a pozdě vstávat, zvolna kafe v hrnku míchat,
houpám se v křesle a čas utíká.
Zahálka je opiát, který si dávám,
když je všechno kolem zticha,
houpám se v křesle a nic neříkám.
Spřádám, plány,
a každý z nich vzniká a hned zaniká.
Spřádám, plány,
a houpám se v křesle a čas utíká."
Tyhle chvilky, o kterých zpívá Marek Eben v jedné ze svých půvabných písniček, ty mám moc ráda... Okamžiky, kdy se čas zastaví, protože se nic nemusí, jenom snít a vymýšlet a plánovat. Většinu z těch plánů nečeká žádný osud, v lepším případě ještě tak zapsání do poznámkovníčku. A právě možná proto jsou svým způsobem nejmilejší, protože dávají člověku pocit, že může vše na světě, ale přitom nemusí... Jiné nápady jsou ale neodbytné a vrací se a vrací. Jako třeba naléhavý pocit, že bych taky mohla mít svůj blog. Celý rok mi štěrchal v hlavě, když jsem brouzdala a těšila se zápisníky tolik inspirativními. A tak jsem teda tu. Těší mě.
A taky vám přeji, ať je rok 2012 plný záblesků a lenošivých chvilek příhodných k spřádání plánů. A aby navrch přinesl i dostatek energie aspoň některé uskutečnit nebo šikovné "postrkovače", těch totiž není nikdy dost.
Jé, Oringle! Krásný PFko! Přeju nápodobně /a řidičák bude v pohodě, mne stál taky spousty odhodlání, ale tááák moc mne to teď baví, že je mi skoro líto let bez řidičáku:o)/, ať vše klape podle představ... J.
OdpovědětVymazatDěkuji Jani a vítám! Bojím řídičáku, bojím, koordinace rukou/nohou, kde je pravo a levo, no to jsou vyhlídky...:) Znám své reakce, když jedu na kole... To když si nevím rady na křižovatce, tak prostě slezu, přejdu po přechodu a jedu dál. To s autem asi dobře nepůjde...:)
OdpovědětVymazat