Vyrazila jsem na jih a s Luckou a jejími kurzistkami jsme krásně uzavřely kapitolu společných i nespolečných květinkových kurzů. Ještě vloni měla na workshopu na ekofarmě ve Velkých Hostěrádkách, tedy na stejném místě, plno, a dokonce nadlimit. Letos skoro prázdno. Toliko k atmosféře pořádání kurzů či čehokoliv. Třeba jednou nastanou zase lepší časy...
Vzpomínala jsem, jaké to bylo před osmi lety, když jsme spolu uspořádaly první kurzy v levanduli. Už jsem před tím pár malých kurzů měla, ale tyhle byly poprvé na takovém atraktivním místě. Nadšení, radost, a to i ze sdílení na sítích. Všechno vyfotit, zdokumentovat, ukázat. A těšit se, s kým se příště potkáme...
Stále dokumentuju. Ne vždy to tak je, a často spíš ze setrvačnosti, hodně s myšlenkou "proč vlastně". Svět a lidé jsou přesycení. Věcí, kurzů i sociálních sítí. Všechno a všichni chrlí, a v tom všem se prostě pár hezkých fotek a myšlenek utopí. Jsem ráda, když se mi podaří najít jiskru a vyfotit věci a místa se stejnou radostí jako kdysi. A když se mi je podaří publikovat zcela bez očekávání... Trochu tuším, že se ze mě za chvíli stane něco jako trabant. V jednu chvíli "chrchlák", v další vzácný veterán. Ve světě vygenerovaných snímků budu skoro rarita...
Taky jsem ale s velkou vděčností vzpomínala, na jak úžasných místech jsem kurzy vedla. Uprostřed levandulového lánu, v historické chaloupce ve skanzenu, ve stylové roubence, ve vinohradu, ve stodole na českopolských hranicích, v modrém chrpovém poli na bio farmě, dokonce v televizi... Vybavila jsem si atmosféru těch míst, náladu, která panovala, spousty milých žen, které jsem díky tomu poznala, a jsem udivená, šťastná a nadšená, že se tohle všechno vůbec kdy událo.
Suším, vážu a tvořím s květinami dál. Dnes třeba chystám věnec a sušenou kytku na přání, a taky květinkový doprovod k výstavě v Jako doma pod věží. Když mi někdo napíše, že chce nazdobit slavností tabuli nebo uvázat nějakou krásu, jsem rozhodně pro. A hlavně tvořím pro svoji radost a potěšení. Květiny byly a budou mou vášní...
Ve Velkých Hostěrádkách se mi líbilo moc. Je to první bio region u nás, který patří firmě Probio, která ho sdílí se Sociálním podnikem Jasan. Zvířata, květiny, krásná krajina, a taky kousek umění na každém rohu. (Budov, ne zvířat.) Zde si dovolím malý oslí můstek... (Oslíky tam neměli teda. Tak "kozí můstek"?) Umění ve veřejném prostoru, třeba i na farmě, má smysl. Kdybyste chtěli kousek svého venkovního umění, připomínám, že jdu tuto sobotu smaltovat. (27. června). Ráda pro vás vytvořím domovní číslo či nějaký obraz do zahrady. Plány mám, ale kapacita na vaše přání taky ještě je.
Další laskavé připomenutí se týká fotokalendáře na rok 2027. Právě čekám na dotisk, abych mohla rozeslat dosud objednané kusy. (Hladký křídový papír, bílá kroužková vazba, autorské fotky, formát A5). Do konce června stále ještě za 320 Kč (mimo Fler, kde je cena upravená kvůli provizi). Kalendář bude samozřejmě k mání až do konce roku, ale již za vyšší cenu.
A na závěr nový originál. "Mourek naší babi". Dřevěný repasovaný rám, sklo klasické. Akvarel, neblednoucí fixy. Rozměr obraz A5, celková velikost v rámu 24,5 x 29,5 cm. Cena 3000 Kč.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář!