V podnikání, zvláště když se vlastně o podnikání ani tak moc nejedná, ale moc se neví, jak to jinak pojmenovat, člověk začíná vlastně stále od znova... Hodněkrát při různých svátečních setkáních padla otázka: "A co máš teď v plánu, Peti?" A já jsem upřímně odpovídala: "Nic." Protože tím bylo myšleno, jestli mám v hlavě nějaký nový projekt, kalendář, knížku, výstavu, obrazy, apod. Nic, nemám naplánováno vůbec nic... Což ovšem neznamená, že nevím, kam bych ráda směřovala. Právě naopak. Potřebuju se trochu otřepat z cvrkotu uplynulých měsíců, a dostat se do příjemného tvůrčího flow, po kterém prahne každý, kdo něco vytváří... Protože nechat přes sebe proudit energii, nijak ji nelámat, neohýbat, netvarovat, jen ji zachytit stylem, jaký mi byl dán, to je to nejvíc... 

Moc si cením toho, jak sama sobě postupně sundávám okovy. Slupuju ze sebe předsudky, strachy, přehnaná očekávání, to, co na mě naložili jiní... Hledám si cestu, na které se cítím lehce a šťastně. Nejdu po ní stále, to asi ani nejde, občas odbočím, občas zabloudím, ale vždycky vím, cítím, kam jít chci, a stále častěji se mi daří vracet na tu moji vysněnou "pěšinu". 

Moje očekávání nejsou malá, a velmi záhy jsem si uvědomila, že pokud chci dosáhnout toho, co si přeju, nemůže být nízké ani moje tvůrčí sebevědomí. Přestala jsem tvořit tak, jak jsem si myslela, že by se mohlo líbit druhým... A začala jsem se vyjadřovat tak, jak to cítím já jako libé, aby se ke mně mohli přidat lidé, kteří to vnímají stejně. Nejlepší na tom totiž je, že být sebevědomá neznamená nepokoru ani lhostejnost, a jedinci laskaví a emaptičtí to "čují" moc dobře... Ahój, vy tam, jsem ráda, že jste tu se mnou!

A co bych si tedy přála pro tvůrčí sezónu "2022"? Přála bych si ještě více odvahy pro volnou tvorbu. Abych se mohla věnovat co nejvíce vlastním projektům, a nemusela přitom slevovat ze životního standardu. Ba co víc, jsem troufalá, abych se měla zase o kousek líp... Abych měla dostatek prostředků na objevování krás světa... Což je i v zájmu blogu, že jo, abych ho mohla krmit dalšími nádhernostmi... Zakázky jsou finanční jistota, a jsem za ně nesmírně vděčná. Někdy mě přivedou k nápadům, které by ke mně bez partnera nepřilétly... Někdy ale zabírají prostor věcem, které by ke mně mohly přijít bez zadání... Umět to vybalancovat, to by byla pecka. Tak jako se vším v životě...

Tak pravou, přátelé, pravou! Kéž je dvacetdvojka vlídná a příjemná...