Lázeňský trojúhelník

pátek 24. února 2023

Samozřejmě že nejsem úplně takový jezevec, jak se prezentuju. I já mám ráda společnost a blízkost lidí... Ovšem než si někoho pustím k tělu, tak to prostě trvá. Nejsem člověk, který navazuje snadno komunikaci... A v cizím prostředí se musím tvářit minimálně jako sériový vrah, neb se mě většinou ani nikdo nesnaží oslovit a navázat komunikaci se mnou... No, a s věkem to ještě násobí fakt, že taky ne o každou společnost stojím, že jo... Obvykle je mi líto, že dvě z mých blízkých kamarádek zakotvily tak daleko ode mě, nyní to byla výhoda... Za jednou jsem vyrazila do Plzně, a ona to pak vzala na oplátku za mnou do lázní. A s druhou jsme prozkoumaly Karlovy Vary. Taky rodinná výprava za mnou přijela, a i s nimi jsme ledasco viděli... Třeba Mariánské Lázně, čímž jsem si splnila kompletní návštěvu Západočeského lázeňského trojúhelníku... Upřímně nejvíc mě ale zaujalo město Cheb. Úžasné domy na náměstí, i v uličkách vedoucích k hradu. Charakterem mi Cheb hodně připomínal Olomouc, a některá zákoutí i Prahu. Genius loci středověku na každém rohu... K Chebu bych se ráda v pár fotkách ještě vrátila v samostatném příspěvku. Ovšem tu krásně přinasranou kočku z fasády jednoho domu, která mi výrazem naprosto připomínala Matyldu, a obří modrou pastelku z Papírny, kde jsem se při nákupu výtvarných "suvenýrů" málem počurala blahem, vám sem naservíruju už teď...

V Plzni lilo jak z konve, takže jsme většinu času strávily u čaje a povídání, a přiznávám, že i v Karlových Varech, které jsme si sice prošly kolem dokola, jsem se spíš soustředila na společnost a na všechny novinky, které jsme si poslední roky nestihly povědět... V Mariánkách mě nejvíc okouzlila nádherná kolonáda, která v kombinaci s hustou mlhou měla ještě o kousek větší šmrnc... Ale nakonec jsem byla ráda, že moje "základna" byla právě ve Frantových, které byly nejmenší, nejklidnější a nejvíc propojené s přírodou. Na lázeňském prostředí se mi obecně zamlouvá jeho úhlednost. Důraz na estetiku detailů... Veřejné osvětlení, fasády domů, lavičky, odpadkové koše... Sochy ve veřejném prostoru, které zde nechaly umístit dávné okrašlovací spolky, aby se neléčilo jen tělo, ale vzkvétala i duše. Mám dojem, že v tomto ohledu naše společnost poněkud spustla, a je to škoda.


























8 komentářů:

  1. Milá Petro, viděla jsem Vás jen jednou v Rymicích, vypadáte mile a jste příjemně komunikativní, (nenapadá mně hezčí české), ráda čtu Váš blog a těším se na pokračování z Chebu...pěkné předjarní dny a nápady vinšuju jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko... Asi jste mi byla sympatická...:-) Zřejmě budeme na stejné vlně, když Vás to tu baví...;-) Taky "schovaná" ve stánku už jsem se naučila být otevřená a komunikovat. Hodně mi pomáhá Lucie po boku, která tohle umí báječně... A bohužel i když je jarmark sebelepší, sebehezčí, a mám z něho sebevětší radost, stejně to vždycky odnesu migrénou nebo nějakou nemocí z vysílení... Tož každý jsme nějaký...:-). Děkuju moc za vzkaz i návštěvy zde! P.

      Vymazat
    2. Petro, taky jsme kdysi s mužem jezdívali po trzích, zpočátku jsem to odnášela podobnými problémy jako Vy, je to náročné jak organizačně, tak i psychicky, nemluvě o přípravě doma, stojí to hodně sil...a pak mi jedna zákaznice řekla: každý obrázek si svého kupce najde...a mně to pomohlo "odosobnit" se, začala jsem se těšit a ejhle, i tělo tento přístup akceptovalo, prodávalo se výborně a zdravím jsem to už neodnášela...ale jak píšete, každý jsme nějaký...hodně sil přeju :-) j.

      Vymazat
    3. Jo jo, to máte pravdu, že ty přípravy bývají náročné, a určitě to má svůj podíl... Vybírám si už jen akce i místa, kam se těšívám... Mně prostě všeobecně chybí v mezilidském kontaktu taková ta "membrána", která mě chrání před nadměrným únikem energie. Hypersenzitivita má svá pozitiva i negativa, a člověk se koneckonců učí celý život, jak "vydržet" sám se sebou...:-) P.

      Vymazat
  2. Bezvadné střípky z daných míst. Fotky prostě hovoří.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, děkuji. To je taková radost, chytat okamžiky do foťáku...♥ P.

      Vymazat
  3. Cheb je prima. Když jsme tam před několika lety trávili týdenní dovolenou, ujížděla jsem neskutečným způsobem na zmrzlině, kterou vyráběla a prodávala cukrárna ve Špalíčku. A to běžně na zmrzlinu moc nejsem. Moc se mi líbila časová osa. Hrad. Prostor kolem řeky... Báječné to tam bylo. Marie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak zmrzku jsem si v této roční době nedávala...:-) Ale ta brána času a časová osa byla úžasná. Zkoumali jsme, o co jde, a zrovna šel kolem sdílný rodák, který nám vše ochotně vysvětlit... Hrad jsme bohužel nestihli otevřený, aspoň máme důvod se někdy vrátit...:-) Díky za vzkaz! P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!