Pokus o pondělní převrat

pondělí 24. října 2016
Pokus udělat si z pondělí neděli vyšel jen částečně. Já teď vlastně proti pondělku ani nic nemám. Žádné protivné vstávání a zhnusení, že musím do práce. Já se na práci těším... A někdy se mi ty dny tak prolínají, že vlastně ani nevím, jestli se právě nacházím v sobotě nebo uprostřed čtvrtku. A někdy si proto víkend musím vyloženě naordinovat. Když sobotu a neděli trávíme převážně doma, mám pořád tendenci myslet na práci a když jsem opravdu neukázněná, tak pracuju většinu dne... A to je špatně. Protože bez odpočinku to nejde. Nepřichází nápady, radost, naplnění...

Někdy se mi lenoší krásně. Opravdu si to užívám a těší mě pít kafe a koukat na nové díly oblíbených seriálů a psaní s kamarády a listování časopisy a čtení knížek a procházení se a a a, prostě to tak příjemně plyne samo... A někdy to nejde. Ta pitomá hlava ne a ne vypnout. Zaseknutá od práce, zaseknutá od odpočinku. Děsný stav... A to mě potkalo právě dnes.


Přitom jsem ráno začala tak slibně. Ukočírovat rozcuchané vlasy, ani trochu se nenamalovat, nazout vycházkové boty, zabalit se do pleteného svetru, k snídani koupit ještě teplý koláč, obšlápnout oblíbená místa, procházet se dlouho a dlouho, uvázat kytku, zavřít oči a poslechnout celé dokonalé album Na radosti... A ten hnusný pocit mi stejně zůstal sedět za zátylkem. "Měla bys dělat něco pořádného, ale nejde to, co? Ha ha ha... " Pocit totální neužitečnosti a nevděčnosti... Dobře, další level je úklid a vaření. Pocit, že dělám něco užitečného, při čem ale není třeba nijak zásadně přemýšlet... A když nezabere ani to, jakože to se dneska přesně stalo, tak je to prostě v pytli. Je večer, cítím se mnohonásobně více vyčerpaná, než kdybych vymýšlela a kreslila celý den, zatuhlý krk a záda, fuj... Uklidněte mě, míváte taky takové nijaké prázdné stavy? A co tipy, jak s nimi bojovat?


8 komentářů:

  1. Petruš, to je úplně normální stav.Já měla ten pocit zbytečnosti a vyčerpanosti včera! Já
    proti tomu nebojuji,u mě to nemá cenu. Ale smířím se s tím a říkám si, že vše musí být v rovnováze, jednou máš špatný den a po něm přijde ten dobrý. A je to tak!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono ani nakonec nic jiného nezbude, než to nějak přetrpět, ale když je to taková otrava...:-) A máš naprostou pravdu, když je hůře, znamená to, že pak bude zase lépe...;-). Dnes už je to lepší:-). P.

      Vymazat
  2. Tvoříš překrásný věci, umíš skvěle lenošit...být tebou vykašlu se na ten pocit v zátylku.Vím,dobře se to říká a skutečnost je jiná.....znám a taky mívám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kéž by to šlo, je to takové podivné ochromení, kterého se velmi těžko zbavuje. Ale dobře mi tak, přesně vím, co nedělat, abych se do takového stavu dostala, a stejně to porušuju...:-). A děkuju moc! P.

      Vymazat
  3. Oringličko, možná je to tím, že pracuješ doma. To potom splyne ten čas - práce a odpočinek... Nezoufej!!! Já měla tyhle pocity - celkem pravidelně - když jsem byla na mateřské. Uklidnil mne vždycky manžel, který ocenil snad každou "blbinku," kterou jsem ten den zvládla:-)) Jsi skvělá, fandím Ti a obdivuji. Už je Ti lépe??? Zdraví Ester z Olomouce

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dnes je určitě lépe, měla jsem moc milou návštěvu, to člověka vždycky rozptýlí a povzbudí... Určitě je to tím, že moc neměním prostředí. Musím si na to dávat pozor, abych oddělovala odpočinek a práci...;-). Je to můj věčný problém, moc vydávat, málo dočerpávat... Díky za vzkaz! P.

      Vymazat
  4. Mívám, nejsi v tom sama. Myslím, že je dobré určit něco jako pracovní dobu a něco, kdy mám volno a to si pak užít. A když si ho uděláš mimo, nevyčítej si to! Přece se nic neděje. Děláš hezké věci, naplňuje Tě to a to je nejdůležitější.
    Zatím nemám práci podle svých představ, ale řekla jsem si, že se kvůli toho nebudu hroutit, jako kdysi před léty a budu dělat to, co mě baví, co chci a prostě si to užívat. Zatím tak funguju, okolí se sice diví, ale nikdo z nich za mě neplatí složenky. Tak asi tak :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, pracovní dobu se učím dodržovat hned od začátku. Někdy ale, když je moc úkolů, a navíc ještě zajímavých, tak se prostě nechám příliš strhnout a nevím, kdy přestat... A pak se jednoduše vyčerpám, a dostanu se do takového protivného stavu jako včera, kdy mě nebaví a netěší vůbec nic... Což je pro mě dostatečná facka, abych si na to pro příště dávala pozor...;-). P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!