Tak snad jsem ji konečně prolomila, tu výstavovou "kletbu", kterou jsem uvrhla sama na sebe. Že "nemámdostobrazůnejsoudostdobréanemátocelénosnoumyšlenku". Poprvé a naposledy jsem se odhodlala k výstavě na Soláni v roce 2020. Úžasné místo, úžasná příležitost. Ale tak jsem se na tom tehdy vyšťavila, že mi trvalo dost dlouho odhodlat se k něčemu dalšímu. Už už to vypadalo v roce 2022, že bych snad mohla něco připravit, ale cestu mi tehdy zkřížily zdravotní (a jiné) komplikace, takže jsem to prostě nezvládla. No, a letos na jaře jsem se dost motala v kruhu, hlavně svých myšlenek, pochyb a obav, a nakonec jsem se z nich vymotala k tomu, že jestli chci dál tvořit, tak musím být prostě odhodlaná, vytrvalá a patřit k těm "nejlepším". Nepochybovat a makat...

Napsala jsem do kavárny u nás ve městě, která má fakt krásný interiér, do kterého se mi můj výtvarný projev dost hodí, jestli bych nemohla u nich uspořádat výstavu, a dostalo se mi kladné odpovědi. Slečna provozní měla jen trochu obavy, jestli bude kam obrazy pověsit, protože nesmí do zdí přibíjet nové hřebíky, ale vymyslely jsme to společně parádně. Rozhodla jsem se, že není co odkládat, že je potřeba být akční,  a domluvily jsme se hned na letní prázdninové výstavě. Doma jsem si rozložila všechny hotové originály, vymyslela, kam je pověsím, a po návratu z dovolené jsem je postupně zarámovala a doplnila o pár nových kousků. Taky jsem namotala věnečky a sušené kytice, vytvořila brožurku s počtením ke kávě, a všechno to v úterý 30. června v kavárně naaranžovala...

Takže jestli se chystáte do Beskyd, od 1.7. do 31. 8. 2026 probíhá v kavárně Jako doma pod věží ve Frýdku malá letní výstava "Léto v Beskydech". Je prodejní, obrazy si můžete zarezervovat, ale můžete se klidně  jen" pokochat, pobýt na krásném místě a domů si odnést třeba přání nebo kalendář.

Od roku 2020 jsem se očividně pracovně posunula ve spoustě věcech a jsem za to moc ráda. Přípravy proběhly vlastně vcelku v poklidu a s radostí. Naučila jsem se ocenit každý krok příprav a plně se na něho soustředit. Ne udělat v letu něco, co sama nepovažuju za hodné pozornosti, ale co je vlastně reálně nezbytně nutné a pak se věnovat něčemu "pořádnému" a  být úplně hotová a divit se proč. Naučila jsem se ohodnotit výsledky vlastní práce a nebát se je prezentovat. Svěsila jsem obrazy, které nám teď třeba i několik let zdobily domov a pořád se mi na ně hezky koukalo. Co víc můžu poskytnou za sebe jako záruku kvality než obraz, který jsem měla dennodenně na očích a pořád ho vnímám jako vydařený? A to jsem se naučila taky, že nemusím celou výstavu vystavět na novinkách, ale že je naopak žádoucí propojit i starší díla...

Do výstavy jsem vstoupila už se dvěma zarezervovanými obrazy, což mě nesmírně potěšilo. Zájemkyně je obhlížely už dlouho, a teď jim došlo, že by se vlastně mohly prodat... A já jsem asi taky dala dostatečně najevo, že jsem ochotná je poslat do světa. Tak věřím, že i další díla naživo okouzlí ty správné oči a budou zdobit přesně ty nové domovy, které zdobit mají. Co vám budu povídat, mám spoustu krásné motivace tvořit další obrazy. Jen co trochu po přípravách a té příšerné vlně veder naberu sil...

Moc ráda bych postupně připravila i něco většího, co mám pořád v hlavě, ale než si připravím dostatek materiálu k prezentaci, moc ráda půjdu i cestou takovýchto menších počinů. Byl to rozhodně dobrý nápad a mám ze sebe radost, že jsem to zvládla.  

V mezičase jsem zvládla své už čtvrté smaltování. Zdálo se být absurdní jít k peci v té výhni venku, ale nakonec tam nebylo hůř než jinde. Kromě zakázkové cedule jsem zvládla i andělky, které taky visí v kavárně, a dva menší projekty. Jindy bych byla asi akčnější, ale v tom vedru to považuju za výborný výkon. 

Pro schlazení přikládám fotky z jednoho nádherného místa za městem, kde jsem v horkých dnech s nohama v potoce umotala nějaké věnečky a kytice. Nebýt hmyzáků, člověk by se sem snad přestěhoval...