Kam jsi to zase frnknul, celý týdne?
Pondělí... Připomeňte mi, až příště půjdu na odběr krve, ať si zase nezapomenu oholit ruku. To sundávání náplasti je peklo. Jako bolestné skvělý lov v sekáči! Nová sukně alá modrotisk, dlouhé šedivé pletené šaty, teplákový hacafrak, který je tak báječně divný, že by si ho beztak nikdo jiný nekoupil. A ještě ke všemu za půlku už tak nízké ceny. Proč já vlastně nakupuju kdekoliv jinde...?
Úterý... Bříškofocení s kamarády. Zimní pohádka! Moc se těším, až dostanu svolení fotky publikovat. Výsledek je myslím dost povedený a vůbec celý ten den byl prima...
Středa... Tak jsme doma s Matyldou zůstaly samy. Na měsíc. Radost z toho nemám, ale snad to k něčemu bude, a polámaná Tomova packa se dá konečně do pořádku... Každý, kdo má taky rád svůj zajetý poklidný rodinný rytmus, mě jistě pochopí, že se mi prostě stýská a bude stýskat... Přichystala jsem si takový svůj oltáříček útěchy. Čisté bílé plátno. A jsem na sebe moc zvědavá, čím, kdy a jak ho pokryju... (Už je pátek, a zatím jsem se na něho neměla čas ani podívat, natož s něčím začít...) Pro jistotu jsem odjela ke kamarádce, aby mě smutek nepřepadl až moc. Nabarvili jsme na modro staré plachty i kamarádčinu hlavu. "Teto, já prostě spát nemůžu, když jsi tady a s maminkou něco tvoříte." Tak asi tolik k pracovním podmínkám. Na fňukání ani špetka času!
Čtvrtek... Velmi zajímavá terapie s velmi intenzivními fyzickými průvodními jevy. Věřím na různé věci, a ač jsem jindy dost otevřená, zrovna v tomto případě nemám moc potřebu své zážitky stavět na odiv skeptikům. Nicméně až tenhle silný zážitek vstřebám a spracuji, ráda bych sepsala myšlenky, které z něho vyplynuly. Myslím, že by mohly být užitečné ne jen pro mě samotnou...
Pátek... Leden moc ráda nemám. Ten letošní se dost snaží první měsíc roku rehabilitovat. Ač se těším na jaro, zatím se mi moc nechce naskakovat do plného pracovního režimu. (Navíc když jsem zjistila, že ta nová sukně vypadá skvěle i k zimním bagančatům.) Líbí se mi mít volnou tvůrčí ruku... Ovšem ne jen inspirací živ je člověk, a tak už bych chtěla a měla v únoru přestat hybernovat... O to víc si každý lednový den užívám. Provází mě jím krásný diář Koloběh, nepostradatlelný skicák doslova nacpaný návrhy, náčrty a předlohovými kresbami, a taky nový modrošedý cyklus, který jsem nazvala "Malé zázraky".
Ta obálka skicaku je parádní, se divím, že si u vás ještě nikdo neobjednal návrh na kočkovou látku, na takové ty dětské čepice by to nemělo chybu! Nebo jako balící papír :)) Lucie
OdpovědětVymazatA tak, co není, může být, a jistě jednou bude...:-) Díky moc, Lucko! P.
VymazatA neboooo povlečení. Paní z Kopečku má anděle, vy můžete mít kočky :o)). M
OdpovědětVymazatMarti, já myslím, že Monča má i kočičkovopejskovou sadu:-). Každopádně ano, i povlečení by se mi moc líbilo udělat. Každé takové krásné nabídce jsem otevřená, tak věřím, že co se má stát, stane se:-). P.
Vymazat