Obdivuju každého, kdo se pustí do citlivé renovace starého domu a dbá i na zachování jeho genia loci. Já si lásku k repasovaní starých kousků "vybíjím" aspoň na rámečcích, židlích a jiném nábytku... Víte ale, co je velký bonus toho, když se vám splní nějaký sen? Že vám najednou ani ty ostatní nepřijdou tak nemožné jak dřív. Ještě před rokem jsem si nedokázala představit, že by se cesta do Afriky mohla uskutečnit, a ono jo. Tak kdo ví, jaká se může otevřít cesta k vysněnému venkovskému stavení? Člověk nikdy neví...

Jaké by bylo, to moje vysněné venkovské stavení? S klasickou sedlovou střechou, jednoduché, vůbec ne velké. Se světlou fasádou a šedomodrými špaletovými okny, na jejichž parapetu by se vyhřívala nejméně jedna kočička. Modrými dveřmi by se z chladivého stínu chodby vycházelo na kamenné zápraží a chodníčkem mezi květinovými záhony by se pokračovalo do venkovské zahrady oplocené plaňkovým plotem. Jasně, že by na tom plotě byly hrnečky. Ale jen samé krásné, třeba i oťuklé, ale určitě ne žádné reklamní hrůzy. Teplým ránem pozdního května bych se brouzdala bosky trávou s ranní rosou až ke kurníku, abych pustila slepičky ven a do ošatky posbírala vajíčka. Po cestě zpátky k domu bych ustřihla do vázy pár čerstvě rozvitých květů bílých pivoněk, kterých by bylo v zahradě určitě hodně. Kdyby byla u domu nějaká menší stodola nebo kůlna, kterou bych si mohla předělat na ateliér, tak to už by byl vrchol blaha. Ale což, fantazírování snese hodně... Dovnitř domu vás vezmu třeba zase příště. Celou tu atmosféru jsem zatím hodila "aspoň" na papír. Třeba vám originál "Sen o venkovském stavení" zalahodí. (Obraz A4 v dřevěném handmade patinovaném rámu. V rámu velikost 28 x 37,5 cm.)Akvarel, perokresba neblednoucím inkoustem. Signováno, datováno. Cena 4500 Kč.)