No, tak když už to tu máme takové emotivní... Ještě jedno rozloučení... Pochopitelně, fotoaparát je věc, kterou lze nahradit. Pro mě byl můj foťák ale takřka třetí rukou, okem i druhým srdcem. Od té doby, co cvaknul naposledy, si připadám naprosto nekompletní. Foťák je věc, kterou potřebuju pořád, dennodenně. Můj starý věrný společník mě provázel od roku 2011, a byl opravdu v každodenní permanenci. Provázel mě v okamžicích šťastných i smutných, stál u zrodu blogu, byl s námi na svatbě, na všech krásných dovolených, zachytil stovky momentek mých přátel i rodiny, dokumentoval všechnu mou práci... Tisíce a tisíce nafocených snímků. Díky němu jsem si vytříbila "oko" a naučila se na svět dívat jinak, hezčeji, pozorněji... Byl skvělým partnerem, který vyřešil vše po technické stránce, a já jsem mohla dokumentovat zcela bezstarostně a intuitivně. Poslední dva roky jsem si čím dál častěji posteskla, že se zřejmě blíží jeho konec, a bude to chtít nový přístroj. A i přes to jsem neustále dávala přednost jiným věcem, a na fotoaparát nějak nevybývalo. A i když se fakt držel, a snažil se mi dopřát co nejvíce času, před pár dny už byl prostě příliš unavený, a cvaknul naposledy... Červenooranžovorůžovomodrý západ slunce na starým ovocným sadem... Byl to týden velkých ztrát... A já teď, ačkoliv se mi to absolutně nehodí, si prostě musím vybrat a pořídit společníka nového...
Máte-li rádi tento blog, moji práci i moje fotookamžiky, není nic jednoduššího, než podpořit mě v nákupu nového přístroje koupí něčeho z mého sortimentu, případně zadáním zakázkového úkolu. Děkuji všem milým duším, které mě takto podporují, a umožňují mi tak věnovat se všemu, co mě těší♥.
Oringličko, Ty víš, že už dlouho toužím po tom = dopravit Ti starou školní lavici a dvě židle, ze kterých mi vykouzlíš tu nádheru, co dokázal Tvůj úžasný kámoš foťák zvěčnit viz výše:-) Škoda, že jsi tak daleko, ale přitom srdci tak blízko. Nějak to budu muset vymyslet:-):-):-) To bude moje zakázka pro Tebe:-) Ester z Olomouce
OdpovědětVymazatEsterko, budu se na ni moc těšit:-). Hele, a Ol. není zase tak daleko. Když jsem spěchala za dědou do nemocnice, jak jsem byla v tom šoku, zapomněla jsem se, a dojela skoro až do Olmiku... A za chvilku... A vyložit se dá i v Holešově, tam bych na tom stejně pravděpodobně pracovala v dílně:-). Moc děkuju za podporu, že na mě myslíš:-* P.
Vymazat