Závdavek

čtvrtek 16. června 2022

Udělit si na červenec volno byl dobrý nápad. Díky vidině odpočinku jsem byla minulý týden až nečekaně disciplinovaná a zvládla jsem kus práce, s čímž jsem ani vlastně nepočítala... Už se tak trochu znám, tak jsem se obávala, že se po odevzdaném větším projektu seknu, a bude mrzení kolem toho, že nestíhám odevzdávat další práci. A ono ne, ono to šlo, a i přes různé zádrhele, jsem se dobrala kýžených výsledků... Díky tomu jsem si užila víkend u mamky, který byl krásným závdavkem prázdnin... Procházky, květiny, obědy s láskou připravované, dobroty k narozkám, společně strávený čas... Letošní červen je i navzdory spoustě práce a nemocem nádherný. Vyhovuje mi, že nejsou vedra, že se teplé dny střídají s dešťovými... Světelné podmínky na focení jsou fantastické.

Baví mě procházky s lijákem v zátylku, kdy je vzduch svěží a prosycený vodou. Zatím jsem bouřce vždycky unikla... Nemůžu se nabažit chrp. Letos je jich v "mých" polích tolik...

V sobotu jsem se po dlouhé době dostala na stezku za Holešovem, kterou tak ráda chodívám... Když už se u starého mlýna v Dobroticích stáčela zpátky k městu, rozhodla jsem se, že se mi domů ještě nechce, a vydala se úvozem do kopce nad vesnici. Skrz louku plnou květin jsem se dostala na travnatý chodník lemovaný ovocnou alejí a lány polí. Nalevo pšenice, napravo hrášek... Klásy do věnce, hrášek do pusy... Došla jsem až na rozcestí, kudy se obvykle vracím zpět, dál jsem nikdy nešla. Travnatý chodník mě nalákal, abych si zase neřekla "někdy příště", ale vkročila na něho rovnou. Jenom já a vítr mezi klásky... Měkké kroky v trávě, která byla tak akorát, aby tlumila chůzi, ale nebrzdila. Ani horko, ani zima, vítr příjemně osvěžující, sluníčko hřející... dokonce ani žádné kousavé či savé potvory neobtěžovaly... V hlavě příjemně prázdno. Taková dokonalá chvilka existence. Jenom jít a jít. Světlo, stín, světlo, stín. Pořád dál, v pravidelném rytmu kroků. Nakonec jsem se rozhodla nejít až tam, kde se cesta stáčí zpátky do civilizace k hluku hlavní cesty, ale příště ji zkusím dojít až tam... Už teď se nesmírně těším, že se na tom místě zase ocitnu... Vlastně tam v myšlenkách pořád trochu jsem...

















6 komentářů:

  1. Krásně se to u Vás čte, klid, pohoda, a fotky to dotváří.
    Pohodové dny přeji.
    Liba🌞

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A člověk si pak zapamatuje jen tohle, a zbytek, jako by ani nebyl...:-) Děkuju! P.

      Vymazat
  2. Krásné, krásné, krásné........všechno......i víkend byl krásný......máma

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!