Většinou květnový vzduch provoněný šeříkem a konvalinkami hladí a mojká. Procházky člověka vtahují do extáze z vizuálních, zvukových a čichových vjemů. Letos to nějak neklape. Vždycky, když se začnu pomalinku vznášet, hlavu mi zasypou kroupy nebo hutný déšť. A jak se to tak pořád všechno střídá a mele, připadá mi, že to dost působí i na lidi. Bouřno je i v náladách, vztazích, situacích... A já bych raději to mojkání. Pozice třtiny v prudké bouři mě neba...
Ale na fotkách to vypadá docela idylicky, no ne? Takový zelenobílý pugét už jsem chtěla udělat dlouho. Konvalinky, čemeřice, kokoška, pupeny tavolníku, jetel, (s listy si nechám ráda poradit...) Poslechněte si...
To je moje gusto.Voní až sem...u nás je to trochu pozadu,zítra jdu dělat pomněnkové (dvě kytky) takže bílozelenomodré.Konvalinky ještě zdaleka nejsou.Pěkný večer a dobrou noc.
OdpovědětVymazatdb
Bílozelenomodrou jsem dělala taky, se zběhovcem a modřenci. Těší mě tu ve váze. Tu na fotce jsem nechala mamce... Konvalinky miluju, jednou jedinkrát do roka si je člověk dopřeje, tak jsem ráda, že jsem je nepromeškala... (P.S.: Čajík je vypitý, byl skvělý! Už si suším na svůj...;-)) P.
VymazatJá už taky začala....první jsou na řadě sedmikrásky.
Vymazatdb
Já mám zatím řebříček a hluchavku...;-) P.
VymazatNádhera! Příroda je nej.....
OdpovědětVymazatJe... A člověk jí ledasco odpustí, i to bouřno...;-) P.
VymazatJéé, to už jsou konvalinky? :O
OdpovědětVymazatAno, a letos dokonce nejmíň o týden později...;-) P.
Vymazat