Co kdyby blog nebyl...

čtvrtek 20. října 2016
A tak ono je to furt dokola. Krabičky, obrazy, přáníčka, pfka, oznamka, koláže, fotky, loga, vizitky... Jako já jsem absolutně happy, ale čert ví, jestli vás to vůbec ještě baví a zajímá...?


Poslední dny dost uvažuju nad tím, co by bylo, kdyby tenhle blog nebyl... Je to teprve týden, co jsem napsala poslední řádky, a mně to připadá jako věčnost... Chtěla jsem to zkusit vydržet ještě dýl, ale nejde mi to. Stýská se mi... 

Brouka do hlavy mi nasadila čtenářka Lenka (zdravím), která mi při předání krabičky řekla, že toho o mně ví tolik, až ji to samotnou děsí... A jestli se nebojím ztráty soukromí a jestli nejsem až příliš neopatrná... A pak ještě čtenářka Bohunka (taky zdravím), která mi napsala, že mě vlastně považuje za svou kamarádku (milé!), i když já se teprve dozvěděla, že existuje... 

Inu, přechroustala jsem si to takto...
... i vy, kteří můj blog sledujete celých pět let, co existuje, znáte sotva pětinu mého života... no fakt... jestli si myslíte, že já = co je na blogu, tak mi to velmi lichotí... protože to je ta stránka, kterou mám nejraději a kterou si chci připomínat...
...nemyslím si, že bych nějak neúnosně odhalovala naše soukromí... to byste se sakra divili...
...svět je plný zlých lidí... ale mně se strach nikdy neoplatil, právě naopak... vždy, když jsem se bála, tok událostí se zabrzdil, zamrznul... naopak upřímnost a otevřenost mi dosud pokaždé pomohla posunout se dál...
...jistá nepatrná ztráta soukromí mi za všechny ty splněné sny, které jsem díky blogu získala, milionkrát stojí... stejně tak úžasní lidé, které bych asi jinak neměla šanci potkat... virtuální přátelství opravdu existují...

P.S.: Abych to ještě dovysvětlila. Lenčina popostrčení si vážím. Jak už jsem jí psala v emailu, je fajn, když impuls k přemýšlení přijde z přátelského popudu a nikoliv za účelem ublížit. O tom, že bych přestala psát, jsem neuvažovala ani na chvilku. Spíš jen o tom, co psát a jak... 

26 komentářů:

  1. Vzhledem k tomu, ze za posledni tyden jsem se kazdy den minimalne 5x divala, jestli neni novy prispevek a kdyz jsem zjistila, ze ne premyslela jsem, co se asi deje...prosim...neprestavej psat! Prectu si tech pet let od zacatku...misto knizky:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nepřestanu, opravdu by mi to chybělo...;-). A že to chybí i někomu jinému, to považuji za další z blogových zázraků, děkuju moc! P.

      Smazat
  2. ...a komentar jsem chtela hned jak jsem precetla prvni odstavec:) A taky jsem zjistila, ze oblibeny blog se pozna podle toho, ze kdyz neni novy prispevek, tak si prectu ten stary:)

    OdpovědětSmazat
  3. Jasně, že nás to baví! A řízenou blogovou dovolenou si nedávej, ono se pak po delší pauze těžko vrací.. (vlastní zkušenost).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nemám nic takového v úmyslu, není důvod. Spíš jsem si některé věci potřebovala srovnat v hlavě;-). Jestli jednou konec přijde, tak to bude jistě spontánně, nikoliv řízeně...;-). A doufám, že to bude fakt za dlouho! Děkuju! P.

      Smazat
  4. Peti, prosím tě, piš dál, jsem se bála, co s tebou je, kamarádko moje milá. :-)
    Krásný večer.
    Bohunka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Budu, už jenom pro taková milá setkání jako s Tebou...;-) P.

      Smazat
  5. Peti, kdo si myslí, že tě díky blogu zná, tak se mýlí. Já tě poznala osobně a jsi při osobním kontaktu jiná, než při kontaktu blogovém. Takže neznáme tě ani z té pětiny, jak píšeš. Ztráta soukromí tedy u tebe nehrozí. A to je vlastně dobře! Krásný nadcházející víkend, Ivana.

    OdpovědětSmazat
  6. Blogový svět je hodně zvláštní, svůj a mě neskutečně pomohl. Taky občas přemýšlím nad tím samým a zatím vím, že by mi to chybělo. Hodně mě to baví a člověk má dělat to, co ho baví, na co má chuť a jestli Ti to chybělo, tak to dělej dál :-) Krásný večer D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc by mi to chybělo. A nikdy bych se neživila tvorbou, nepotkala tolik lidí, kolik jsem potkala, nepřišla ke mně celá řada rozhodnutí i možností...;-). Pozitiva rozhodně převažují. Tak ať nás to baví ještě dlouho, Danko! P.

      Smazat
  7. Ahoj Peťko, mně by Tvé blogování chybělo :-) Vůbec se nedivím, že chceš pokračovat dále. Píše-li člověk blog delší dobu a je na něm i nějaká interakce z druhé strany, ta motivace zůstat je hodně velká, obzvlášť cítíš-li, že si s druhou stranou "na stejné vlně" a je jedno, zda bydlí 30 metrů od Tebe a nebo žije na druhé straně republiky či dokonce zeměkoule :-) Nehledě na další pozitivní efekty, které může blogování přinést. Nad ochranou soukromí přemýšlí snad každý soudný člověk a vždy to bude o citlivém vybalancování toho, aby blog zůstal "osobní" a současně toho, abychom poodhalením soukromí ze sobeckých důvodů neohrozili bezpečí naše i našich nejbližších. Měj se krásně a doufám, že nám to další setkání naživo klapne .-) Krásný pátek i nadcházející víkend A.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Myslím, žes to vystihla úplně přesně, Aničko...;-). Musí klapnout! Už jen proto, že Tvé pexeso je úplně poslední, které jsem zatím neodevzdala...:-). A děkuju moc... Taky přeji bájo víkend! P.

      Smazat
  8. Vytváříme si obrazy o druhých a někdy máme pocit, že je známe. Známe je ale pouze se svého pohledu na ně. Nepřijde mi, že by tento blog byl plně otevřen a pustil nás do svého soukromí a celého průběhu žití. Ale je milý a v hodně věcech jsem se našla. Třeba v článcích o práci.
    Piš dál :)

    OdpovědětSmazat
  9. Každý, kto má rád Tvoj blog a tvorbu, netuší, ako všetko toto predčí stretnutie s Tebou!!
    Súkromie neodhaluješ, iba Matynkino:-))
    Blogový svet je krásny tým, ako sa do neho dostáva niečo zo sveta ,,medzi nebom a zemou,,:-).
    A bez toho sa naozaj nedá byť v tom ľudskom (blogovom) svete!
    A v mojom svete som za Teba a Tvoj blog veľmi vďačná:-)
    S úctou Tvoja Alena Vyskočilová

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ptala jsem se Matynky, co na to, a říkala, že bych ji měla fotit a psát o ní častěji, že jsou to stejně nejlepší články...:-D
      Ale teď vážně. Nebýt blogu, nepoznala bych třeba ani Tebe. A to by byla strašná škoda, protože jsem se toho od Tebe spoustu naučila... Spřízněných duší není nikdy dost!
      Děkuju za všechno, Ali! P.

      Smazat
  10. Kdyby blog nebyl, tak by to byla velká škoda. Svět by neviděl, jak krásně maluješ a já i jiní by doma neměli krásné obrázky, kapesníkovník, kalendář a další budoucí tvorbu. Vždycky
    se těším, co nového vymyslíš a namaluješ a nepřestáváš mě překvapovat! Díky za blog.
    Peti, krásný víkend.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani, děkuju! Za vše, co jsem pro Tebe mohla vytvořit, za všechny milé komentáře...! P.

      Smazat
  11. PIŠ..........PIŠ............PIŠ...........MAT.

    OdpovědětSmazat
  12. Peti, piš, to je jasné! :-) Už jsem si říkala, co asi děláš? Člověk je zvyklý na pravidelný přísun tvých pěkných příspěvků. :-) A nemyslím si, že by jsi moc odhalovala své soukromí. Někdo může mít pocit, že pak lidi zná, ale musí se počítat, že blog je jen jedna část, záliba daného člověka. A tím, že píšeš přirozeně, jak to cítíš a to je fajn, jde cítit, že tvé psaní není žádná přetvářka a že stejně fajn musíš být i doopravdy. :-) Člověk má pak akorát chuť poznat blogerky naživo, obzvlášť, když postupně zjišťuji, že je jich tolik tu od nás ze severu:-D A že jich je.:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Že by nějaký severský blog sraz?:-D Proč by ne...;-) A děkuju, Luci, za povzbuzení, návštěvy i milá slova... P.

      Smazat
  13. Kdyby blog nebyl...to by nám bylo moc smutno :). Mě baví pozorovat, co tvoříš. Ještě se ani na mikrosekundu nestalo, že bych si řekla, že je to nuda.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to je úžasný, opravdu děkuju moc! To mě nesmírně potěšilo...;-). P.

      Smazat

Děkuji za komentář!