Velikonoční přípravy jsem tentokrát neprožívala vůbec, protože jsme jako vždy vyrazili s celou rodinou na chalupu, tentokrát do Valašské Bystřice. Letos s námi jela i Maty, takže jsme byli opravdu komplet. Devět dospělých, tři děti, jeden novorozenec, jeden pes, jedna kočka. Prostě slušný cirkus.
Zkusila jsem jen upotřebit perníkové těsto od Vánoc, ale nic moc z toho nebylo. Odložili jsme ho, protože se s ním moc dobře nepracovalo, a něco nespráví očividně ani čas. (Stejný recept, dvě různé mouky. Jedna várka eňoňuňo, druhá nepoužitelná. To je ta pekařská alchymie.) Takže jsem udělala jen pár koleček a zbytek s těžkým srdcem poslala do věčných lovišť. Ale takhle na fotce s květinovým zdobením dobrý, ne? A pak jsem ještě udělala bezlepkového "beránka neberánka". Ten se povedl, ale bezlepi mouka bohužel dost rychle tvrdne, takže ani toho jsme nezvládli spořádat celého. Jestli něco na svátcích nemám ráda, tak je to nezřízené plýtvání. Doma se to snažím ošéfovat, ale na těhle hromadných výjezdech to bývá opravdu trvale neudržitelné.
Veškerá výzdoba doma byla v předvelikonočním týdnu kytka na stole a věnec na balkoně. Vajíčko jsem nenabarvila jedno jediné, a že jsem nenavrhla žádné velikonoční pohlednice jste si jistě taky všimli. Jde to se mnou z kopce. A potom ovšem i do kopce, protože výšlap jsme zvládli, a byl úžasný. Krajina kolem Valašská Bystřice je nádherná. Lehce zvlněné kopečky poseté rozkvetlými trnkami, slunce prosvítající skrz svěží březové lístky, louky lákající k poležení. Jo jo, valašské kotáry, to je krajina mého dětsví a srdce. Je vidět, že jsem přivdaná. Zatímco zbytek manšaftu si pochvaloval výlety na přelidněné Pustevny a do stejně nacpané valašské dědiny v Rožnově, během nichž jsem se tvářila jak kakabus, já jsme si užila výlet na Hážovské Díly, a když už mě nebavilo poslouchat brblání na bolavé nohy, prostě jsem jen popoběhla kousek dopředu. S Tomem jsme naštěstí vzájemně aklimatizovaní. On nevyhledává turistolapky, a já mám díky němu vybudouvanou jakž takž kondici, takže co ostatním přišlo jako velevýšlap, užila jsem si jako přijemnou procházku. (Pustevny i Rožnov mám ráda. Ale mimo svátky, nejlépe ve všední den, kdy tu není ani noha. Tohle popocházení krok sun krok, to fakt ne...) No jo, ale to už víme dávno, že to mám všechno prostě tak nějak jinak než zbytek klanu, a stejně zase příště pojedu, a oni mě, "mimozemšťana", zase vezmou s sebou...
Co jsem ještě před odjezdem stihla, byly dvě ilustrace do připravované pohádkové knížky. Moje následující dny a týdny budou opravdu pestrobarevné! Co na obrázky říkáte, bude to pěkná knížka?
Krásné fotky Peti.
OdpovědětVymazatDěkuju moc, Leňul!♥ P.
Vymazat