Každý rok si dávám sama sobě něco pěkného k narozeninám. Někdy autorské šaty, jindy třeba lněný ubrus... Prostě něco extra. Letos jsem zatoužila po zážitku. Moc jsem si přála vidět kosení luk v buchlovickém zámeckém parku. Znamenalo to vstát o půl čtvrté ráno a jet hodinu autem... Samozřejmě se mnou nikdo nechtěl, že jo, kdo by taky něco takového podstupoval... A jo, vlastně znám někoho takového! Moji nejmilejší soulmate pro květinové zážiky, divokou Lucku... Takové já mám štěstí! Tak jsme se tam sešly, a bylo to krásné... Krojovaní z celé republiky, ranní kuropění, švitoření vlaštoviček... Sekáči, vůně posečené trávy... Zpěvy linoucí se ze všech stran... A tolik žen s věnečky a kyticemi, ach! Obvykle do těch luk skáčeme samy... Lucka samozřejmě přivezla svůj nejlepší chleba na světě, udělaly jsme si piknik, a vůbec jsme byly šťastné, že jsme zase jednou spolu...

"Králko, králenko, král tebe volá!" Letnice čili svatodušní svátky jsou pro mě zatím oblastí tradic spíše neprobádanou. Přidávám si postupně k jejich objevování kousek po kousku něco nového... Věšení holubiček... Otvírání studánek... Obchůzky královniček... Slavnosti ranního rozbřesku čili kosení luk... Pokaždé se moje pozornost upíná k jinému období, které mě "volá", abych ho intenzivněji prožila. Někdy mě nejvíc přitahuje období masopustu, jindy postní čas, potom zase Velikonoce... A letos to jsou právě Letnice. Folklor a tradice pro mě jsou a budou nekonečnou studnou inspirace a radosti. (Děvčátko v kroji na fotkách je moje nejmilejší modelka a spolusběračka kopretin Ladunka. Mrzelo mě, že jsem o víkendu nestihla její vystoupení v Rožnově, tak se mi ukázala v kroju aspoň doma...)