"Přijď si k nám posedět, jaro!" napsala jsem k fotce židliček. A ono fakt přišlo. Vůbec se za to nezlobím, a klidně bych podobné teploty i počasí vydržela až do dubna. Raději dlouhé jaro, než jako některé roky vůbec žádné - ze zimy rovnou do veder...

Jinak židličky jsou staré tonetky vytažené ze sklepa a pomalované na přání. Takové projekty mi dělají obrovskou radost. Ze "skládky" rovnou do středobodu bytí jedné rodiny. Jejich malování bylo trochu dobrodružné, neb jsem měla zrovna dost bolavá záda a kolem malování nábytku bývá zrovna docela akrobacie. Ale zvládla jsem to, a výsledek za to, myslím, stojí...

Úplně jarní náladu jsme měli i při procházce přírodní rezervací Kotvice v CHKO Poodří. Kromě koberců sněženek nás uvítaly i napučené stromy a takové to nádherné svěží jarní světlo. Tak o tři týdny dřív, než bývá zvykem, ale jak už jsem psala, letos mi to vůbec nevadí. Je to krásné povzbuzení pro duši. A v souvislosti s Poodřím se mi nabízí oslí můstek k pohlednici, kterou jsem tvořila pro úžasnou kavárnu Ráj na zemi. Kdybyste se vydali na sněženkový výlet, zakončit ho můžete právě třeba nad kávičkou v "ráji" (není to nijak daleko) a koupit si tam na pohlednici mapku Hukvald a někomu milému poslat papírový pozdrav... Takové zakázky jsou fakt štěstí...

A máme tu další oslí můstek. Asi, že je letos tak brzy hezky, nastřádalo se mi už během února toliko zakázek, že letos ani nestihnu uspořádat kurz jarních věnců. Děkuju za to! Když mi kamarádka předávala zásobu klubek provázku, a já jsem jí to říkala, že teď workshop nebude, zklamaně reagovala: "Přece se o to jarní motání nepřipravíš, vždyť máš jarní věnečky nejraději..." No, bohužel, připravím. Pár jarních střapáčů už jsem umotala, a ještě aspoň dva, tři pro radost vytvořím. (Kdybyste si nějaký věnec přáli, stačí napsat...)