Pokus udělat si z pondělí neděli vyšel jen částečně. Já teď vlastně proti pondělku ani nic nemám. Žádné protivné vstávání a zhnusení, že musím do práce. Já se na práci těším... A někdy se mi ty dny tak prolínají, že vlastně ani nevím, jestli se právě nacházím v sobotě nebo uprostřed čtvrtku. A někdy si proto víkend musím vyloženě naordinovat. Když sobotu a neděli trávíme převážně doma, mám pořád tendenci myslet na práci a když jsem opravdu neukázněná, tak pracuju většinu dne... A to je špatně. Protože bez odpočinku to nejde. Nepřichází nápady, radost, naplnění...
Někdy se mi lenoší krásně. Opravdu si to užívám a těší mě pít kafe a koukat na nové díly oblíbených seriálů a psaní s kamarády a listování časopisy a čtení knížek a procházení se a a a, prostě to tak příjemně plyne samo... A někdy to nejde. Ta pitomá hlava ne a ne vypnout. Zaseknutá od práce, zaseknutá od odpočinku. Děsný stav... A to mě potkalo právě dnes.
Přitom jsem ráno začala tak slibně. Ukočírovat rozcuchané vlasy, ani trochu se nenamalovat, nazout vycházkové boty, zabalit se do pleteného svetru, k snídani koupit ještě teplý koláč, obšlápnout oblíbená místa, procházet se dlouho a dlouho, uvázat kytku, zavřít oči a poslechnout celé dokonalé album Na radosti... A ten hnusný pocit mi stejně zůstal sedět za zátylkem. "Měla bys dělat něco pořádného, ale nejde to, co? Ha ha ha... " Pocit totální neužitečnosti a nevděčnosti... Dobře, další level je úklid a vaření. Pocit, že dělám něco užitečného, při čem ale není třeba nijak zásadně přemýšlet... A když nezabere ani to, jakože to se dneska přesně stalo, tak je to prostě v pytli. Je večer, cítím se mnohonásobně více vyčerpaná, než kdybych vymýšlela a kreslila celý den, zatuhlý krk a záda, fuj... Uklidněte mě, míváte taky takové nijaké prázdné stavy? A co tipy, jak s nimi bojovat?
Někdy se mi lenoší krásně. Opravdu si to užívám a těší mě pít kafe a koukat na nové díly oblíbených seriálů a psaní s kamarády a listování časopisy a čtení knížek a procházení se a a a, prostě to tak příjemně plyne samo... A někdy to nejde. Ta pitomá hlava ne a ne vypnout. Zaseknutá od práce, zaseknutá od odpočinku. Děsný stav... A to mě potkalo právě dnes.
Přitom jsem ráno začala tak slibně. Ukočírovat rozcuchané vlasy, ani trochu se nenamalovat, nazout vycházkové boty, zabalit se do pleteného svetru, k snídani koupit ještě teplý koláč, obšlápnout oblíbená místa, procházet se dlouho a dlouho, uvázat kytku, zavřít oči a poslechnout celé dokonalé album Na radosti... A ten hnusný pocit mi stejně zůstal sedět za zátylkem. "Měla bys dělat něco pořádného, ale nejde to, co? Ha ha ha... " Pocit totální neužitečnosti a nevděčnosti... Dobře, další level je úklid a vaření. Pocit, že dělám něco užitečného, při čem ale není třeba nijak zásadně přemýšlet... A když nezabere ani to, jakože to se dneska přesně stalo, tak je to prostě v pytli. Je večer, cítím se mnohonásobně více vyčerpaná, než kdybych vymýšlela a kreslila celý den, zatuhlý krk a záda, fuj... Uklidněte mě, míváte taky takové nijaké prázdné stavy? A co tipy, jak s nimi bojovat?
Petruš, to je úplně normální stav.Já měla ten pocit zbytečnosti a vyčerpanosti včera! Já
OdpovědětVymazatproti tomu nebojuji,u mě to nemá cenu. Ale smířím se s tím a říkám si, že vše musí být v rovnováze, jednou máš špatný den a po něm přijde ten dobrý. A je to tak!
Ono ani nakonec nic jiného nezbude, než to nějak přetrpět, ale když je to taková otrava...:-) A máš naprostou pravdu, když je hůře, znamená to, že pak bude zase lépe...;-). Dnes už je to lepší:-). P.
VymazatTvoříš překrásný věci, umíš skvěle lenošit...být tebou vykašlu se na ten pocit v zátylku.Vím,dobře se to říká a skutečnost je jiná.....znám a taky mívám.
OdpovědětVymazatKéž by to šlo, je to takové podivné ochromení, kterého se velmi těžko zbavuje. Ale dobře mi tak, přesně vím, co nedělat, abych se do takového stavu dostala, a stejně to porušuju...:-). A děkuju moc! P.
VymazatOringličko, možná je to tím, že pracuješ doma. To potom splyne ten čas - práce a odpočinek... Nezoufej!!! Já měla tyhle pocity - celkem pravidelně - když jsem byla na mateřské. Uklidnil mne vždycky manžel, který ocenil snad každou "blbinku," kterou jsem ten den zvládla:-)) Jsi skvělá, fandím Ti a obdivuji. Už je Ti lépe??? Zdraví Ester z Olomouce
OdpovědětVymazatDnes je určitě lépe, měla jsem moc milou návštěvu, to člověka vždycky rozptýlí a povzbudí... Určitě je to tím, že moc neměním prostředí. Musím si na to dávat pozor, abych oddělovala odpočinek a práci...;-). Je to můj věčný problém, moc vydávat, málo dočerpávat... Díky za vzkaz! P.
VymazatMívám, nejsi v tom sama. Myslím, že je dobré určit něco jako pracovní dobu a něco, kdy mám volno a to si pak užít. A když si ho uděláš mimo, nevyčítej si to! Přece se nic neděje. Děláš hezké věci, naplňuje Tě to a to je nejdůležitější.
OdpovědětVymazatZatím nemám práci podle svých představ, ale řekla jsem si, že se kvůli toho nebudu hroutit, jako kdysi před léty a budu dělat to, co mě baví, co chci a prostě si to užívat. Zatím tak funguju, okolí se sice diví, ale nikdo z nich za mě neplatí složenky. Tak asi tak :-)
No, pracovní dobu se učím dodržovat hned od začátku. Někdy ale, když je moc úkolů, a navíc ještě zajímavých, tak se prostě nechám příliš strhnout a nevím, kdy přestat... A pak se jednoduše vyčerpám, a dostanu se do takového protivného stavu jako včera, kdy mě nebaví a netěší vůbec nic... Což je pro mě dostatečná facka, abych si na to pro příště dávala pozor...;-). P.
Vymazat