Konečně srpen...

pondělí 5. srpna 2019
Červenec nemám ráda. Je to měsíc, kdy ke mně přichází ty největší životní nálože. A asi nejsem sama, protože jsem si i letos nejednou přečetla na různých místech, jak byl tento měsíc opět transformační... Když jsem byla na červenec odkázaná jako na měsíc oddechu, nepřipouštěla jsem si to, ale od té doby, co prožívám naplno i ostatní měsíce, ne jen ty prázninové, si to uvědomuju velmi. Neříkám teda, že by to tak bylo úplně každý rok, třeba loňský červenec byl docela fajn... Někdy ale, a letos bohužel taky, to probíhá dle scénáře: "červenec = zkouška, srpen = léčení, září = "hezko v duši". Tak já věřím, že i ten srpnový hojivý balzám a zářijová euforie přijdou, když už jsem si červencovou lekci vyžrala do dna.

On už tedy i srpen začal vystrkovat růžky, ale jedná se o "boj", ve kterém můžu být pouze podporou a povzbuzovatelem, vyhrát si ho musí někdo jiný... Já mám svoje odžito, a jako by mi srpen chtěl opravdu ukázat: "Neboj, to bude dobrý.", hned prvního jsem vyhrála v soutěži časopisu Kreativ krásnou knížku Tradinář, a vzápětí se můj výběr objevil na titulce Fleru... I moji milí zákazníci mi dělají radost, co vystavím, to se hned prodá... 

Tento týden bude ještě ve znamení barev a tvoření, a pak odfrčíme na zaslouženou dovolenou. Moře odnese poslední tíhu z ramen, a pak už bude jen a jen krásně, určitě jo. On se totiž tak nějak uzavře cyklus, který započal návratem z loňské dovolené a mužovou zlomenou rukou... Těším se, co mi druhá půlka srpna a podzim přinese za příležitosti a výzvy. Musím říct, že co jsem si dříve nahlas přála, to se vyplnilo. Když jsem teď tetě do Prahy vezla jako poděkování za nocleh balíček kvalitních bio produktů s mými etiketami, byla jsem až dojatá. Sirupy od Bylinkářky, čaje ze Sonnentoru, kávu z levandulové farmy... Tak teď by se mi líbil nějaký ten textil, látky, povlečení, polštáře... Nebo taky potisk deníků, sešitů... A na co ještě čekám, je nějaká pravidelná spolupráce s kreativním časopisem nebo vydavatelstvím.

P.S.: Já vám o tom časem napíšu konkrétněji, co mě to letos tak srazilo na kolena, ale zatím je ještě brzy... Ale udělám to, až bude správná chvíle, abych dodala sílu a naději dalším, že opravdu všechno má v životě svůj smysl...









2 komentáře:

  1. Peti, hezké fotky.Přeji ti hezkou dovolenou a ještě hezčí vstávání z kolen :-) Pá Ivana

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!