Jak jsem psala o těch bolavých zádech... Tak minulou středu mi v nich fiklo definitivně. Chjo... I přes bolest jsem zahlásila: "Kdybych měla chcípnout, tak na exkurzi do Zikmunovy vily půjdeme!" A taky jsme šli... A stálo to za to! (A ani jsem nechcípla, zatím...) Lístky jsem nám nadělila k Vánocům, a od nich jsem se těšila, až se do domova věhlasného cestovatele vypravíme. Je to opravdu úžasné místo, stále prodchnuté duchem tohoto inspirativního člověka. Do pana Zikmunda jsem se "zamilovala" vlastně docela nedávno, a to především díky dokumentu Století Miroslava Zikmunda. Ne že bych slavné duo HaZ neznala dříve, koneckonců, snad není nikdo, kdo by o nich neslyšel... Ale teprve díky tomuto filmu jsem si naplno uvědomila, o jak schopné muže se jednalo. Domluvili se několika jazyky... Fotili, natáčeli a psali poutavé texty (na to jsou dnes celé štáby)... A navíc ještě úspěšně obchodovali. Čím si mě ale pan Zikmund získal nejvíce, byla jeho houževnast, vůle k životu a nezlomný duch. A to ne jen v dobách, kdy mu doslova i obrazně patřil svět, ale taky v časech, kdy byl v rozletu vnějšími okolnostmi značně omezen. Tvořil a žil pestrým životem, stále a pořád, sebevědomě, avšak vždy s pokorou... Kdybyste chtěli taky na prohlídku, tak na webu vily jsou vypsané termíny. Na letní měsíce jsou k dispozici dokonce lístky na kombinované exkurze do Zikmundovy i Baťovy vily...

(I samotný Zlín jsem pro sebe začala tak nějak niterněji objevovat až poslední roky. Na dokument o městě "Zlín - město v zahradách" se určitě podívejte... A beletristické podobě můžu doporučit knihu Neviditelné kořeny od Hynka Čapky.)