Nechápu, kam ty dny zase frnkly. Už je to týden, co jsme se za ranního kuropění chystali "vyběhnout" na Hostýnek, abychom stihli myslivecké halali před bazilikou. A stihli jsme. A mělo to krásnou atmosféru... Naštěstí milý pocit, který mi celý tento výlet vyčaroval, nikam nefrnknul... Svatý kopec se během pouti hemžil panáčky i panenkami v kamizolkách a jejich úžasnými psími parťáky... A i kanec na šípkové byl. A ano, i se zelím... Ale nejhezčí byl stejně sestup dolů mou milovanou Slavkovskou loukou, při kterém by se bedly daly kosou sklízet. Nachytali jsme sluníčko do zásoby... A nakonec i na ten úprk do kopce k vyhlídkové lavičce pro zapomenutý foťák jen tak nezapomenu. Děkuju, foťáčku, že se mnou věrně zachycuješ ty nejhezčí chvilky. Byla bych bez tebe jak bez ruky, fakt...