Koláž polská I.

neděle 18. srpna 2019

Jdete lesem, všude stromy, kapradí a mech, a najednou... Moře. Takový by byl asi pocit, kdyby za frýdeckým lesem byla pláž... (To by bylo moc hezké...) I pobřeží v městečcích lemované paneláky dávalo zakusit pocit, jaké by bylo mít za sídlištěm moře...

Moře, písek a kolem dokola tato barevná paleta. To mě fascinovalo. Všude červené jeřabiny... (No jo, "svatý Vavřinec, první podzimec...") Zkoumat, co vyplavilo moře, sbírat různé omleté klacíky a kořínky, to bych dokázala hodiny...



Hel. Nějak mezi námi jiskra nepřeskočila. Poté, co jsme absolvovali "highway to hel(l)", tedy šnečí tempo kolony na ostrov, jsme se asi nějak nedokázali správně prázninově naladit. Možná za to mohlo špatné počasí, možná všudypřítomné davy lidí, možná hnusné betonové přístaviště, ale písečný poloostrov se k našim srdcovým destinacím nepřidal. Mimochodem, jestli na něco nebude rádi vzpomínat, tak jsou to právě kolony (ať mi ještě někdo někdy řekne, že jsou polské dálnice lepší než české...) a všudypřítomné davy (já vím, Poláků je prostě hodně...) 

Mňamky... Já jsem zamilovaná do gofrů, Tom do ryb. (I uzených, fuuuuj.) A ještě mi moc chutnaly pirohy. Rybí zrovna nejsem, takže mě všudepřítomná smažená treska s hranolkami úplně neokouzlila, ale můj muž se rybami živil takřka celý týden, ochutnal různé druhy, a řekla bych že byl spokojený.




Borovicové lesy. Všude. Občas říznuté břízami. Tyhle ze Slowiňského národního Parku. Ty se mi moc líbily. Jinak mě krajina nijak zvlášť neokouzlila. Jestli jsem čekala bránu na "Sever", dostala jsem spíš placatou Hanou zkříženou s těšínskou tržnicí. Mimo pobřeží jsou městečka a vesnice tolik podobné těm našim, že ani nevnímáte, že jste v zahraničí. Jen jim tak nějak chybí malebnost domova. Ale abych nebyla nespravedlivá. Zaprvé, moderní polská výstavba je velmi stylová a koukatelná, a kdo jiný by měl mít pochopení pro zemi zavalenou nánosy socialismu než Češi. Zadruhé, bílé písčité pláže jsou nádherné. Moře je prostě magické všude. Ačkoliv to balstké je tak nějak míň slané a víc zelenkavé... A zatřetí, když jsem překonala zklamání z nenaplněného příliš vysokého očekávání (to schytal nejvíc právě Hel), objevili jsme opravdu kouzelná místa, na která budu moc ráda vzpomínat (třeba Gdaňsk nebo písečné duny v Lebě).


Já už si suvenýry nekupuju, já si je trhám a sbírám. Pořád jsem do Toma hučela, aby mi někde zastavil, abych si mohla natrhat aspoň trochu vřesu. Jenže buď to nešlo nebo jsme na rostlinku narazili při návratu po celodenním výletu, kdy byl drahý příliš unaven na to, aby měl aspoň špetku pochopení pro mou sběračskou vášeň. A pak jsme se šli projít lesní cestou k nedalekému majáku, a narazili jsme, doslova pár kroků za ubytováním, na celé pole vřesovce. Radostí to se mnou málem seklo. A tak jsem si mohla na pláží umotat věnec. Poetické to bylo. Motat si na břehu moře za doprovodu šumění vln...



Jestli se mi někde opravdu líbilo, tak v Gdaňsku. Tady jsem si užila onu očekávanou jinakost a severský esprit. Vysoké úzké domy se spoustou oken mi učarovaly. A co se mi líbilo nejvíc, bylo propojení starého a nového. Moderní výstavba respektuje morfologii původní architektury, a přitom si zachovává moderní šmrnc. Sklo, kov, cihly, kámen. Ach. V tomto městě by se dalo strávit jistě i více dnů než jeden. Po celodenním šmejdění jsme byli tak uchození, že jsme další zastávku v Sopot ách nechali až na cestu domů. Gdyni jsme vynechali úplně. Myslím, že jsme o moc nepřišli. Při průjezdu jsme měli pocit, že jsme se octli v Ostravě. Tenhle panelákovoprůmyslový požitek máme doma na každém kroku.




A na závěr tedy Sopoty. Když jsem na návštěvě u tety v Praze vyřkla, že jedeme k Baltu, její muž se zasnil, a s nadšením vzpomínal na dovolenou, kterou zde strávil jako dítě. Na předlouhé dřevěné molo... Sopoty mají opravdu kouzlo. Přímořské lázeňské městečko s luxusními grandhotely prvorepublikového nádechu, půvabnými vilkami s barevnými dřevěnými okny i malými hrázděnými rybářskými domky. I to molo tu opravdu je, dřevěné, bíle natřené. Jenže... Molo nebylo pod těly turistů skoro vidět, a domky se skrz tlačenici fotit moc nedaly. 

S láskou jsem vzpomínala na "naše" malé Chlapowo, které mi i tak první večer připadalo živé až moc. Rozdíl mezi Sopoty a letovisky jako Jastrzebia Góra nebo Wladyslawowo byl nasnadě. Zatímco při prodírání mezi lidmi všude jinde jsme slyšeli hlavně polštinu, v Sopotách se mísila angličtina s němčinou a holandštinou. Prostě útočiště pro lepší klientelu. I na stáncích to bylo patrné. Oproti řevu a blikání promenády plné cetek se tady daly ve stanéčcích zahlédnout i docela vkusné (a drahé) věci. Tyhle babiny myslím docela vystihují atmosféru Sopot, jak půvabné mohly být (Sopoty, babiny jsou půvabné stále), než je zcela slupnul masový turismus.



A zítra ještě pár dalších fotek a postřehů, modrých, mořských, oringlích...

10 komentářů:

  1. Hel má na netu docela pěkné recenze,tak trochu jsem přemýšlela nad tím,jestli příští rok nevyrazit k moři na tu stranu, protože můj chlap na jih nechce. Takže nic extra to není,jo? Brblá už jen nad tím, že mě napadlo Polsko... Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi bych nejela přímo na Hel, tam stačí zajet na výlet. Jako když vyjde počasí, tak se dá krásně placatit u vody, ale co tam dělat, když počasí ideální není, jakože nám třeba moc nevyšlo, to bych nevěděla. My jsme byli v Chlapowu, a odtud jsme vyráželi na výlety na obě strany, to bylo fajn. Asi jsme docela výjimka, hodně lidí je z Helu nadšených. Asi byla nějaká špatná konstelace hvězd nebo co... Jinak bych Polsko nezatracovala, jak jsem psala, jsou tam i opravdu krásná místa. P.

      Vymazat
  2. My byli loni ve Wladyslawowě (vlakem) a na Helu byli 2x na výletě a nadšení. Počasí nám teda většinou vyšlo (zmokli jsme jen v Gdaňsku a na Lebě), koupání, majáky, takže patříme asi k té nadšené většině. Všude hodně Čechů.
    Je pravda, že i ve vlacích bylo hodně lidí (jezdili jsme denně na výlety, prostě moře v létě láká.
    Ale jinak jsme byli spokojení a jeli klidně znova.
    Škoda, že vám to nevyšlo, jak jste si přáli.
    Tak třeba příště jinam na sever, hodně lidí si chválí Dánsko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máme zcela obráceně, my měli v Gdaňsku a v Lebě nejhezčeji, možná to sluníčko ovlivňuje vnímání...:-) Asi jsme s mužem už moc zhýčkaní, nevím... Ale třeba taková pohroma jako před třemi lety v Maďarku, kde nám to vyloženě nevyšlo, to nebyla. Více na sever bych rozhodně chtěla, což je pak otázka financí. Tato stránka je v Polsku, přiznejme si, velmi příjemná... Tak cestování a světa poznávání zdar...;-) P.

      Vymazat
  3. Ty pirohy by mě zajímaly! Shodou okolností jsme byla včera v Polsku poprvé (když nepočítám supermarket na trojmezí:) a jak jsem byla umanutá, že si musím dát něco polského a pirohy byly jediné bezmasé jídlo, šla jsem do nich.
    Jenže to nebyly žádné pirohy, ale vareniky, plněné vařené taštičky. Dost zklamání, ty si udělám doma kdykoli...
    Jaké jste měli vy?
    A jinak jsme tedy byli na polské straně Orlických hor a ty smíšené lesy mě teda nadchly. A houbaři s plnými koši taky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi to tak bude. Polské pirožky = vareniky. Když na to tak koukám, je to ono. Já si je doma běžně neudělám, nebo jednak nerada vařím, a taky můj muž je bezlepkář, tak když už vařím, tak něco, kde není mouka...
      Polsko si jistě své fanoušky najde, i nám se mnoho líbilo... Ale byla jsem prostě na místech, které mě zasáhly víc, a třeba to bylo jen okolnostmi nebo nevím čím...:-)
      P.

      Vymazat
  4. Hel neHel :), fotky máš stejně famózní, Petí <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, Jani, velmi si takového uznání vážím...:-* P.

      Vymazat
  5. Víc na sever to je, je tam málo lidí, skoro nikdo, jsou tam písečné pláže, moře, borovice, dřevěné severské domky, majáky, čisto, milo,levno, krajina jako zahrádka... Estonsko...Včera jsem se vrátila, potřetí:-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!