Kopretinka

neděle 8. března 2020
Nějak mě melancholie neopouští. Asi je to tím, že děda byl můj poslední prarodič, snad proto mě to tak sebralo... Jsem nostalgická... Hodně se vracím do vzpomínek, a nejraději bych zakonzervovala čas... Každá změna mě vyhodí z konceptu. Na dvou místech blízko našeho domova začali stavět nějaké sportovní haly. Na jednom místě, kde rostlo divoké oregáno, a na druhém, kam jsem chodila pro kopretiny.  Co myslíte, obrečela jsem to. Já vím, život je pohyb a čas se zastavit nedá. Právě v tom je kouzlo každého okamžiku. A možná je směšné, že mě takové stavy přepadají v mém věku... Abych pravdu řekla, já jsem je mívala už v dětství. Pocity, že mi pukne srdce krásným žalem. Snad mi někdo porozumí...

Květiny jsou pro mě prostě důležité, mám je provázané se vzpomínkami odjakživa. Když jsem se narodila, dědeček mojí mamince přinesl plnou náruč kopretin. Z louky, kam jsme spolu potom jezdívali pro seno králíkům... Že by tím předurčil mou lásku k plevelu a k místům, která mají nádech předminulého století? Tak dnes tedy Kopretinka... Třeba pro nějakou čerstvě vylíhnutou Markétku? Nebo pro její maminku? Nebo pro úplně jinou půvabnou kopretinku? Mimochodem, krásný svátek moje milé...

Celková velikost je 24 x 24 cm. Akvarel, originál, signováno. Rámeček je původní, repasovaný, sklo je rovněž původní, klasické. Cena 1000 Kč (+ poštovné). (PRODÁNO.)




2 komentáře:

  1. Peti, úplně ti rozumím. Já to mám s dědečkem stejně. Za měsíc to bude rok,co odešel. Taky mě to vzalo úplně nejvíc, taky byl můj poslední prarodič a ještě před pár dny jsem zase brečela, když jsem našla jeho košile,které voněly jako on😢
    A taky se mi chce brečet, když vidím odpadky v přírodě,nebo když někdo pokácí starý strom...nejsi sama Peťko❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Barčo, uklízení dědových věcí si zatím naprosto nedokážu představit. Mamka do jeho pokoje ani nemůže vstoupit... Nedávno pokáceli strom, kolem kterého jsem chodila, a taky mě to mrzelo. Asi dokážu pochopit starší lidi, kterým se jejich svět mění před očima, proč je to tak bere, a proč kvůli tomu občas brblají... Člověk tu pomíjivost vnímá nějak intenzivněji. O to víc mám chuť vyjít ven a fotit stále ta samá místa, abych si je uchovala...♥ P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!