Jarňáky dva patnáct

neděle 8. března 2015
Letošní týden jarních prázdnin byl takový nějaký rozporuplný. Jsem zvyklá, že je to týden, který voní svobodou a radostí. Jako hluboký nádech po dlouhém tmavém období. Když si třeba vzpomenu na ty loňské... Letos dost bojuju s tím, proč by to měl být jenom týden? Co zbytek dní? Prostě se to ve mně všechno pere a zápasí a občas jsem teda dost škarohlídská, ale to asi tady ke všem těm životním metamorfózám patří. Beru to jako nutnou očistu před tím, než zcela rozevřu křídla. Jak zpívá Kryštof: "Bez konců nejde začít od začátku." Proč jenom já tak špatně snáším změny?! 

Udělala jsem si radost a nakoupila hromadu papírů a barev. Stále a pořád lepím, stříhám, tvořím. Hledám cestičky, jak se dostat k lidem, jak uspět. Vím, že to nebude ze dne na den, ale nevzdávám to. Věřím, že když budu (na sobě) pracovat, že on se ten úspěch jednou dostaví! Koupila jsem i hromadu papírů šedých, béžových, modrých... Většina lidí má raději jásavé odstíny a barvy, ale říkám si, že se jistě najdou i tací, které ony rádoby bezbarvé tóny naplňují štěstím, stejně jako mě. 

Velkou motivací v mém momentálním stavu jsou mi dámy, které přemohly všechny strachy, opustily sociální jistoty, věřily si a vyšlo jim to! Pavlína Blahotová, Blanka Milfajtová, Tereza in Oslo... Díky za motivaci!

P.S.: V tom sadu na fotce, který je v holešovské podzámce, v tom chci jednou nafotit nějaké krásné památeční fotky... Dokážete si představit, jak krásný je, když ty stromy kvetou?

P.S. 2: Máme koberec! Je úžasný! A už mám objednané i obrovské plátno. Výsledek naservíruju až kompletní, jo?



4 komentáře:

  1. Že by nějaký vir? Cítím se podobně, řeším také jak oslovit zákazníky,kde je hledat, chvilky nadšení přecházejí v dlouhé chvíle nejistoty strachu co bude...ale nechci se vzdát i když mi momentálně slunko nesvítí už jsem si myslela, že jsem to chytla za správný konec,ale stále mi uniká a já ho chytám a ne a ne ho udržet:-(...stále mám v rozepsané poště mailík pro Vás :-) prostě kresby nádherné moje nedočkavost veliká,ale ještě chvilku to musí uzrát...vytrvejte...ono se lehko radí druhým,ale sama mám chuť to vzdát.Dělat si radosti je potřeba já to mám s látkami a šicími nezbytnostmi:-)))Hezký večer a nadcházející týden a´t se zakázky jen hrnou...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ó né, žádný vir, je to pořád a jedno a to samé dokolečka. Řešení pracovní situace. Na jedné straně zodpovědnost a strach z bezprizornosti a na druhé nekonečná chuť po změně.

      S kreslením to vidím optimisticky, ono to chce čas...;-).

      Přeju, ať to slunko vysvitne!

      P.

      Vymazat
  2. Jé, no máš můj obdiv! Já bych tak ráda udělala ze svého koníčka i svou práci, ale asi nejsem ten správný typ obchodníka. Tak nějak nejsem schopná lákat a oslovovat zákazníky. Joo, cizí zboží, to bych uměla na jarmarku vychválit až do nebe, ale to svoje ... :D :D Je to těžké:) Ale věřím, že když svému nápadu sama věříš, uspěješ. Držím pěsti!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně taky chybí obchodnický talent, bohužel... Ale člověk se musí překonat. Nikdy není nic zadarmo. Myslím, že když nepovolím, a budu se tomu všemu věnovat naplno, tak ten úspěch prostě přijde a budu se moci tvorbě věnovat opravdu naplno. Když to dokázali jiní... P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!