Lednová víla

středa 14. února 2018
Asi že leden vypadal spíš jako únor, a únor se snaží dohnat lednové počasí, přichází ta inspirace tak nějak na přeskáčku... Další mou zimní hrdinkou je bříza. Co já bych si bez ní počala, a ne jen v zimě! Její pružné dlouhé větvičky se báječně hodí na základ věnců, a taky vypadají skvěle v kyticích. Díky břízám je naše obývákové okno spíše obřím poetickým obrazem. Stačí se kouknout kousek nad monitor, a dívám se přímo do jejich korun. Skvělá terapie, když se potřebuju odreagovat, nebo nechat odpočinout unavené oči. A kolik štěbetálků se na břízy slétá... 

"Opravdu neporušuji svá nekupovací předsevzetí ani v lednu? Ne, už pár let ne. A to mi věřte, že trpívám. Neskutečně se mi po křehké květinové kráse stýská. Přiznávám, v zasněženém lese mi na novoroční procházce občas ke tváři přimrzne i slza, když si uvědomím, kolik dlouhých a tmavých dnů mě ještě dělí od prvního uvázaného pugétu plného pestrých květů. Naučila jsem se být za tento nedostatek vděčná. Právě díky němu si pak květinové sběry a rituály při vázání kytic neskutečně užívám. Ta malá hrozba někde vzadu v hlavě, že jednou zase nastane lednové pusto, dodává rozkvetlým měsícům obrovskou hloubku, a mě při procházkách přírodou radost a pokoru, že u toho všeho můžu být součástí. Zvykli jsme si, že můžeme mít všechno a hned, aniž bychom přemýšleli nad tím, jaké následky naše chvilkové potěšení bude mít. A přitom by nám občasný nedostatek jenom prospěl, abychom si více vážili toho, co máme a jak dobře se máme. Díky ledne, že nekveteš."


8 komentářů:

Děkuji za komentář!