Výstava je na místě. Vypravím se na Soláň dokonce ještě podruhé, jelikož jsme při instalaci s paní Hofmanovou zjistily, že galerie snese klidně všechny grafiky z cyklu Malé zázraky. Takže jsem je v noci ještě honem rychle posílala do tisku a z ateliéru frčela do Ostravy pro rámy... 

Když jsem včera jela zákrutami valašských kopců, a kochala se lesy zalitými mlhou, najednou mi naplno docvaklo, že vlastně vezu svou první samostatnou výstavu, a myslím, že jsem i dojetím zaslzela... Výstava na takovém místě je pro mě, vlastně ještě pořád zelenáče, obrovskou příležitostí získat si zase o něco lepší výtvarnický statut. Nutno napsat, že není získaný lacino. Každopádně jsem ráda, že jsem si konečně naplno prošla i touto zkušeností.  Nevěnuji se jen volné tvorbě. Moje živobytí spočívá především v zakázkách. Chci-li se tvorbou uživit, musím být ve svém tvůrčím portfoliu poměrně dost flexibilní. Nemám tudíž příliš mnoho obrazů "na skladě", které bych mohla k vystavení s klidným srdcem použít... Chystat výstavu znamená tedy tvořit všechny obrazy od začátku. Jsem ráda, že se paní galeristce zalíbil právě cyklus Malé zázraky, moje srdcová záležitost, který mě tak zachránil od upracování k zbláznění... Možná že nebýt letos tenhle divný koronarok, probíhaly by přípravy klidněji, protože jsem opravdu začala poctivě už v zimě... Pak jsem ale  době výpadku byla ráda, že je o obrázky zájem, a že je můžu prodat... A posléze, když se v květnu vše zase rozběhlo závratným tempem, jsem už jen žonglovala mezi zakázkami, workshopy, cestováním a přípravami právě na výstavu... Když jsem se na konci července bavila se zkušenou matadorkou Janou v jejím nádherném ateliéru, jestli nějakou výstavu nechystá, tak mi s nadhledem svých zkušeností řekla: "Ani náhodou, tolik energie na rozdávání nemám..." Tak asi tak.

Co se týká finanční stránky, upřímně vám napíšu, že kdybych obrazy prodala přímo přes internet, když o ně byl zájem, ziskově bych na tom byla mnohem líp, jelikož takto z prodeje musí profitovat i galerie. A zrovna na Soláni nemají cenovou hladinu nastavenou úplně vysoko, a já si fakt netroufala dělat nějaké revoluce... (Což je pro vás dobrá zpráva...) Ani investice do rámování a tisků nejsou zanedbatelné. A naopak zájem a odbyt je nejistý, není zaručeno, že se mi v listopadu vše nevrátí zpátky... Ještě že si to letos v létě můžu všechno dovolit. Třeba vloni bych na konci srpna, tedy po letní okurkové sezóně, hledala peníze na takové investice jen stěží. A stejně, ten pocit, že vystavuju na Soláni, je k nezaplacení... Jsem na sebe pyšná. Jako bych zdolala těžkou zkoušku. Zkoušku zátěže, únavy, pochybností o vlastní práci...  A jsem moc zvědavá, jaké budou odezvy od vás...

Pracovní bojkot prvního září, který jsme s kamarádkou jakožto prchlé učitelky zavedly, se dnes nekoná. Motat věnečky a kytice v přívalových deštích se nám nechce. A já poté, co jsem zaplatila fakturu za tisk Anděláře a grafik, koupila barvy na realizaci svého vánočního nápadu, a zajela do velkoskladu papíru pro obalový materiál na nová přáníčka a už i předvánoční prodejní akce, s pokorou a vděčností usedám k pracovnímu stolu... A jsem ráda, že mě i v září čeká spousta hezkých úkolů. Díky za to. Jsem šťastná, že vás mám. Jsem šťastná, že můžu tvořit na plný úvazek...

P.S.: Za pomoc s vydáním Anděláře z celého srdce děkuji. Předobjednávky postupně balím a posílám. Na Soláni taky najdete pár kusů. Paní galeristka byla ze sešitku nadšená. "Hned mám dobrou náladu!" a já jsem s nadšením pozorovala, jak tuto kreativní duši listování Andělářem inspiruje k vlastním nápadům. Tak jsem si přála, aby fungoval. Kdybyste chtěli mít svůj výtisk, není problém. Je jich zatím dost. Kus za 250 Kč. Pište prosím na oringle@email.cz.