Díky, léto...

neděle 22. srpna 2021

Vždycky říkám, že ideální léto je, když můžu jednu dovolenou strávit u moře, a druhou poznáváním české krajiny... Tak letos bylo ideální léto. Jsem za to vděčná...

Děláte to taky někdy? Že si řeknete, co se vám za přání vyplnilo, a prožijete si pocit vděčnosti? Já jsem to dřív měla tak, že jsem chrlila jedno přání za druhým a pak se soustředila vlastně jen na to, co nevyšlo. "Splněno" jsem odškrtávala bez emocí jako položku na seznamu a hnala se za dalším. Od určité doby, po mnoha zkouškách a troufám si říct, že i o několik "levelů" jinde, co se týká rozvoje duše, se soustředím na to, co mi bylo dáno... A občas se nestačím divit, jak to někdy rychle funguje...

Jako třeba když Lucie rozjížděla svou řadu lněných produktů, a říkaly jsme si, že by bylo skvělé, kdybychom mohly jet spolu někam prodávat, a že třeba Sonnentor by byl pecka... A oni jí během týdne napsali, aniž by je kontaktovala... A byla to moc fajn akce... Nebo když jsme právě na tuto akci sbíraly rostliny, a já jsem si posteskla, že letos na mých obvyklých "lovištích" nějak nikde nevyrostlo oregano... A hned vzápětí jsme ho našly celou louku... Nebo když jsme jely na chalupu, a moje chuťové buňky si vzpomněly na marcipán, že by si jako daly, že už jsem ho neměla snad sto let, a na chaloupce na mě čekaly v děkovném balíčku za darované hrnky marcipánové bonbony... 

Naučila jsem se děkovat za tyto okamžiky a prožít si za ně radost, udělat si na to čas a prostor... Člověk si pak připadá nesmírně bohatý a obdarovaný...

A za letošní léto jsem opravdu hodně vděčná. Uplynulé dny jsme strávili na půjčené chalupě v jedné podhorské vesnici... Kromě turistiky a výletů, o kterých v jiném příspěvku, jsem si stejně nejvíc užila objevování koutů vesnice, v jejíchž kulisách se moje fantazie rozjíždí na plné obrátky... Miluju rozpadlé továrničky ve středu obce, a honosné vily uprostřed ničeho... Že vyběhnete v pyžamu kousek od domu, a hned za rohem narazíte na úžasné kulisy k focení v podobě oprýskaných zdobných dveří... Mrazení v zátylku, když nevíte, jestli za zašedlými záclonami někdo je, nebo je dům roky osamělý... Ten pocit, že tady, uprostřed lesů a luk, kdysi šustily hedvábné sukně manželek sklářů a pila se káva z nejlepšího porcelánu... Kontrast zašlé slávy a prázdných lesů, kam chodí jen místní, a ze kterých i ve tři odpoledne přinesete koš plný hub, protože jsou  úplně mimo jizerské i krkonošské turistické stezky... Tedy, někdo plný hub, a jiná... však mě znáte...

Tak jo, léto, díky za Tě. Vím, že spolu míváme občas rozporuplný vztah, zvláště když jsi moc žhnoucí... Ale letos nám to, myslím, hezky klapalo...

Trochu nostalgicky vyhlašuji konec letnímu toulání a naskakuji do pracovního kolotoče. Snad mě nevyplivne sežvejnutou až někdy po Vánocích, zatím to vypadá na slušný fičák... A jo, já vím, já vím, že to mám zase jen ve svých rukách... 

P.S.: Sedmé výročí svatby je prý vlněné. A někdy to chce vážně hlavně "klid a nohy v teple", co si budeme povídat. Tak jsem nám nadělila vlněné ponožky od Elpidy. Pletou je babičky z celé republiky, mají "brigošku", a ještě pomáhají (a kupující  s nimi), protože zbytek výdělku jde na další aktivity společnosti, která pomáhá seniorům.











2 komentáře:

  1. Je dobře, že Ti léto přineslo hezké chvíle,. Takové, které sis užila, našla jsi inspirativní místa, která Tě obohatila a v mysli vrátila i třeba do časů minulých, objevila jsi krásno tam, kde by leckdo jen kolem prošel, aniž by zůstal stát.
    Tak ať se Ti i teď, kdy naskočíš do pracovního tvůrčího kolotoče jen a jen daří.
    Pěkné dny, Petro !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, já mám z každého Tvého komentáře takovou radost...♥ Jednak jsou smysluplné a hladivé, a taky aspoň nemám pocit, že si to píšu jen sama pro sebe...:-) Jsi skvělá, dík! P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!