Taky si píšete různé seznamy a soupisy? Nápady pro Ježíška... co by komu udělalo radost k narozeninám... co si žádá doplnit "garderoba"... co by se ještě hodilo do bytu... Já jich mám plný notes i diář. Mezi mé top seznamy patří ty na téma "Až budu jednou velká"... Tenhle zvyk mě drží už od let pubertálních a je docela zajímavé sledovat, co bylo v seznamu přání patnáctiletém, co z něj zmizelo a co v něm naopak přetrvalo i do seznamu pětadvacetiletého. Na konci roku mívám velmi silné nutkání sesumírovat, co se v těch uplynulých 365 dnech podařilo (co se nevyvedlo nepíšu nikdy...). Nakonec proč ne, člověk se většinou cítí unavený (letos velmi, velmi moc...) a tak je dobré vědět, že všechno to úsilí nepřišlo vniveč. Takže, co bych si pro letošek mohla ze seznamu přání z rodu životních "odškrtnout"?
1. Vyšla mi kniha. No, kniha. Spíš knížka. Nebo ještě výstižněji knížečka, úplně útlounká a z pozic světové literatury naprosto nedůležitá. Ale to je fuk. Je tady, existuje a kdyby potěšila jediného čtenáře, tak má pro mě obrovský smysl... Pořád nemůžu uvěřit, že jsem nejdřív překecala samu sebe, abych ji poslala do světa a ještě více tomu, že jsem o tom po dvouletém obíhání všech možných i nemožných, povolaných i nepovolaných osob, přesvědčila i někoho jiného...
2. Dokončila jsem (úspěšně!) školu a našla jsem si práci. Takové docela obyčejné věci, zdá se. A jak jsem za ně na sebe pyšná! Po půlročních učících peripetiích (nestojí za rozbor, do tohoto seznamu patří přece jen pěkné věci), jsem si užila nesmírně milý a takový příjemně všední promoční den. V květovaných šatech (a nehodily by se více černé? - moje maminka), podarovaná naprosto přenádhernou kyticí slunečnic (takové sprosté kvítko? - Tomova maminka), ve společnosti mých nejbližších (bez hádek a v úplné pohodě, světe div se). Ze stavu pracovního jsem se ještě úplně nevzpamatovala, tak o tom třeba jindy. Snad jen, že jsem šla na učitelinu, protože jsem si naivně myslela, že v tomto oboru bude vždycky práce a bum ho, populační křivka narušila i tuto jistotu. Ještě že jsou na světě zaměstnavatelé, kteří dávájí šanci i lidem bez zkušeností, leč se spoustou ideálů.
3. Vyzkoušela jsem si výrobu modrotisku. Obdivuju každého, kdo ovládá nějaké tradiční řemeslo a opravdu se v něm vyzná. To, že jsem mohla aspoň trochu přiňufnout ke vzniku něčeho tak nádherného, jako je modrotisk, je pro mě nesmírná radost. Ze setkání s neskutěčně neskutečnými babami v úžasném podkrovním ateliéru budu žít ještě dlouho... Díky, Jani Blůprintko šikovná hodná nejlepší! (Jana je pro mě vzorem a nadějí, že když člověk dělá něco opravdu dobře a pořádně, tak může "prorazit", že to zkrátka jde, když se chce...)
4. Mám svou vysněnou bílou kuchyň! (A jako bonus i zrekonstruovaný zbytek bytu, ej juch!) Přežili jsme vrtání, bourání, skřípění, bouchání, škrábání, vymetání, malování, pokládání, natírání, tuny prachu, nepořádku, špíny, hádky se sousedy i mezi sebou, nekonečné obíhání obchodů, střety vysněných představ s reálnou nabídkou (kdo se někdy snažil sehnat modrošedé kachle, chápe... ale šedé jsou taky fajn, že jo?), rok práce, starostí, těšení i obav. A stihli jsme to, pod stromeček jsme si ho nadělili, náš byt.
Píšete si taky svoje tajné i netajné seznamy? Co si poznačíte do toho "Letos se mi podařilo"? A už se vám rýsuje v hlavě nějaký ten na téma "Chtěl/a bych od roku 2012"? Mně jo.
To je krásný seznam, usmívám se nad ním a tu knížku bych si ráda pročetla :-)))
OdpovědětVymazatHeli, není problém, stačí říct;-)
OdpovědětVymazat