Turecko

neděle 17. července 2022

Letošní dovolenou jsme si tak trochu tvrdošíjně vyvzdorovali okolnostem navzdory... Chtěli jsme jet už v červnu, kvůli ceně i prázdnějším plážím, ale muž se skoro měsíc léčil se zánětem středního ucha... Takže jsme pořád nevědli co a jak, a když už jsme věděli, tak nás v cestovce, kde zájezdy většinou kupujeme, paní odkazovala na září až říjen, že teď není moc šance něco sehnat a nejsou letenky a je to prostě blázinec... (Už jsme se celkem naučili jezdit i bez cestovky, ale někdy ji potřebujeme kvůli finančnímu příspěvku od muže z práce...) Shodli jsme se, že my ale dovču potřebujeme teď, a ne až za dva až tři měsíce... Já jsem takový mílius, ale když se seknu, tak umím být paličatá až hrůza... Což je někdy fajn, protože jsem díky tomu vyňufala a zařídila zájezd, který nám vcelku vyhovoval. Smířili jsme se s nevýhodnými časy letů, i s tím, že poletíme z Polska s německou cestovkou, a díky tomu jsme dostali menší hotel přímo u pláže... Jak tak čtu o aktuálních zmatcích na letištích, náš o hodinu a půl odložený let byl ještě celkem v pohodě. Větší problém nastal až v hotelu, kam jsme dorazili až někdy kolem třetí ráno, a oni nás neměli v databázi... Cestovala s námi naše mamka, která ve svých šedesáti letech poprvé letěla letadlem, a byla už tak po cestě dost unavená, můj muž je nervák od podstaty, takže atmosféra začala houstnout... Nicméně někdy je prostě fajn se zklidnit, nechat to osudu, a věřit, že všechno dobře dopadne. (A mít s sebou vytištěné všechny smlouvy a dokumenty...) Dopadlo. Místo pokojů v hlavní budově jsme dostali moc příjemný apartmán v zahradě přímo u moře... 

"Ty děláš hrdinku, ale co bys dělala, kdyby to dobře nedopadlo, a zůstali bychom ve tři ráno na recepci bez ubytování..." poznamenal můj muž. Asi to, co jsem udělala pár dnů na to, když se nás snažil jeden vykuk okrást... Turci pro mě byli nesmírně milým překvapením. Ochotní, příjemní, nápomocní. Nebyli vlezlí a dotěrní, jak jsem zažili v severní Africe... Tahle naše příhoda tedy byla spíše výjimkou z pravidla, zato dost intenzivní... Do jednoho krámku v Side nás zatáhl místní prodejce. Vypadal celkem v pohodě, a hned nám začal nabízet k ochutnání čaje... To není nic výjimečného, to se děje celkem běžně. Jenže tenhle byl tak vemlouvavý, že muže a mamku ukecal, že si teda nějaký čaj koupí... Pořád kolem nihc kroužil a něco do nich hustil, ještě se dvěma pomocníky, vlastně jim ani moc nedal prostor na rozmyšlenou, navážil jim pořádný ranec čaje, a taky po nich za to pořádný ranec peněz chtěl... 1200 lir, cca v přepočtu přes dva tisíce... Teprve v této fázi se oba vzpamatovali, a čaj pochopitelně odmítli... Mamka ho odložila a prchla, ale muži zastoupili cestu a nechtěli ho pustit ven. A začal kolotoč zastrašování a vyhrožování. Připravil jsem ti zboží a ty si ho koupíš... (Nasypat prášek do pytlíku je asi velká věda...) Nebo zavolám policii... Mám tu kamery... A podobně... Jako bychom provedli něco špatného. Pak teda přišlo na řadu smlouvání, a ejhle, zase další vyděračská taktika. Když muž obchodníkovi podával kalkulačku s částkou, kterou by byl ještě ochotný zaplatit, chlápek ji naschvál nechal spadnout na zem, a křičel na něho, že mu ničí majetek, kalkulačku si fotil, a zase policajti... Celou dobu kolem poskakoval skřet pomocník a dělal ještě větší chaos... A to už na mě bylo moc. Já jsem na tohle fakt alergická. Celý život se učím bojovat proti hajzlíkům, kteří se na mně snaží parazitovat. Vtrhla jsem do obchodu, postavila se vedle muže, a začala křičet... Angličtinou proloženou peprnými českými výrazy, hodně nahlas, a hodně nepříjemně. Ať nás okamžitě pustí, co si to vůbec dovoluje, že s nima nebudu o ničem diskutovat, ať si ten čaj nacpou do špic (či jinam), nebo ty policajty zavolám já... Asi jsem byla hodně výrazná, protože chlápek slevoval čím dál tím víc, a když se dostal na pět set tureckých lir (včetně náhrady za tu pitomou kalkulačku), muž mu je hodil, drapnul čaje a mě, a odtáhl mě pryč. Asi to bylo dobře, protože já jsem byla v tu chvíli v takové ráži, že dost hrozilo, že buď dostanu ránu já nebo někdo kolem... Už už jsem měla nakročeno k volání o pomoc, že nás okrádají, unáší, apod. Možná bych to vyřvala až na nulu... 

Zkrátka, slušně se dá jednat jen se slušnými lidmi... S těmi ostatními, když něco chceš, musíš křičet a dělat ostudu... Jsem moc ráda, že v hotelu jsem křičet nemusela...

Turecko si vysnil Tom, a jelikož jsem ho poslední několik dovolených vždycky "přehlasovala", bylo na čase vyrazit, kam si přál. Nemůžu říct, že bych k této zemi zahořela prudkou láskou, a už nikdy nechtěla jinam... Za mě takový průměr. Ani orientální koulo, ani středozemní šmrnc... Ale abych nebyla nevděčná, krásně jsme se měli, to jo... A taky jsme viděli a prožili pár věcí, na které budu vzpomínat opravdu ráda.

Top bylo rozhodně Pamukkale. Travertinové útvary, "bavlníkový hrad". Přírodní div obklopený antickými památkami. Dokázala bych tu paletu barev a struktur fotit a pozorovat hodiny... Z praktické stránky. Na výlet se nám s německým průvodcem nechtělo, takže jsem našla československou cestovku "Ahoj Alanya", která pořádá výlety, a vyrazili jsme s nimi. Ráda (nezištně) doporučuji, byli jsme s nimi moc spokojení. Příště bychom zvolili variantu výletu bez zajížďky k jezeru Salda, abychom měli více času prozkoumat právě Pamukkale, které za to rozhodně stálo. Ne že by jezero nebylo hezké, ale jeho návštěva byla docela uspěchaná, a navíc pro koupání je bójkami vymezený prostor, kde sahá voda pouze po kolena, a ta voda je turisty tak zakalená, že se vám do ní vlastně ani nořit nechce... Proč se čachtat v "kačoku", když můžete plavat v moři...

Na druhou stranu, díky výjezdu k jezeru jsem se mohla z busu kochat úžasnou scenérií zemědělské krajiny. Tak nějak si představuju, že to vypadalo u náš před rudým zatměním myslí... Drobná políčka, pestře osázená, poctivě obdělávaná, která svou rozmanitostí tvoří pestrost krajiny připomínající deku sešitou z mnoha kousků látek, proložená sady, a obklopená loukami tak rozkvetlými, že bych se tu rozhodně dokázala pár hodin zabavit... Tahle tvář Turecka se mi líbila moc, a vyvážila blikající a uřvané resorty na pobřeží...

Další věc, která mě opravdu okouzlila, byly všudypřítommné antické památky. Ne jen kolem Pamukkale, ale i v Side, kde jsme byli ubytovaní. Staré město jsme si prošli dvakrát, a opravdu nádhera. Apollónův chrám, antické divadlo, všudypřítomné zbytky sloupoví, bělsotný mramor zdobený jako krajkoví... Když si člověk představil, jak to tu vypadalo v plné kráse, třeba když tu kráčela Kleopatra s Antoniem, úžasné...

Nabídka místních stánků nebyla nic moc. Když to porovnám s Krétou, Marokem, ale třeba i Tunisem, kde byly opravdu hezké rukodělné kousky i v obchůdcích pro turisty, tady to byla taková tržnice plná cetek. Jediné, co mě chytlo za srdce, byl turecký med, který miluju... A pojďme si upřímně říct, že ten, co si s nostalgie vždycky kupuju na Hostýnku, už nebude to, co býval.

Moře je prostě moře. To je láska vždycky. A ač mám raději přírodní pobřeží, dokážu si užít i to se slunečníky. Věnec ani kytku bych si tu neuvázala, žádné divoké chrostíčko, tak jsem se bavila sbíráním kamínků s bílou linkou. Víte, že kamenům, které jsou protkané neporušenou bílou liníí, se říká "kámen přání"?  Uvidíme... A taky se mi strašně dlouhé době podařilo přečíst dvě knížky... Nějak jsem ztratila schopnost se na knížku dostatečně soustředit, takže když se uvolním dost na to, abych mi to zase šlo, mám fakt radost...

Co vám budu povídat, ještě bych pár dnů zvládla... Ale jsem vděčná, že to vůbec klaplo... A snad zase někdy někam vyrazíme. Těch kamínků s neporušenou linkou jsem našla docela dost...






















12 komentářů:

  1. Júúúú Ty jsi toho napsala. Krááásně se to četlo. Že sem dáš i krásné fotky, tak o tom jsem vůbec nepochybovala.
    Hezké letní dny !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spousta zážitků, spousta písmenek...:-) Díky! P.

      Vymazat
  2. Nádherné fotky a ty zážitky. Turecko nás nějak neláká. Zažili jsme před dvaceti lety Egypt a už nikdy.
    Krásné letní dny. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo, taky mě nelákalo, chápu... Beru to tak, že každé cestování a poznávání člověka obohatí... A že všude se dá najít něco, co se zalíbí, což je snad i z fotek poznat...:-) Muž je spokojený, a já mám teď snad otevřené dveře do Itálie, kam zase nechce moc on...:-) A děkuju moc! P.

      Vymazat
  3. V Turecku jsem nikdy nebyla, děkuji za krásné povídání a fotky, jako bych tam byla :).
    Liba

    OdpovědětVymazat
  4. Petro, děkuji za sdílení a fotky dovolené ! Turecko mě také nikdy nelákalo, ale všude je co objevovat a najít si to svoje! Nicméně turečtí obchodníci , smlouvání, nabízení zboží,....nic pro mě! Nedivím se, že jsi se zachovala, tak jak popisuješ! Možná bych jednala stejně. Naštěstí to dopadlo dobře !
    Když to teď všude čtu, jaké jsou problémy s cestováním, lety, ubytováním,..... do zahraničí, tak ani nelituji, že letos se do zahraničí nechystáme!
    Užívejte léto i doma na Moravě !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych jela klidně hned, i přes všechny zmatky... :-) Je třeba toho využít, dokud to jde, a načerpat radosti na dny, kdy zas budeme muset sedět doma na zadku. (Snad jsem přehnaně pesimistická...) Ale to jde samozřejmě i v českých lesích a lukách. Tak hezké léto přeju! P.

      Vymazat
  5. Překrásné fotky! Martina

    OdpovědětVymazat
  6. Krásná dovolená, plná zážitků, krásné fotky! Jediné čeho lituju, že jsem tě nenatočila při boji s tím Turkem, úplná Amazonka :-).......ale přesně jak říkáš, jednou stačilo.......už se těším na nádherné moře a kouzelná městečka třeba v Chorvatsku nebo Itálii. Ale bylo mi s vámi opět krásně.....máma :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!