Výstava ve Vratimově

čtvrtek 30. ledna 2020
Vlastně už jen do zítřka bude v Městské knihovně Vratimov výstava "Ilustrovaný svět pohádek pro společné čtení", a já se teprve dostávám k tomu, abych o ní napsala... Ale to nevadí, domluvily jsme se s knihovnicemi, že když už je výstava sestavená, nechám ji k dispozici, aby mohla postupně obkroužit i ostatní knihovny v kraji, takže se určitě časem objeví i v Paskově, Žabni nebo třeba Řepištích. Tvořila jsem ji na konci listopadu, v největším pracovním kalupu, ale nechat si ujít příležitost prezentovat naše pohádky by mi bylo líto. Pochopitelně, abych si to náhodou neulehčila, jsem si (opakovaně!) přečetla špatně zadání, a úplně zbytečně jsem panikařila s přípravou obřích panelů... Naštěstí se mi je nakonec podařilo logisticky rozmístit na menší potřebné formáty a všechno jsem stihla tak, jak bylo domluveno. 

Ke knihovnám mám zvláštní vztah. Jako dítě jsem do knihovny chodila často, protože jsem ji měla doslova za rohem. Sídlila v krásném starém domě na náměstí, a už jen jeho atmosféra mě velmi lákala. Na gymplu jsem v navštěvování hojně pokračovala, to bylo moje čtenářsky asi nejproduktivnější období. Jakmile jsem začala studovat literaturu, na čtení jsem měla paradoxně mnohem méně času, ovšem především ve vědecké knihovně jsem byla z pochopitelných důvodů "pečená vařená". A pak, když jsem si konečně mohla začít chodit půjčovat knížky pro radost, jsem s tím úplně přestala, a do knihovny zavítala jen občas s dětmi ze školy. Když na konci listopadu vezla "výstavu" do Vratimova, úplně mě ten knihovnický svět zase okouzlil. Tolik krásných knih na jednom místě! Jestli já bych si neměla zase založit průkazku...

S knihovnou ve Vratimově spolupracuji už delší dobu. Vytvářím pro ně různé účastnické listy, diplomy, plakátky... Moc se mi líbí představa, že se tak moje obrázky stávají součástí rodinných archivů. Nevím jak vy, ale já mám některé diplomy ze základy stále schované... Vždycky když byl nějaký moc hezky ilustrovaný, už jako dítě jsem si říkala, jaké to asi je něco takového tvořit. Tak už si můžu odpovědět - je to velmi milý a hřejivý pocit.




A jestli jste dočetli až sem, když už je dnes řeč o knížkách, prozradím vám za odměnu jeden svůj nápad, protože dobré nápady by se podle mě měly pouštět do éteru... Třeba ho v něm lapí někdo schopný, kdo se ho ujme, a bude ho realizovat... A třeba se mi na revanš, že jsem ho tam vypustila, dostane příležitosti se něm podílet... Zkrátka, na českém knižním trhu je podle mě jedna velká díra. Existuje čím dál více nádherně a ilustrovaných knih pro děti, pohádek, příběhů i encyklopedií. Existuje spousta opravdu kvalitních románů pro dospělé... Ale co neexistuje nebo já jsem na to aspoň nikde nenarazila, jsou bohatě ilustrované knihy pro dospělé. Jasně, můžeme si pořídit designově vychytané kuchařky, publikace o umění s nádhernými fotkami, ale ilustrovaný román pro dospělé lidi? Třeba takové Žítkovské bohyně s působivým výtvarným doprovodem, to by bylo přece dokonalé... A já určitě nejsem sama, která by takový poetický zážitek ocenila...

2 komentáře:

Děkuji za komentář!