Někdy mívám opravdu nádherné sny. Takové kouzelné, jiné, báječně nesmyslné. Někdy se mi zdávají sny folklórní. O různých tradičních pochůzkách. Třeba velikonočních. Postavy s pomlázkami kráčející krajinou. Oble zvlněné kopce, hnědé, zatím jen zřídka porostlé trávou, a po nich kráčí někdo neurčitý a vlaje za ním skrumáž barevných pentlí. A já se na něho koukám z okna a čekám, až přijde. I když je strašně daleko. Nebo obchůzka masopustní. Dřevěné chalupy, starý ořešák, čekání na maškary. Na jaře, nevím proč. Sny nemusí být logické. Šmejdění mezi dřevěnkami, po nádvořích a koukání do oken. A těšení, že přijde průvod. Takové to příjemné šimrání, jako když jsem v dětství čekala na Mikuláše. Celý den byl najednou jakoby pozlacený něčím posvátným. To se mi opravdu zdává.
A potom se mi taky hodně zdává o vodě. Dost často tak, že se smrsknu na velikost pstruha a stanu se součástí potočního koryta. Jako bych byla papírová loďka a plavala po hladině. Voda je hebká a bezpečná, hladí mě a kolébá. A já ležím na vlnkách a všechno vidím z úplně jiné perspektivy než člověk. Pozoruji břehy a okolní přírodu, vidím pod každý břeh a kámen. O tom, že jsem součástí potoka snívám docela čas. A většinou tak intenzivně, že si všechny ty sny i pamatuju. Blankyt nebe, sametovou trávu, bílé kmeny bříz, přítmí lužního háje, komáří svatbu, rybí putování... Jiná perspektiva, jiný svět.
Podobně nádherné pocity zažívám, když vyrážím na sběr květin do kytic. Člověk se musí pokořit a smrsknout na velikost nepatrné myši. Teprve potom, když se dívá na svět úplně jinak, nachází poklady. Je tak nádherné stát se součástí příkopů, tam se dají najít divy! Hrdě vztyčené květy zběhovců nebo křehké penízky kokošky. A mikrosvěty ve křoví? Asi jsem musela být v minulém životě nějaké malé zviřátko, protože mě neskutečně lákají. To milé přítmí, kopule z propletených větví poskytující bezpečí, bubliny v otevřené krajině. Možná mi to připomíná bezpečí domova, útulno, útočiště. A všichni ti tvorečkové, kteří v křovinách žijí, ptáčkové, myši, různí hmyzové a plazivci...
Nemůžu si pomoct, ale z krajiny pokryté třpytivým mrazem dokážu mít radost pouze před Vánoci, o adventu. Po novém roce už jenom netrpělivě čekám, až poprvé ucítím ve vzduchu ten voňavý příslib jara. Tak strašně moc se těším na první čemeřice a větvičky kočiček. Mám cukání jít do obchodu a koupit si plnou náruč květin. Květiny mi hrozně chybí. Ale odolávám. Člověku neuškodí po něčem toužit a nemít to. Až poprvé vyrazím s nůžkami na procházku a domů si přinesu svěží pugét, to bude skoro posvátný okamžik. Ach, jak já se těším...
Očekávání jara, příslib, naděje, to všechno letos pro mě, pro nás, platí dvojnásob. Už víme s čím bojovat. A porazit konkrétního protivníka, to je mnohem snadnější, než nejasné otázky "proč". Tak jaro, šup, šup, už ať jsi tady! Toužebně tě očekávám!
Zrovna vcera, kdyz jsme cekali pod kopcem az se deti vyradi na bobech, vzal manzel do ruky zasnezenou vetvicku vrby a rika: A nebudou uz kocicky? Uz by mohly ne..." Jsme na tom stejne:) Ale zase si rikam, kdyz uz ta zima musi byt, tak at aspon stoji za to....
OdpovědětVymazat...a hodne sil, odvahy a hlavne optimismu do boje!
VymazatTo ano, být musí, tak raději zasněžená, to je pravda... A být musí, abychom se mohli na to jaro těšit, je to dobře zařízené:-). A děkuju moc, je to úleva, vědět co a jak;-). P.
VymazatKrása!
OdpovědětVymazatTo je, zázraky... P.
VymazatS tou vodou je to krásne... a sny s čírou vodou a ešte lietacie sú o šťastných, voľných dušiach..:-)
OdpovědětVymazat(ja niekedy lietam, ale aj padám do priepaste...)
Včera som bola v obore, na rovine, samé chriaštie, myslela som na Teba a Tvojimi očami ho prehľadávala, že čo by si si zobrala na kyticu..
A jar som cítila, to svetlo...aj ja myslím na to, ako zájdem do sadovníctva:-)
Ali, moc toho teď není. Pod sněhem snad borůvčí, janovec, větvičky modřínů... Nemůžu se dočkat svěží zeleně! Jako každý rok si slibuju, jak si osadím balkon, tak jsem na sebe zvědavá...;-). P.
VymazatTaky se koncem zimy nemůžu dockat toho prvniho jarního zavanu,kazdy rok je to stejné... Ivča
OdpovědětVymazatJejda, kéž by už byl konec zimy! Obávám se, že jsme sotva v půlce...;-). P.
VymazatVšechno co má stát, stane se! Zima odejde, a radost příjde! Moc přeji...!
OdpovědětVymazatJana
Jani, je to tak na světě dobře zařízený...;-) Jenom si to člověk musí v těch zimních chvílích trochu připomenout, aby se těšil a neztratil naději...;-) Protože jaro nakonec opravdu vždycky přijde:-). Díky! P.
VymazatA děkuji i za zmínku na Vašem/Tvém blogu, potěšila... P.
Vymazat