdeme. Dnes jsme sestupovali cestou, kterou prakticky nikdo nezná, nikdo po ní nechodí a najednou proti nám, Tonda. Sto kiláků od města, kde všichni žijeme... "Někdy se můžeme klidně potkat i ve Frýdku," pronesl Tonda při loučení... Chi.
P.S.: Dneska svatohuberstká pouť na Hostýně. Mlha, zima, pravý podzim. Trubači na schodech u baziliky. Na snídani svíčková, na svačinu ovar. To jsou sportovní výkony! Ale pak pěkně po svých až domů, jako ze správné pouti. Každý si teď léčí něco jiného namoženého, to jsme to ale banda... Jo, a už pár týdnů se naháníme s naším svědkem Tondou, že někam zajdeme. Dnes jsme sestupovali cestou, kterou prakticky nikdo nezná, nikdo po ní nechodí a najednou proti nám, Tonda. Sto kiláků od města, kde všichni žijeme... "Někdy se můžeme klidně potkat i ve Frýdku," pronesl Tonda při loučení... Chi.
Krásná koláž, Péťo,
OdpovědětVymazata úplně na mě dýchlo to kouzlo podzimní mlhy. Hned bych vyrazila, ale ještě se nerozednilo, tak chvilku počkám:o)
papa, M.
:-). Doufám, že sis dnešní den užila;-). P.
VymazatS člověkem, který považuje za zvěrstvo zázvor v dýňovce, bych si taky nerozuměla...
OdpovědětVymazatTo bylo jen takové přirovnání... Jakože někteří lidé nejsou rádi, když se "mění pravidla hry". Paní o dýňové polévce neřekla ani slovo...;-). P.
VymazatAha, tak to jsem byla moc zbrklá. Já totiž dýňovou polévku se zázvorem miluju a když se o ní někdo špatně zmíní, tak se neznám... :-)
OdpovědětVymazatJa by som siahla po takto zarámovanom obraze aj kvôli tej pasparte (chlpatej,,zrebnej ) a kovovému rámu...v IKEA obzerám podobný :-)))
OdpovědětVymazat( ja som tiež veľa krát,,naopak,...)
Ona si na mě paní rámařka snad brzo zvykne:-). Pasparta je totiž tak parádní, že bych ji chtěla použít i na ty své měsíční obrazy... V Ikei něco takového mají? Fakt? P.
Vymazat