Květný víkend

středa 5. dubna 2023

O posledním letošním postním víkendu jsem si naordinovala takovou malou dovolenou plnou radostí. U mamky... Jsem krásnými vjemy naplněná až po okraj. V pátek jsem si dopřála trochu toho hýčkání na kosmetice. Moje pusena by takovou péči potřebovala mnohem častěji, ale nějak nemůžu ve Frýdku sehnat nikoho, kdo by Radku dokázal adekvátně zastoupit... Proč? Protože používá kvalitní přírodní kosmetiku. A taky si spolu popovídáme o minimalismu, horách, józe... Prostě jsme na stejné vlně. A aspoň si návštěvu u ní můžu spojit s procházkou po srdcových místech. Loučily jsme se: "Peti, sluší ti to, fakt. Trocha barvy na řasy a obočí, a co to udělá!" "Děkuju, Radunko, seš kouzelnice. Jdu se pochlubit do polí srnkám a zajícům..." "Tak je pozdravuj, že se brzo taky stavím..." Ona pod Želkov totiž taky ráda chodívá...

Celá "moje" cesta za Holešovem byla dokonale posetá rozkvetlými keři a stromy. Užila jsem si tu nádheru plnými doušky. I foťák... Říkala jsem si, než kvítky spálí mráz... Já tohle prostě miluju. Prostou, teprve se probouzející krajinu, odstíny hnědé, šedé, béžové, sem tam zelená, a do toho ta exploze běloskvoucích květů...  Miluju tyto jarní výjevy tak moc, že jsem je kdysi zachytila do grafiky "Dubnová krajina" z cyklu "Malé zázraky". A tu si zase oblíbila moje mamka... Tak jsem jí ji přenesla na zeď. Když jsem bloumala po západu Čech, na výletech jsem kupovala různé odstíny šedých akrylek. Některé jsou z Varů, jiné z Plzně, další zase z Chebu... K nim jsem přibalila poukázku na pomalování stěny, a tu jsem mamince věnovala k svátkonarozeninám... A kdy jindy realizovat tuto inspiraci než na začátku dubna...

V Holešově jsem se taky stihla aspoň na chvilku setkat s Lucií. Aspoň na chvilinku popovídat, obejmout se... Ona sem jezdívá poslední dny častěji, než by jí bylo milo... Kvůli nějakým peripetiím, které teď řeší, na častější setkávání není kdy, ale ono se to zase zlepší... Tak jsem vděčná za tu společnou hoďku u kafe... Pro štěstí jsem přivezla malou andělku strážnou, aby to všechno zvládli... 

S mamkou jsme si udělaly taky nějaké ty hmotné holčičí radosti. Našášily jsme se doma do hadérků, a dostala jsem záchvat smíchu. Vzpomínáte na předvánoční historku z trhů, kdy nám pán kondoloval, poněvadž si myslel, že se zrovna vracíme z tryzny? No tak richtig, zase všechno černý... Naše speciální pojetí "veselé jarní módy"...  

Ono to počasí bylo už v sobotu všelijaké, a když pak v podvečer přestalo pršet, rozhodla jsem se na poslední chvíli a vyrazila k Hostýnku. Řekla jsem si, že to nebudu lámat přes koleno, a dojdu, kam mi počasí, nálada a fyzička dovolí, a taky abych úplně nezatměla. A to byla moje další obrovská radost, že jsem celou cestu udržela tak svižné tempo, že jsem byla zpátky do setmění úplně v pohodě. Odměnu mi byl liduprázdný pohled na baziliku, který jsem ještě nezažila, a taky nádherné výhledy do podvečerního kraje... V neděli už jsem paty z doby nevytáhla, ale aspoň jsem stihla dokončit tu malbu na zeď...

Věřím, že v podobném radostném duchu se ponesou i nadcházející sváteční dny... I když na horách si jarní nálady asi moc neužijeme... I tak přeju krásné Velikonoce!

P.S.: Originál "Nevěsta" je k mání. Velikost 26,5 x 29,5 cm v rámu. Akvarel, prerokresba, originální "modrotisková" pasparta (malba). Rám je původní, dřevěný, jsou na něm lehce znát známky opotřebení. Cena 3000 Kč.























4 komentáře:

  1. Tvoje přízpěvky nikdy nezklamou. Větičky se pěkně čtou, fotky potěší .
    Měj pěkné a pohodové i dny svátků jara.
    Měj se hezky, Petro !
    Hanka

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!