Jako na houpačce

čtvrtek 30. června 2016
Tak jo, dnešní den je jediný, který svým exkolegům asi tak trošku závidím. Protože ten pocit nekonečné volnosti poslední školní den byl tak povznášející, že to ani nejde popsat... Když si ale vzpomenu na loňský rok, jak jsem ho celý probrečela, protože jsem byla vzteklá sama na sebe, že jsem nezvládla vyřešit svou tíživou situaci, a pak se trápila a smutnila celé léto, tak nevím... Je lepší být šťastná pořád, ne jen necelé dva měsíce prázdnin... Ale přece, ta volnost, ty možnosti... Jistě na to taky pamatujete, že jo?

Červen byl napěchovaný emocemi a prožitky, a to z celého citového spektra. První den tohoto měsíce, tedy můj narozeninový, byl přímo euforický. Opravdu to byly jedny z nejkrásnějších narozenin, jaké jsem kdy prožila. Možná i proto, že jsem od nich vlastně nic neočekávala. Dostala jsem zakázku, která pro mě byla důkazem, že jsem se dopracovala tam, kam jsem se dopracovat chtěla. Kromě ní mi ten den přišlo ještě několik krásných zadání a taky moc milý email od Florentýny (její Kuchařku pro dceru znáte, ne?), že jestli jednou napíše i něco jiného než kuchařku, tak já to budu ilustrovat. I kdyby se to nikdy neuskutečnilo, už jenom ten povznášející pocit, uznání od autora, za to prostě stojí...

Už na začátku měsíce bylo jasné, že mám až do jeho konce co dělat. To je pro začínajícího podnikatele ten nejkrásnější stav. Žádné obavy a nervy, z čeho zaplatím účty. Každé ráno jsem se vzbudila, a těšila se, jaký další úkol mě v diáři čeká. Vůbec mi nevadilo, že jsem v zápřahu od rána do večera. Jak jiné stavy jsem prožívala oproti loňsku... A ta tvůrčí energie, a nápady! Nekonečný příval tvořivého elánu. A ne jen výtvarného. Najednou šlo sednou a psát, slova sama klouzala "na papír". Tak krásné to bylo... 

Moji milí mi udělali spoustu radosti, narozeninovými dárky, i svou blízkostí. Vzkazy, společnými okamžiky...

Tu jahodou marmeládu jsem kvůli pracovnímu zápalu zase nezvládla, ale letos mi to ani nevadilo... 

A abyste věděli, já si toho všeho moc vážila a vážím. Jsem uznalá a vděčná. A abych se o své štěstí podělila a poděkovala za něho, darovala jsem věci toulavým kočičkám, pomáhala přátelům i rodině, protože tak se to prostě dělá. Nechci být šťastná jen já sama...

Ale stejně jsem dostala výstražnou ťafku. Nevím proč, zatím to moc nechápu. Zradilo mě zdraví a skončila jsem ve špitále. Píšete mi slova podpory, děsíte se, co se to vlastně stalo. Prosimvás, žádné melodrama. Potrat, nádor, nic podobného. Já vlastně ani nevím, co to bylo. Prostě silné krvácení, bez zjevné příčiny. Asi si tělo řeklo o restart nebo co... Moc ale nechápu proč, zrovna když mi bylo tak dobře! Jako by s tou krví ovšem odešla i všechna ta euforie a povznesená nálady, která se ve mně kupila. Jsem unavená a hlavou mi občas proletí opravdu černočerné chmury. Najednou se mi všechno zdá být o pár tónů zakalenější. Vyhrotily se situace, které jsem neměla sílu ovlivnit, prošla jsem si i několika nepříjemnými střety. Zase se zpátky vyloupla pracovní nejistota, protože jsem počítala se čtrnácti dny volna, které najednou musím zaplnit, abych je mohla přesunout na srpen, přičemž zatím nemám čím. A komunikační kanály jsou snad zaslepené. Občas mi přijde, jako by si ze mě nějaký poťouchlý skřet dělal srandu a žral mi emaily, komentáře, vzkazy... Nic. Ticho na druhé straně aparátu. Vím to, že je jen v mé hlavě, a taky vím, že ho tam nechci...

A stejně tak si moc dobře uvědomuju, že kolem mě stále krouží ty samé krásné příležitosti a milí tvorové. Jenom musím zase vystrčit ta správná tykadla, abych je mohla rozpoznat a správně uchovat. Paní z nemocničního pokoje, úplně cizí, a přitom tolik blízké; kamarádka, která za mnou přijela rovnou z dlouhé cesty po dovolené, aby mě potěšila; Anička, která mi pomáhá domluvit jednu moc krásnou zakázku; vy všichni, kteří mi píšete slova podpory, útěchy, i chvály...

Do července vstupuji bezprizorní. Já, plánovač a systematik, takové stavy moc ráda nemám. Ale všechno, co život přináší, přijímám s pokorou a snažím se v tom hledat smysl. A vesmíru vzkazuju, velmi důrazně a hlasitě, že jsem rozhodně připravena na další vlny euforie a že nepotřebuju žádné pády, abych si jich mohla dostatečně vážit...






14 komentářů:

  1. Peťul zase bude dobře :) Tykadla se brzo nasměrují správným směrem a zase budeš euforický tvor plný elánu, nápadů a štěstí. Drž se :-*

    OdpovědětVymazat
  2. Peti, rozumím, že člověka otázka zdraví může hodně rozhodit a má to pak pak vliv úplně na všechno. Věřím, že bude zase fajn a že nečekané zdravotní komplikace nejsou předznamenáním něčeho špatného. Je dobře, že myslíš i na pěkné věci, které se Ti v tomto měsíci udály, z toho a slibných výhledů do budoucna čerpej energii a pohodu :-) Už se moc těším, až se Tvá realizace na zakázce v naší vísce projeví naživo a já se budu moci i s ostatními kochat. A třeba nám to vyjde do té doby i na nějaké rendez-vous u nás na zahradě, až budeš mít cestu kolem .-) Stačí zavolat nebo napsat. Krásný start do letních prázdnin A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aničko, nestraš! Žádná předzvěst! Tohle byl maximální vrchol a nic dalšího už nebude! Není těžké myslet na pěkné věci, které se udály, byla jich většina...;-). Až se trošku stabilizuju a vyvrbí se nám ty naše rozsypané plány, tak se ozvu moc ráda...;-). P.

      Vymazat
  3. Peti vypni hlavu, mozek, rozum a jen odpočívej....ono se to vyvrbí, práce se bude dařit a těš se z maličkostí:)Ono to chce asi neplánovat a jen brát, jak to jde. Chápu, že je to těžké, protože já jsem taky plánovací:), ale dá se to... A já si vždycky i na tom nejhorším co mě potkalo vždycky najdu něco pozitivního-ono se to pak všechno líp "tráví".Tak krásné léto, hodně zdraví a úsměvu na rtu:) Pavla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky hledám pozitiva... Myslím, že nejsem nijak vyloženě vychýlená, jenom na čas lehce pozastavená...:-D. Hlavu vypnout neumím, a kéž bych to uměla...;-). (O odpočívání povyprávím hypotéce...:-D). P.

      Vymazat
  4. Péťo,všechno chce a má svůj čas.Odpočívej,nabírej síly,jsou prázdniny...Bude líp.B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ááá, já už nemám prázdniny, bohužel... Stačí, když nebude hůř:-). Ale děkuju moc za povzbuzení! P.

      Vymazat
  5. Preji, at mas mnoho prace, sil a duvodu k radosti. Ty zdravotni potize me vzdy take naprosto vykoleji. Nechci je, nepocitam s nimi - kdo jo, ze?, o to je to pak horsi. Ale beru je jako signal tela,ktere si o neco rika - klid, odpocinek asi nejcasteji. At je dobre. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc... Že bych přepálila start a tělo mě naschvál zbrzdilo? Nevím, nějak mě to te´d prostě dopálilo, takhle mě brzdit v rozletu...:-). Ale jo, už je dobře...;-). P.

      Vymazat
  6. Keď veríš v dobré, ideš mu v ústrety....veriť, nie prežívať, to znamená, veriť, aj keď prežívanie, zdravie, kalkulácie sú v mínuse....veriť v dobré, znamená napredovať napriek všetkému...práve si v tom a verí sa ti :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!