České léto

sobota 19. srpna 2017
Žiju a hlásím návrat. Naše dvoutýdenní prázdninové putování je u konce... Přiznávám, že se mi poslední dny už docela stýskalo po domově... Po kočce, po zaběhnutých rituálech, po tvoření... A už teď vím, že se mi doma pro změnu bude stýskat po bezstarostném toulání po naší krásné zemi... 


Stihli jsme toho opravdu hodně. Prázdninověji už jsme se mít nemohli. Tak poslouchejte... Houby jsme sbírali. V rybníce i na koupáku jsme se koupali. Smažák jsme nejmíň dvakrát obědvali. Několik kopců a skal jsme zdolali. Muzea a manufaktury jsme navštívili. Jeskyně jsme navštívili. Hrady i zámky jsme navštívili. Stezky kolem řek a skrze lesy jsme prozkoumali. V krásné podhorské chalupě i ošklivé kempové špeluňce jsme útočiště našli. Několikrát jsme zmokli a několikrát se spálili. Bezpočet komářích štípanců obdrželi. Buřty na ohni opekli a "červená se, line záře" jako kánon pěli. Spoustu pohádkových chalup s duší obdivovali. Kolik jsme vypili piva a vína už jsme raději zapomněli...

Kytku jsem uvázala jednu jedinou, a to hned po příjezdu na chalupu. Obrázek jsem nenakreslila ani jeden, a do nápadníčku jsem nezapsala lautr nic. Zato jsem po dlouhé době využila luxusu číst si, a číst, a číst... Od Noaha Gordona jsem konečně zhltla Ranhojiče. Dávám pět z pěti hvězdiček, úžasná knížka. Když Tom viděl můj výraz po přečtení, zalovil v tašce, a dostala jsem předčasný dárek k svátku - druhý díl - Šamana. A pak už se mnou zase nebyla skoro řeč... Mezitím jsem ještě přelouskla od Anny Bolavé Do tmy, a aspoň už vím, jak dopadnu, až mi definitivně hrábne... Jak já jsem tu pošahanou sběračku léčivých bylin chápala. Asi i v okamžicích, které jiní čtenáři pochopit úplně nedokážou...

A kde jsme konkrétně byli a co jsme všechno viděli? Kousek z Krkonoš, kousek z kraje kolem Máchova jezera. Ani v jedné lokalitě jsem nikdy před tím nebyla...

5. srpna - Přesun do Podkrkonoší, na chalupu v Jesenném. Když máte příbuzné příbuzných, kteří vám jen tak půjčí na týden chalupu, je to zázrak. Čím to, že jsme dostali modrý pokoj? Asi karma...


6. srpna - Lenivý nedělní program. Užívali jsme si vzájemné společnosti a blízkosti. Stylová chalupa je radost, ale plná chalupa lidí, dětí, zvířat, smíchu a povídání, to je přímo paráda! Odpoledne jsme si střihli aspoň procházku po okolí. Taky máte rádi pohorské vesnice se všemi těmi opravenými i skoro rozpadlými chalupami? Příběhy se to tam jen hemží...

7. srpna - Kromě chalupy nám byly na pár dní "zapůjčeny" i dcerky domácích a pes. A tak jsme vyrazily do nedaleké Poniklé, kde se vyrábí tradiční korálkové vánoční ozdoby. Já mám tyhle drobné tradiční výrobny tak ráda! A ještě více mě těší, když fungují a bojují a prosperují. (Jsem blbec, zapomněla jsem fotit...) V Poniklé stojí za návštěvu i muzeum tradičních řemesel a života našich předků. Tolik krásných starých věcí pohromadě jsem ještě neviděla. (Našli jsme Matynce ženicha, ale nechtělo se mu s námi do Frýdku...)

8. srpna - Sněžka! A pěkně pěšky, žádná lanovka. Nahoru i dolů. Přežila jsem, a ani žádný nehet na nohách mi prozatím ještě neslezl... Cesta až pod vrchol byla krásná, co jsem tedy mezi funěním zvládla postřehnout. Ale poslední úsek na samotný vrchol byl fuj, a nahoře to bylo... fakt zklamání. Tolik lidí! (Třinácté výročí jak se patří...)


9. srpna - Tom mi slíbil odpočinkový den, a tak jsme šli jenom 12 kilometrů... Nesmějte se... Ale byla to moc hezká procházka, to zase jo. Z Jesenného do Navarova, přes místní zříceninu, a pak kolem řeky Kamenice, zase až zpátky do Jesenného. Na závěr jsme se z lesa vynořili u jedné z nejkrásnějších chalup, jaké jsem kdy viděla... Společnost nám dělala kromě mojí mamky i půjčená fenka Ája. Jak jsem spíš kočičková, tak takovouhle hodnou pejsku bych brala hned... (P.S.: Už jste se někdy procházeli se stádem krav? Tyhle holky byly opravdu společenské... Přidaly se k nám na začátku ohrady a až na jejím konci nám zabučely na pozdrav...)


10. srpna - Pro mě nejhezčí výlet z dovolené. A jak to tak bývá, vůbec jsem na něho netěšila. Byla jsem dost uťapkaná z předchozích dnů, a šplhat do kopců se mi nechtělo. Ještě že mi Tom nedává nikdy žádné úlevy. Zase pěkně od spoda, žádný autobus. A kam že jsme to šli? Na Labskou boudu a k prameni Labe. Hřebenovka od Vrbatovy boudy přes Labskou louku, k prameni a boudě, nádhera! Překrásné výhledy a krajina, která za ten výstup opravdu stála...


11. srpna - Od další túry mě spasil déšť, lépe řečeno liják. Pochmurná byla i moje nálada. Na té krásné velké chalupě jsme definitivně osiřeli. Nejdříve odjeli domácí, potom si přijeli pro holčičky, a pak odfrčela i máma s přítelem a fenkou Ájou. Aby mě Tom rozveselil, vyrazili jsme do Jablonce nad Nisou, kde se zrovna konala výstava bižuterie. No jo, blejskátka, to spraví náladu každé ženské. (Že já si ty krásné naušnice nekoupila, sakra!) Ovšem, i bez mimořádné výstavy, muzeum skla a bižuterie za návštěvu rozhodně stojí! A vůbec, Jablonec mě celkově mile překvapil... Škoda toho lijavce, příště budeme muset město prozkoumat důkladněji. (P.S.: Miluju barevné vzorníky!)


12. srpna - Ochudit Toma jakožto studovaného geologa o nedaleké jeskyně, Bozkovské, to by nešlo... Po podzemní prohlídce jsme si dali oběd v místní roubence, a vydali se na další ťapkání. Tentokrát jsme si prošli Riegrovu stezku údolím Jizery, a zpátky jsme se dostali Kamenického stezkou přes několik vyhlídek, a mimo jiné i Myší skálu. (S řetězy, uf...)


13. srpna - Po obdivování přírody jsme se rozhodli i pro trochu kultury, a zajeli do zámku Sychrov. Jsem blogerka na prd, protože jsem si nevyfotila ani jedno jídlo, no považte! A přitom svíčková v místní restauraci byla, inu, jako od maminky... A máma umí svíčkovou sakra dobře. A aby kultury a svíčkové nebylo příliš, stihli jsme ještě i malou šutrovitou procházku mezi skálami v Malé skále. Nádhera, Český ráj je opravdu malebný.


14. srpna - V pondělí bylo na čase sbalit si svých pár švestek a posunout se o dům dál. Uvedli jsme chalupu do původního stavu, poděkovali jí za milé útočiště a přesunuli se do kempu k Máchovu jezeru. Kemp Borný byl docela dobrá volba, aspoň pro ty, co chtějí klid a málo lidí, tedy pro nás určitě. Už jsem tedy viděla hezčí vodu, než v tomto rybníce, ale jen co jsem se chvíli prohřála na sluníčku, a společnost mi dělalo modré nebe nad borovicemi, které je pro zdejší kraj typické, jak nám sdělila paní v Máchově muzeu, rychle jsem si zvykla...

15. srpna - A stejnou scenérii jsem si s chutí užívala i další den. Voda, písek, borovice, slunce, modré nebe, knížka... Otočit stránku, otočit na záda... Aspoň na chvilku jsem si připadala jako u moře!

16. srpna - Modré nebe někam odešlo, a nám nezbylo nic jiného, než opustit pláž a vydat se na průzkum místních pamětihodností. Na hradech Bezděz a Houska jsme zjistili, že brána do nebes a brána do pekel od sebe nejsou zase tak daleko... Na Housce mě nejvíce okouzlilo pohyblivé dřevěné peklo, naprosto úžasný výtvarný počin. A po cestě do kempu i vesnice Kruh, plná nádherných lidových staveb... 


17. srpna - Dopoledne se modré nebe ještě někde schovávalo, a tak jsme si zajeli do zámku Zákupy. Odpoledne se ale nakonec rozhodlo znova nás poctít svou přítomností, tudíž jsme si mohli užít ještě trochu té pohody u vody... Potěšila mě přání k svátku, i pár vzkazů, že už se vám po mých blogových zápiscích stýská... Mně už se stýskalo taky, hodně. Ačkoliv jsem si párkrát řekla, že žít offline by asi nebylo k zahození, prázdno po mém virtuálním deníku by se mi zaplňovalo jen těžko... Říkala jsem si, sejde z  očí, sejde z mysli, ale někteří jste nezapomněli, a to mě hřeje u srdce.

18. srpna - Vzhledem k začátku Máchač festu se v kempu začala srocovat trochu jiná skladba obyvatelstva než jen rodinky s dětmi, a kolem cest se začala rojit policejní auta. Na techno dunění se nám čekat nechtělo, a tak jsme se vydali na cestu domů. Déjedničku snad ani popisovat nemusím, tfuj. Po jejím udolání krátká zastávka u mamky, nečekané a milé setkání s tetou z Prahy, a doma byt obalený chlupy a jedno opravdu naštvané zviřátko. Tohle budu uklízet, prát a žehlit (prádlo, i u kočky) ještě dlouho... A už se těším na pondělí, na práci, no fakt. Přála jsem si krásné zakázky, a tak je mám. Díky vesmíre! (P.S.: Mám nejzlatějšího tchána. Po návratu mě na stole čekala nádherná pestrá kytice z cýnií... Zná mě jako své boty. Ó, já se mám...)

14 komentářů:

  1. Péťo, krása! Ten "karma" pokoj, tak ten je! Před pár týdny jsme byli na kola v Bedřichově, v Jizerkách. Jediné, co mě přemluvilo, byla naděje, že tam někde trefím na sklo, a taky že jo :) Naštěstí i pršelo a jeden z náhradních programů zahrnoval návštěvu muzea v Jablonci! Jednoznačně nejkrásnější zážitek z celého týdne :))) + návštěva podnikové prodejny, kde jsem za korálky nechala 4 stovky... :))) Kamarádkám Ivetě a Blance se to taky moc líbilo, méně už našim chlapům :))) Ale je tam v těch horách krásně...Houby, mraky borůvek a ten vzduch!..Tady doma je prostě krásně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, a teď si představ ještě navíc to speciální trienále a spoustu cingrlátek úplně všude...:-) Ještě že už korálkové věci nevyrábím, protože to bych se asi zbláznila:-). Když se tak koukám na ty fotky, opravdu máme štěstí, kam jsme se narodili...;-) Díky za vzkaz, Leni! P.

      Vymazat
  2. Hezký den!
    Děkuji za krásné povídání s vtipem a za krásné fotky...Chalupa je zcela snová...nádherná.
    A bižuterie...to je krása...I já bych tam byla hodně dlouho...Byli jsme před lety v Ledči nad Sázavou-rok 2002...(byly pak povodně a my se vůbec nedostali s klukama ani do ZOO v Praze...)v muzeu skla ,kde byl i prodej...já se musela tak krotit...líbilo se mi úplně všechno,a to tam byly se skla takové krásy...
    Musela jsem...koupit krásnou labutˇ-je čirá a má modrá křídla.. :-) -i korunku.A růžový...to jsem já...ovál s bílou uvnitř-je dost těžký.
    Tak přeji dobré nápady,a je fajn,že máte zakázky.. :-)
    Mějte se hezky.
    Eva od Olomouce

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, jsem ráda, že jsem Vás potěšila:-). Mám ráda tradiční materiály i výrobky, ke kterým sklo rozhodně patří. A potěšilo mě, kolik vkusné současné tvorby bylo v muzeu zastoupeno... Taky se mějte moc fajn! P.

      Vymazat
  3. Krááááávy, houby a chaloupky. Úžasně tradiční dovolená! Mám radost z těch fotek, připomínají mi letní rodičovské výletování a je to úplná nostalgie. :')
    A díky za odkaz na Peklo, to je teda super bomba. Jak se to říká? Zlatý český ručičky?
    Vítej zpátky mezi online živými. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak píšu, opravdu "české léto":-) Taky to mám ráda, to české putování. Už máme procestováno docela dost koutů... Peklo opravdu super bomba bylo, dokázala bych ho zkoumat opravdu dlouho, nebýt těch davů, zrovna dost lilo, tak se před peklem venku lidi schovali do pekla uvnitř:-). Ale to byl teda umělecký artefakt! Díky:-))). P.

      Vymazat
  4. Nádherný riport, nádherné fotky, nádherne ste sa mali a podľa môjho ,,mladého,, gusta!
    (Keď som bola mladšia všetko pekné som si kupovala v Krásnej izbe a v skanzene v Pribyline som si zamilovala tradičný drevený dom a ajhľa, mám ho:-))))
    Cnelo sa mi a zhŕňam a chystám pre teba:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, ani nevíš, jak mě těší, že se na krásné a tradiční kousky dá narazit ne jen v jednom specializovaném obchodě, ale že se výrobky znovurozvíjí po celé zemi... Taky se mi stýskalo:-). P.S.: Tu chalupu, co je na jedné z fotek, tu jestli jednou budu mít... Ach...:-)
      P.

      Vymazat
  5. Móóc pěkné povídání........pošli ho Verunce jako poděkování za azyl v chaloupce......myslím si, že jí to udělá radost :-) ! A mně pošli nějaké fotečky! MAT.

    OdpovědětVymazat
  6. Petro, zdravím Vás. Ty přírodní Václaváky, to je neštěstí. M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Až pod vrchol to šlo, pešky se nahoru moc nechodí... Ale pak, nejtěžší úsek, a furt mi někdo funěl za krk. Katastrofa...:-) P.

      Vymazat
  7. Ahoj Peťko, jsem moc ráda, že se vám u nás líbilo a že jste si dovču užili. Když si to budete chtít zopakovat, jste kdykoliv vítáni ��. Verča s rodinou

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru, moooc děkujeme, a jestli bude příležitost, rádi vaší nabídky využijeme...;-) Mějte se moc krásně! P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!