Potrhlá květinová zlodějka

úterý 24. října 2017
Filmové zpracování Alenky od Tima Burtona mám moc ráda. "Alenka" jako pohádková postava pro mě bývala dříve poněkud rozporuplná, což bylo asi podpořeno i děsivou verzí Jana Švankmajera "Něco z Alenky". Ta Burtonovská mi přijde ale skvěle švihlá a nad věcí. Dialog Alenky s tatínkem na začátku filmu, který se pak opakuje ještě i mezi ní a Kloboučníkem, si připomínám ráda a často.

Alenka: „Myslíš si, že jsem se zbláznila?”
Alenčin tatínek: „Už je to tak. Jsi cvaklá, mimoň, potrhlice. Ale něco ti povím: To ti nejlepší jsou.”

Uklidňující, že? Takže vlastně vůbec nevadí, že ta moje květinová vášeň začíná občas překračovat hranice... Nebo je normální, že...? Jdete s kamarádkou na procházku za město, a uvidíte květiny. A potom na ty květiny celý týden myslíte. A když jedete ze sklenářství se zarámovanými obrazy, tak si zajedete i na tu polní cestu, na konec města... Tam zaparkujete, a zvoníte na úplně cizí lidi (!), jestli si těch pár kvítků za plotem (!)  u cesty můžete utrhnout. A když nikdo neotvírá, ač se za oknem svítí, tak tam patnáct minut stepujete, a pak ta kvítečka prostě ustřihnete, šlohnete, otočíte. A s bušícím srdcem, jako by to byl trezor, odfrčíte autem pryč... A pak zastavíte u pole, a ve svátečních střevících se brodíte bahnem pro krásně stříbřité odkvetliny. A když u cesty uvidíte kokošku, tak navzdory svým řidičským (ne)schopnostem klidně zaparkujete u krajnice, ačkoliv se pak budete muset rozjíždět do prudkého kopce.  No, mně to taky moc normální nepřijde, buďte v klidu. Ale není nad to si občas takhle krásně zabláznit... Vůbec mi připadá, že jednomu takovéhle šílenůstky můžou zachránit zdravý rozum, aby o něj ze vší té reality docela nepřišel...





12 komentářů:

  1. A stálo to za toóóó!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujiiiii:-) Kam se, Ali, vypařila? Kam Tě můžu následovat? Taky bych to občas ráda udělala...;-) P.

      Vymazat
  2. Uáááá.........nápadně mi to připomíná jednu nedávno přečtenou knížku! Začínám mít o tebe strach, dcero :-) !!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemysli si, taky jsem se při četbě pořádně ošívala... Hele, ale ani podvýživa, ani vlasy do pasu mi nehrozí, takže já myslím, že můžeme být obě v klidu...:-D P.

      Vymazat
  3. Peti,takhle já to mám s mýdlem. Loni před Vánoci jsem absolvovala kurz a od té doby už jsem navařila kila a kila všemožných mýdel.Na rostliny na louce, šišky v lese,ovoce v supermarketu koukám pohledem"nešlo by to narvat do mýdla?". Přítel mi povídal,že se za chvíli bude bát mě naštvat. V Itálii nepohodlní končí v betonu a u nás dozajista v mýdle...:-D Takže tvé šílenství plně chápu... Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmm, takový přítel v mýdle, to by byla zajímavá limitovaná edice...:-D A není to úžasné, mít nějakou takovou nevysvětlitelnou vášeň? Já myslím, že je...;-) P.

      Vymazat
  4. ...stejne jako moje: nepujde to odratkovat??? Chapu:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Svět je plný báječných potrhlic...:-) Paráda!:-) krásný den, Renčo! (Mimochodem drátkování obdivuju, neumím, a ráda bych si to zkusila:-)). P.

      Vymazat
    2. Ukazala mi ho kamaradka v lete behem dovolene. Jsem totalni amater, zatim jsem se zasekla u srdicek, ale hrozne me to bavi:) A je to uplne neskutecne jednoduchy! Krasny podzim preji:)

      Vymazat
    3. Nejdůležitější je nadšení...;-) Přeju taky tak! P.

      Vymazat
  5. A tak to by byla nuda, kdyby byli všichni "normální", ne? :o) Takové brodění a prodírání se všemožným šáším, protože zrovna v něm je moc pěkná kytka, větev, šiška nebo něco jiného, taky dobře znám. Mimochodem, moc pěkná kytička :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivi, naprostá pravda, jen ne uniformita...:-) A děkuju moc za pochvalu;-). P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!