O davech

pondělí 22. května 2017
Pořád ještě vstřebávám dojmy z pražského víkendu. I ty ne příliš příjemné. Vím, proč mi davy nedělají hezky. Moc dobře si to uvědomuju. Není to ani tak kvůli nepohodlí a vydýchanému vzduchu, ačkoliv v tom se taky zrovna nevyžívám. Je to tím, že se z jednotlivců stává masa. A já jsem její součástí. Najednou mám pocit naprosté nedůležitosti. Svojí i těch lidí kolem. Co jeden človíček znamená oproti tomu šílené shluku těl? To je tak děsivý prožitek! Věřím, že kdybych se s každým z těch lidí setkala jednotlivě nebo v menší skupině, objevila bych v nich úžasné příběhy... Stejný pocit jsem měla i z obrovských hald knížek. Co vlastně znamená ta naše v takovém množství? Jak si jí vůbec někdo může všimnout? Já si teda na veletrhu nikdy nic nového nevyberu. Prostě nejsem schopná v takovém množství objevit něco nového... A když pak jedu tramvají, a dívám se na všechny ty domy, a uvědomím si, jaké jsou v nich někdy asi krásné byty, říkám si, proč zrovna na ten náš panelákový by se měl a chtěl někdo dívat...? A kolik je na světě skvělých výtvarníků, milionkrát lepších než jsem já, kteří se nikdy neprosadí. A jsem já vůbec dobrá výtvarnice? Nejsem jenom neskonale drzá? Není to prostě všechno jen o odvaze, schopnosti někam se protlačit, chuti poodhalit kousek svého života? Tak takové myšlenky se ve mně klubou, když se stanu součástí davu a připadám si nicotná...

Asi jsem příliš velký egoista, abych se od takových prožitků dokázala oprostit. Ale pochopila jsem, že vůbec není špatné si je občas sebetrýznivě naordinovat. Člověk si uvědomí tolik věcí... Jaké já mám štěstí, když zrovna mně někdo osloví, abych mu vytvořila svatební oznámení! Jaká obrovská čest je, že můj betlém bude pravidelnou součástí frýdeckomísteckých Vánoc a bude dělat radost dalším a dalším lidem. Jak úžasné je, když někdo ocení zrovna náš domov, pochválí obývák, kuchyni, ložnici... A v neposlední řadě, (spíš naopak), když si uvědomím, že i když jsem utopená v davu, tak jsou na světě lidi, kteří by záchranný kruh hodili právě mně. Protože jsem pro ně důležitá a mají mě rádi... A tak mě napadlo... Určitě taky máte ve svém životě bytosti, které mu dávají hloubku a smysl, pro které jste ti nejdůležitější a oni zase pro vás... A třeba byste jim to chtěli říct, ať už v den jejich narozenin, nebo prostě jen tak... Tak proto jsem udělala tyhle kartičky... Aby se nikdo z nás už nikdy v žádném davu neutopil... 

(Jsem ráda, že jsem zpět ve svém teritoriu. Uprostřed domova plného věcí s příběhem. Že vyjdu ven, a půjdu na známá místa, se kterými se pojí tolik vzpomínek. Že přesně vím, kde kvete jaká kytka. Že potkám známé tváře, a když budu mít štěstí, tak třeba i přátele, prohodíme pár slov... Že nemusím vybírat ze stovek restaurací, protože automaticky zamířím do své oblíbené. Všímáte si, co opěvuji? Všednost, obyčejnost, rituály... To, co mnohým lidem nevoní a utíkají před tím.  Protože nejsou ukotvení a ještě nenašli sami sebe. Taky miluju prožitky, nové vjemy, cestování... Ale hlavně proto, že se vždycky utvrdím v tom, že jsem tam, kde mám být, a s těmi, se kterými chci být. A protože mám možnost zase znova prožít, jak kouzelná ta moje denní realita je...)


6 komentářů:

  1. My sme napodiv s autizmom (hoci vtedy nediagnostikovaným) prežili celý čas, až po stredné školy, v dave...v meste, na ulici medzi deťmi z paneláku, v školách, v spoločenstvách (ja tiež-na pochôdzkach mimo domu od rána až do večera)...
    Až teraz som na vidieku sama, len s mojimi, udržujem ,,oheň,, v kláštore zvanom ,,autizmus,, a tiež sa cítim v bezpečí a isto len pri mojich a v ich svete.Vyslovene neznášam chodiť do mesta a do spoločnosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně nevadí město známé a společnost zrovna taková, ale když už se jedná vyloženě o masy, tak to neee, brrr.. P.

      Vymazat
  2. Tak ty nemají chybu, Peti!! :-)
    J.

    OdpovědětVymazat
  3. A protože jsem, Peti, nejdříve prohlížela a teprve potom četla, musím ještě dovětek. To je tak krásně napsané, to je taková pravda... Fakt že jo!
    Hezký večer, tam a s těmi, co háží ty záchranné kruhy, když je potřeba...
    J. :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!