Velikonoce na Hukvaldech

pondělí 2. dubna 2018
Chata v oboře na Hukvaldech byla naším letošním velikonočním útočištěm. Výpravy na hrad a do vesničky jsou krásné, stejně tak jako trasa k hlavní bráně, ale upřímně, nejraději mám výšlapy do "zakázaného území", na nejvyšší z kopců v ohradě, do království daňků a muflonů. Do ticha, šumění stromů a moře čerstvého vzduchu... Mám tyhle naše Palkovické hůrky nesmírně ráda. Nízké, oblé, ne příliš turisty navštěvované, klidné a plné síly. Podle mě se a každém z nich dříve naši předkové scházívali k různým rituálům. To kouzlo z nich přímo sálá. I z Kazničova, kopce nad chalupou, ze kterého máte nižší vrchol s hradem jako na dlani.







Kytice z Hukvaldské obory. Nevíte prosím někdo, jak se jmenuje ta rostlinka s vínovými vršky?




Obětinka. Věnec jako poděkování lesu a vůbec celé přírodě. Rok ve Svatojánu: "Dnes už naštěstí krvavé oběti nevykonáváme, můžeme ale pro bohy vegetace také položit pod keř to nejhezčí jablíčko, které máme, jablko je totiž prastarým symbolem plodnosti. Můžeme také uplést věnec z různých zelených rostlin, nejlépe tisu, buku, jedle, vtŕby a smrku, a připevnit jej na rovnoramenný kříž z pečlivě oloupaných bezových větví. Takový věnec se vyráběl dávno před Kelty i křesťany, a použité rostliny byly zasvěceny bohyni střežící podsvětí, semena a duše zemřelých i nenarozených..." To píše Eva Francová k prastarým rituálům jarní rovnodennosti. Já jsem umotala kolo ze jmelí, mechu, břečťanu, větví kaštanu, a oné neznámé rostliny, která v oboře momentálně hojně roste. Místo jablka jsem darovala červenou kraslici, místo kříže jsem obětinky pověsila přímo na strom. Vyslala jsem své prosby i poděkování. 


Hledání rostlinek na batikování kraslic byla letos skoro kovbojka. Sněženky vyšly krásně, jehličí bohužel nechytlo vůbec.


Letos naprostá klasika, barvení v červené cibuli. Že jsme nebyli doma, modrou jsem pro tentokrát vypustila...


Výhled z chalupy. Nádhera. 


Jedna z prvních hrdinek. Tak už ale poďme, holky...


Tak snad zase někdy... Brzy...♥

Zítra mám ještě "frei". Jedu na výlet, a moc se těším. Ale těším se i na pozítří, kdy se zase vrhnu do práce...

4 komentáře:

  1. Peti-ty červené větvičky-svída,to zelené s červeným vrškem-pryšec mandloňovitý-pozor,je jedovatý!Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Zdeni! Zase jsem si rozšířila obzory...:-) P.

      Vymazat
  2. Nádherná kytice.Jinak jsem tady pořád,ale jsem nějak málo psavá.
    db

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V pohodě, Dášo, vím, že tu jsi...;-) A děkuju moc! P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!