Takový ten týpek, co slaví v půlce února... Jak jeho jméno začíná na "V". Jeho svátek se rozhodně musí oslavit! Věnceslava myslím, samozřejmě. Koho jiného taky, že jo... Takže oslaveno. První letošní jarní střapáč je na světě.

Zdál se mi nádherný sen. Nešlo ani o nic konkrétního, jen o pocit... Setkala jsem se v něm s dědečkem, který zemřel, když mi bylo patnáct. Mrzí mě, že jsem ho nepotkala jako dospělá, protože to byl úžasný člověk. A v tom snu, jako by se mi to vyplnilo. Jeho vnitřní síla, osobnost, energie, to všechno v tom setkání bylo... Právě děda mi v dětství vnuknul lásku k Africe. Jako by mi přišel říct, jeď, děvče, a užij si to i za mě... Díky, dědečku...

Narozeninové plátno pro mamku. Když jsem musela malbu na zdi v Bystřici přemalovat kvůli stěhování, bylo mi to docela líto, protože mám ten motiv moc ráda. Je to taková naše krajina domova... Taky jsem obraz pojmenovala "Želkov". Do nového prostoru se více hodilo plátno, než malba na zeď, a tak jsem zvolila aspoň opravdu obří formát. Ne že by snad bylo v plánu ještě nějaké stěhování, to snad už proboha ne... Vůbec bych se nezlobila, mít příležitost takových pláten vytvořit více. Je to náročné, je to zdlouhavé, a je to nákladné, ale je to velmi krásné...

Ostatní snímky jsou z únorových procházek. Některé ještě z hromničního času, než jsem odpadla, a některé už po nemoci, rozhýbávací, rozdýchávací... Zatím to jde ztuha, ale hlavně že to vůbec jde.