Městečko Nin jsem nikdy před tím nezaznamenala, a naprosto mě okouzlilo... První setkání proběhlo na ninské písečné pláži. Její atmosféra pro mě byla v Chorvatsku mile nečekaná. Co mě hlavně dostalo, byla přírodní rezervace, která ji obklopuje. Rostlinné složení, ptačí obyvatelé, a hlavně smradlavé léčivé bahno, kterým se dalo pomatlat, což my jsme samozřejmě s nadšením vyzkoušeli. Nebyli jsme jediní, chodilo nás tam takových bubáků kolem moře víc, a byla to sranda. No, jako zkrásnět ani zmoudřet se mi po tom nepodařilo, ale úsměv na tváři mi to vykouzlilo... 

Další výlet jsme si udělali přímo do městečka. A dostalo se mi zde přesně té středomořské atmosféry, kterou mám ráda. Kamenné domy, dřevěné okenice, a velmi starobylé památky... S výhledem na kostel alá "Velká Morava" jsme třeba poobědvali v úžasné stylové restauraci. Světlý kámen, dřevěné židle, bílé ubrusy... Zdi porostlé vinnou révou, chléb, olivový olej, výborná pizza z kamenné pece... Závan starých časů. Jako správné ženské jsme s mámou ocenily taky obchůdky plné krásných věcí, které nám v Zadaru chyběly, a byly jsme z toho trochu zklamané. V Ninu se nám tedy dostalo toho, co jsme chtěly, a v peněženkách proběhl průvan. Obě jsme si koupily krásné šaty, já pochopitelně modré s puntíky, že jo... Musím říct, že v tomto obchodě bych za oblečení byla schopná nechat majlat, tak se mi tam všechno líbilo. Což se zase tak často neděje... 

Můj výborný dojem z Ninu završila návštěva Solany. Mám moc ráda "podnikové prodejny". Místa, kde se něco pěstuje a sklízí a přímo tam se z toho vyrábí i věci. A ty věci mají vychytaný design a hezké obaly. Něco jako levandulka z Moravy, prostě... No, a tady se na "políčcích" ručně sbírá mořská sůl, a z té soli se vyrábí tuze voňavé i užitečné pěknosti. Soli k jídlu, čisté i dochucené, soli do vody, solná mýdla, kosmetiku netestovanou na zvířatech, a tak...

Tak jo, a teď už vážně definitivně do reality...