Přemohla jsem svou sociální fóbii, a vyrazili jsme na otevření Hospodářského dvora v Rymicích. V únoru jsem mudrovala, jak by bylo fajn, kdyby se v dědince s půvabným skanzenem něco začalo dít, a helemese, ono se tu asi něco děje... Budovy jsou krásně opravené, nachází se v nich expozice i depozitáře kroměřížského muzea, a já věřím, že se tu budou konat i pěkné jarmarky či jiné události... Jsem ráda, že jsem ten svůj strach z hromadných akcí překonala, protože jsem se tu potkala se Peťou Bududub Burianovou, abych si potvrdila, že je to opravdu tak moc milá a laskavá osoba, jak se jeví z obrazovek. A proběhlo ještě jedno krásné setkání, s babičkou mojí kamarádky z dětství. Paní S. je přes pětaosmdesát, a stejně se klidně vydá sama busem na výlet, krásně oblečená, upravená... O všechno se zajímá, hlavu má bystřejší než já... To byla taková vzpruha, pobýt s tak pozitivně naladěným člověkem. Do loga budovy se dostal symbol chrpy, která tady kolem všude na Hané kvetla, ale bohužel už tomu tak není... Pod okna naseli "louku" složenou z heřmáků, vlčích máků a právě i chrp, a když modrý kvítek paní S. spatřila, byla úplně dojatá... Úplně jsem v ní viděla sebe při setkání s jakýmkoliv vzrušivým květinovým úkazem... Samozřejmě jsme ji odvezli domů, k domku, ve kterém jsem trávila notnou část dětství... Bylo to fakt moc milé setkání...

Druhý den jsem umotala vzpomínkový věnec pro své prarodiče. Chvilky se starou paní mi připomněly, jak moc mi babi a děda chybí... Děda by měl narozeniny, a babička nás před třemi lety opustila... Tak jsem jim umotala velký kruh z živých květů, že na ně myslíme... Babi byla teda úplně jiného ražení, než paní S. Naučila jsem se toho od ní hodně, ale spíš stylem "tak takhle vážně ne"... Ne nadarmo se říká, že ti nejnáročnější lidé bývají ti největší učitelé. Babi mi udělila několik lekcí i po svém odchodu, a já jsem si uvědomila, jak moc jsem se za ty tři roky, co tu není, posunula, a že jsem na sebe fakt pyšná... Tak dík, babi, snad je ti lehko a hezky... Myslím si, že ač ty největší kopance člověka mnohdy nejvíc popošoupnou, v určitém bodě si může říct "a dost", a rozvíjet se cestou vlídnou... Protože i děda a jeho laskavost na mě zanechaly mnohé stopy, a nutno dodat, že na ty vzpomínám raději...

Mám nové brýle, hip hip hurá! Nevím, proč se u některých věcí občas kousknu, a nejsem schopná je rozseknout. Já běžně nejsem moc váhavá, prostě věci řeším podle okolností a momentální situace, ale občas se objeví něco, do čeho se zamotám, a pak nevím, jak z toho ven... Nové brýle jsem potřebovala nejmíň tři roky... A teprve až mi ty staré doslova explodovaly v autě za volantem na nose, tak jsem se objednala k oční, zašla s poukazem do protilehlé optiky, a tadá, je hotovo. Mám z nich velkou radost...

Budeme slavit kulatiny manželova tatínka. Jsem ráda, že jsem se mohla zapojit tím, co mě těší nejvíc, tedy výrobou pozvánek a výzdobou sálu. Co si budeme povídat, raději trávím čas u vyrábění pompomů než mazáním jednohubem. Ty tedy velmi ráda konzumuji, ale víme, jak to mám s tím vařením a pečením...

A na závěr jedna květinová pozvánka. 18. 6. se bude konat náš svatojánský workshop na farmě ŽIJEM BIO v Bílovci. Zbývají k obsazení poslední tři dvě místa, a my budeme moc rády, když se sejdeme v plném počtu. Kurz bude probíhat podobným stylem, jako jsme na letních akcích zvyklé, jenom prostě na jiné farmě... Dopoledne se sejdeme v Bílovci, dáme si kávu a svačinku. Jídlo bude po celý den zajišťovat Lucka z Divoké pekárny, takže chuťové prožitky jsou jistota... Povíme si něco o sběru rostlin a vyrazíme k bíloveckému větrnému mlýnu nasbírat materiál na tvoření. Tady nemusíte mít strach, že vám při stříhání obilí olezou ruce až po ramena, protože tady se na klásky chemie nesype... Nevím, jestli na políčku nebo až u oběda zpět na farmě nám Katka Štanclová povykládá, co takové BIO hospodaření obnáší... No, a pak budeme vít věnce a vázat kytice a u toho se posilňovat dortíkem od Lucky, já už se na to moc těším... Vstupenky jsou k zakoupení TU.