Pesimistka vs. Optimistka

čtvrtek 14. září 2017
PESIMISTKA:
Blog píšu už šest let. Za tu dobu mají jiní tisíce čtenářů a miliony zhlédnutí. Mně občas u článku nepřistane ani jeden komentář. A když mi jeden čtenář jednou za pár měsíců přibude, tak hned vzápětí aspoň dva utečou... Zajímá to lidi vůbec? Proč na některých blozích lidé nadšeně obdivují i úplnou blbost a já napíšu něco fakt smysluplného, a nic...

Už dva roky podnikám, a pořád nemám ani na to, abych si zajela na dovolenou k moři. Zaplatím horko těžko měsíční výdaje, a další měsíc jedu na novo. A když si chci pořídit zimní boty, musí sakra zabrat, abych si je mohla dovolit. Neměla bych jít někam do zaměstnání? Asi na to prostě nestačím. Co si nalhávám? Je tolik lepších výtvarníků... Nemám ani pořádný foťák, neumím v grafických programech, kdekdo tvoří zajímavěji než já... 

V soukromí? Pořád řeším nějaké rodinné trable. Vlastního otce jsem vlastně nikdy nezajímala, a ještě mi dělá velké problémy. Žiju v paneláku a platím hypotéku. Na dům se zahradou se asi nikdy neshrabu... Je mi třicet a nemám děti. Někdo je ani nechce, a otěhotní bez problémů, a já mám za sebou už roky peripetií, zkoušení, zklamání, a nic. Budu je vůbec někdy mít? Mám strach...

OPTIMISTKA: 
Blog píšu už šest let. Díky němu jsem poznala spoustu neskutečně milých a zajímavých lidí. Osobně i virtuálně. Sdílení mi přináší naplnění, i mnoho pracovních příležitostí. Z každého nového čtenáře mám radost jako malé dítě. Když někdo ubude, chápu to, nepíšu úplně masově a neutrálně, klidně můžu někoho rozčilovat... Vždycky, když si říkám, že tento článek asi nezaujal, protože nemá komentář, přistane mi v poště úžasný email, který mi dokáže, že každé písmenko má smysl...

Už dva roky podnikám. Bože můj, už dva roky, a neumírám hlady, nemám dluhy, a hlavně, opravdu stále tvořím! Nápady nedošly, práce je mou vášní, a co víc, řekla bych, že čím víc toho udělám, tím víc tvůrčí energie mám! Za dva roky jsem dokázala neuvěřitelné věci. Ať už pracovně, nebo i z osobního hlediska. Už se nebojím, jestli na to mám, zakázky přijímám sebevědomě, za výsledky si stojím. Lidé o mně ví, nemusím se nikam vnucovat, naopak mě oslovují sami s krásnými projekty. Ilustrovala jsem dětskou knihu, vytvořila betlém, etiketu úspěšného čaje pro obdivuhodnou společnost, desítky obrázků, přáníček, vizuálů pro jednotlivce i firmy... Zatímco v zaměstnání jsem nebyla schopná splatit dluhy z vysoké školy, protože jsem si potřebovala dělat radost hmotnými věcmi, za ty dva roky jsem se naučila hospodařit z penězi, a hlavně nemám vůbec potřebu tolik utrácet. Splatila jsem, co jsem splatit chtěla, a docela nedávno jsem udělala další velký pokrok. Dovolila jsem sama sobě mít peníze. A tak je taky brzy mít budu, to je jasný! Žádná honba za manonem, však mě znáte, ale nechat si důstojně zaplatit za svou kvalitně odvedenou práci... Hele, kromě toho, že mám výrazný a specifický výtvarný projev, dokážu také nafotit krásné fotky, a to na úplně obyčejný automat, uvázat profi kytici, a svá ručně vytvořená dílka převézt do grafické podoby. Kdo tohle všechno umí, no?

Otce jsem vlastně nikdy nezajímala, a v životě mi nadělal hodně problémů. To všechno jsem si musela prožít, abych byla silnější, odolnější, a hlavně abych pochopila, že přijetí není důležité od druhých, ale hlavně od sebe samé. Mít se ráda, a nemuset se honit za uznáním od jiných... Trápení bylo a je velká škola života. Díky za to. Nikdo mi nic nedal na zlatém podnose. Vše, co máme, jsme s mužem vybudovali a získali sami. Žijeme v nádherném bytě, kam za námi všichni rádi chodí, protože je v něm moc dobře, útulno, příjemno, zkrátka domov. Po domečku toužíme, je hezké mít sny. Zatím nedozrála správná doba, ale i ta jednou přijde, a budeme mít domek s modrými okny a zahradou. A je báječné, že o něm můžeme snít v teple a bezpečí. Mám po boku člověka, kterého si vážím, a kterého už spousty let miluju. Děti zatím nemáme, ale to je otázkou času. Vím, že je mít budeme... Těším se!

Tak, a teď mi řekněte, s kterou paní v hlavě by se vám žilo lépe? Která převažuje u mně je asi jasné, i podle délky textu. Ale ještě před pár měsíci by ten poměr byl možná úplně jiný... Necítím se oprávněná někomu něco kázat nebo vyjevovat. Říkám si, že kdo je připravený, ten si svou inspiraci najde. Protože ten pocit, že všechno máte ve svých rukách, a především hlavě, ten stojí za to!

P.S.: Ještě malý dovětek... Na život úplně každého se dá podívat ze dvou úhlů. I na život těch, kteří se podle nás mají dokonale. I ti mohou být nešťastní a trápit se, ačkoliv podle druhých žijí dokonalý život. Naopak štěstí a hloubku prožívání kolikrát najdeme u těch, u kterých bychom to nečekali. U lidí, kteří by se podle všeobecných měřítek trápit měli, ale oni jsou nad věcí, duševně svobodní, silní... 


42 komentářů:

  1. Oringličko, jsi úžasné stvoření a tvoje pesimistická mě polekala. Ty jsi to druhé, zvládla jsi, pro mě nemožné, to, pro co já tě obdivuji, jít do toho a být sama svou paní a ostatní věci člověka opravdu je zocelí, věř mi. Jsi báječný a velice šikovný člověk. A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aničko, potěšující je, že jsem "pesimistku" dolovala až z paty. Už si některé věci, které mě trápívaly, skoro ani nepamatuju. Jiné jsou aktuální, a o to větší radost je, že jsem se i od těch dokázala posunout dál...;-) Kolik lidí si kazí život, a neumí si užít toho pěkného, co má... A hlavně od sebe to pěkné odhání... Děkuju moc:-* (A Ty mi věř, že ani pro Tebe není nic nemožné...;-)) P.

      Vymazat
  2. Peti a jsi blíženec :)....tak jako má mince dvě strany.
    A jak by muž řekl to je život :)
    Posílám pozdravy Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, to není o znamení, tohle má v sobě úplně každý. Jde o to, co si vybere, co nechá převážit. I trápení a pochyby mají v životě svůj smysl, aby se člověk posunul, a nezačal "zahnívat" v nějakém svém pseudoduhovém světě...:-). Ale kazit si život nánosem černoty, to je podle mě zbytečné... Měj se krásně! P.

      Vymazat
  3. Také se přidávám k obdivu - myslím, že jsi ušla kus životní cesty, kus ke svému vysvěnému cíli. Tvoříš, máš energii, nápady, přichází zakázky...Kolika lidem se to takto podaří? :-) Jen tak dál, optimisticky... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marci, já myslím, že se to podaří každému, kdo dovolí, aby se to stalo. Nebudu se tvářit přehnaně skromně, uvědomuju si, že mám talent, a to je velká devíza, ale každý přece něco umí, ne? Děkuju moc za milá slova, hřejí! P.

      Vymazat
  4. Já tvůj blog čtu pravidelně a moc mě baví! Jsi úžasná, co všechno už jsi dokázala. Chápu, že člověk občas musí mít splín a pochybovat, aby si pak mohl vychutnat ty šťastné okamžiky. Mám to stejně. Takže buďme optimistky! Mám tě ráda :-)!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, a super je, že když se s tím člověk naučí pracovat, tak ten splín a pochyby dostanou úplně jiný rozměr, a vůbec i intenzitu prožívání... Co si budeme povídat, někdy to ale jednoho semele, a všechno je prostě a jednoduše na hovno, a žádný filozofování nepomůže:-D. Jenom to nesmí být moc často;-). Děkuju, Markétko! P.

      Vymazat
  5. Ahoj, to jsi mě dostala...čtu a nevěřím...to né to není Petra,co se stalo?Ale statečně čtu dál,no to jsem si oddechla,tam tě už poznávám.Mně je lehké nachytat..
    Jezdím na letní Sonnentor,letos se to tak sešlo, že jsem tady nebyla ...mohla jsem tě potkat.Třeba jindy,třeba příští rok a nebo někde jinde.Letos to bylo jen o fous.
    Pěkný den
    db

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, mě moc těší, že jsi mě v těch prvních odstavcích nepoznávala, to je pro mě super zpráva...;-) Určitě se někdy někde potkáme! Jenom se ke mně musíš hlásit, můj xicht znáš...;-) P.

      Vymazat
  6. Děkuji za tento příspěvek, přesně tohle teď v sobě řeším taky. Máš pravdu, člověk se na všechno v životě může dívat z více uhlů a záleží jenom na něm, který si vybere. Jdu hledat víc těch pozitivních.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matildo, věřím, že někdy to fakt nejde... Ale ono je to jako s úsměvem. Říká se, že se máš smát, když je Ti blbě, nejdřív je to křečovité, ale pak se v těle tak nějak všechno uvolní... Možná ta pozitiva budou za začátku drhnout, ale on je mozek fakt mocný čaroděj...;-) Já díky! P.

      Vymazat
  7. Děkuji za tento článek. Je to krásně napsané. Určitě má vše dvě strany mince. Je skvělé, že se živíte svou tvorbou. Držím Vám palce, ať Vám vše klape, jak Vy si přejete. A díky moc za inspiraci! :) Tvořte a pište dál! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Edito, děkuji! Za milá slova i dnešní rozradostnění...:-) A jestli jsem trošku inspirovala, tak to mám pak úplně mega radost...;-) p.

      Vymazat
  8. Moc hezky napsané.
    Dnes tento úhel pohledu přišel vhod!
    Děkuju.
    P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že jsem se trefila!:-) Já díky! P.

      Vymazat
  9. Mám tě ráda a moc ráda čtu tvůj blog....................a myslím si, že ho čte spousta lidí...často se nevyjadřují, protože o tom přemýšlí........spoustě čtenářů ,,mluvíš z duše"........a taky svoje pocity neumí vystihnout jako ty............já si například vždycky připadám, jak slon v porcelánu, když tady píši..........jsem ráda že v tobě převažuje ta světlá stránka :-).............myslím na tebe, ať se ti daří :-)........máma

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. omlouvám se za hrubku v předešlém komentu:), prostě mi vyhrkly slzy do očí, když jsem si přečetla koment Tvojí mámy a pak ten Tvůj

      Vymazat
    2. V pohodě, červenou už používám dávno jenom na malování...;-) P.

      Vymazat
  10. Milá Peťo, já sem chodím tak ráda na ty tvoje zápisky, občas něco okomentuju, ale taky jsem spíše jenom tichým čtenářem. Občas je to strašný boj, co se v nás odehrává, zrovna teď právě bojuju s tím pesimistou ve mně, tak jsem svým způsobem našla teď na tvých stránkách úlevu, že někdo to má podobně, ačkoliv ti nic zlého nepřeju. Tvoje umění mám moc ráda a shodou šťastných náhod jsem i majitelkou některých tvých kousků a obdivuju, že jsi si šla za svým a udělala to těžké rozhodnutí ve změně práce. A co se týče vázání kytic, tak jsi pro mě velkou inspirací. Díky tebe jsem přestala kupovat kytičky v květinářství a chodím si natrhat, co příroda dá. Verča M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to s těmi kyticemi mě těší moc! To je velká radost, inspirovat k něčemu smysluplnému...;-) Chtěla jsem napsat, že vždycky existuje možnost volby, a že úplně každý má nějakou tu bolístku. Záleží jen na nás, jak to uchopíme. Tak přeju veleúspěšný boj! A děkuju! P.

      Vymazat
  11. Komentuju málo, ale jsem pořád tady! A fandím ti :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím...;-) To ani nejde, komentovat stále, tak jsem to ani nemyslela...;-) Díky za tu "přítomnost"! P.

      Vymazat
  12. Peti, tak tento článek jsem si s chutí a obdivem přečetla.!!! Měj se krásně, Ivana.

    OdpovědětVymazat
  13. Peti, taky chodím pravidelně, ale málokdy napíšu. Díky za připomenutí, že svět není jen růžový, jak ho spousta blogů prezentuje, že se to v každém z nás občas pere.
    Moc fandím, a sleduju, jak se Ti daří! L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucko, vím, že chodíš, a je hezké, že občas napíšeš, opravdu není povinnost ozývat se stále, tak to vůbec nebylo myšleno...;-) Hele, a chtěla jsem spíše ukázat, že svět není sice růžový, ale skvěle pestrobarevný, a že si ho takový může udělat úplně každý a za každých podmínek...;-) Děkuju! P.

      Vymazat
  14. Petko, ctu kazdy clanek a nekomentuju skoro nikdy, i kdyz kolikrat chci, ale nejak potom vzdycky zapomenu :) Polepsim se!
    K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, to je důkaz, že takové nějaké podobné vzdychání v prvním odstavci je nedůstojné, a nefér vůči pravidelným čtenářům, ke kterým rozhodně patříš, to moc dobře vím...;-) Polepšovat se nemusíš, tady není žádná polepšovna:-D Díky, Klári!:-* P.

      Vymazat
  15. Přidávám se, čtu každý, komentuju málokdy. Myslím, že něco ani komentovat nejde, protože je vše v článku :), nebo se necítím, žebych měla oprávnění Tvé myšlenky/nápady komentovat ;)). Každopádně, svým "založením" se hlásím k té Optimistické Oringle. Mě spíš naopak došlo, že se na věci jde dívat i tím druhým způsobem a to mě trochu vyděsilo. Děkuji, nechci o tom radši ani moc přemýšlet... Náš panelákový byt mám ráda :D. Monika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to potom gratuluji, protože patříš k lidem se "šťastnou hlavou", a to je nejvíc:-). (A raději teda nebudu ani zmiňovat, kolik lidí se dívá na životy druhých tím pesimistickým okem, a kolik lidí ten cizí pohled přijímá a trápí se jím...) Díky, že ses přihlásila, to mi stačí, vím, že tu jsi...;-) (Já to fakt chápu, jsem stejná, přečtu, potěším se, a nenapíšu... Ale když to znám z té druhé strany, tak i "ach" v komentáři někdy nebetyčně povzbudí...;-)) P.

      Vymazat
  16. Peti, ráda sem chodím, i když už ne tolik jako dřív (to s tebou ale nemá nic společného, to je tím, kam se můj život momentálně ubírá). Ráda se vracím. Zrovna se můj život otočil z prvního odstavce do druhého, občas se mnou pěkně smýká, ale bez toho bych si ani nevšimla, jak jsem šťastná, jak se mám dobře ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je bezva! Tak ať smýká v rámci snesitelnosti, a stále více se ustaluje na té pozitivní straně...;-) Děkuju za návraty! P.

      Vymazat
  17. Vidíš a mne sa zdali zmysluplné a krásnejšie predchádzajúce posty.
    Tento, v ktorom píšeš, ako sa v nás prebíjajú dve stránky, mi tiež pripadá ako bežná moja dennodenná rutina.
    Ja mám dar ešte Božieho pohľadu na seba, v ňom sa vidím a načieram byť schopná autistického partnerstva, materstva a v tom pohľade bolo dokonca povolanie aj k cudziemu postihnutému dieťaťu...
    Mne tiež prišiel komentár, že ma čítajú, ale nekomentujú, len boli to dve-tri osoby, takže si na tom lepšie.
    Pritom blog píšem vždy, keď obživnem, i tak asi pravdivé fakty o našom živote desia...
    Mám veľmi rada tvoj blog, posty, jeho krásu a výtvarnú stránku a vždy pekné zmysluplné písané slovko:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, nemyslím, že děsí. Spíš lidé prostě neví, co dalšího říct. Jak už tu někdo napsal, že Tvými slovy bylo řečeno vše... Já občas třeba nedokážu naplno pochopit, co některými obraty myslíš, nedokážu se vcítit, protože tyhle zkušenosti nemám...
      Ale opravdu jsem tento článek nemyslela tak, že by měl každý začít ihned komentovat, to byl jen zlomeček sdělení, zvláštní, že zrovna to zaujalo:-). Kdyby mi blog nedával tolik, co dává, dávno bych se na něho vykašlala...;-)
      Paní pesimistka je už dávno mimo mě, je to paráda, že tohle můžu napsat!
      Jsi dobrá duše mého blogu, děkuji:-*
      P.

      Vymazat
  18. Nejsi Blíženec?
    Já jo a někdy mi tohle mluví z duše. Až výrazné protiklady.
    Škoda, že viditelnou stopu nezanechá i jen přihlížející čtenář, viď. Jako třeba já. Moc nestíhám, ale vracím se ke všem příspěvkům zpětně. Jako třeba teď.
    Sleduji tě fakt dlouho a vidím posun. Pracovní i duševní. Formujeme se jako postavičky z plastelíny, kdy se mírní ty ostré hrany a (asi s věkem?) se z nás tvoří lepší já. Lepší Ty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, asi to z toho textu vyplývá jinak, určitě ale nekolísám mezi těmito dvěma polohami... Což neznamená, že si neuvědomuju, že bych mohla...:-) Chtěla jsem jen ukázat, jak je to všechno o našem myšlení... Za poslední dva roky jsem se posunula opravdu výrazně, a jsem za to ráda. Je to paráda, když si člověk dovolí být šťastný a "svůj":-). Děkuju moc, že čteš, a že se vracíš...;-) P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!