Mám ráda pořádek a nestydím se za to!

sobota 10. října 2015
Je pár témat, která mě vždy spolehlivě dostanou do varu. Jedno z nich je kritika učitelů a jejich práce. To ale raději pomiňme, protože zde se mi zatím nedaří dosáhnout toho správného zenového nadhledu. Útočné názory příliš zraňují. 

Druhé téma, u kterého bych se ráda zastavila, mi také rozbublá krev v žilách a zvedne tlak, ale příjemně. Styl bydlení. Ráda se "rozčiluju" u textů, které předkládají jiný názor o zařízení bytu a které tak trochu šťouchají do stylu, který se mi líbí a vyhovuje mi.

Tak třeba všechny ty černobílošedé severské, poslední dobou zatracované interiéry. Ty já mám ráda. Líbí se mi jednoduchost a důraz na detail. I přesto, že dávám přednost originálům na zdi místo plakátů. I přesto, že mramor se mi nikdy nelíbil. Ráda se pokochám jejich vzdušností. A že jsou jako podle kopíráku? Raději tato kopírka než ta, která produkuje klasické české bydlení - rezavé lamino a meruňkové zdi. Někteří lidé vzor potřebují, tak ať ty vzory stojí za to.

Ještě více se mi líbí interiéry, ve kterých se objevují originální prvky, ale pořád působí harmonicky a ladně. Takzvaný eklektický styl, pod který se dá zahrnou kdeco, se musí umět udělat. Když se tak pojmenuje kdejaký chaos a čurbes, to fakt nemusím... Vyhovuje mi, když je prostor vymyšlený natolik prakticky, aby nevzhledné věci nemusely být vidět. A naopak i u předmětů denní potřeby se snažím, aby byly hezké a zdobily, i když je nechám někde volně položené.

Líbí se mi, když je interiér uklizený, je v něm pořádek a přesto je z něho cítit teplo domova. Fotky s neumytým nádobím a pracovním nepořádkem na stole mě fakt neberou. Stejně jako na rozostřených fotkách, které jsou jakože umělecké, na nich nespatřuji nic poetického ani povznášejícího. I když vím, že moje potřeba pořádku občas hraničí s posedlostí a držím ji na uzdě, aby se nepřehoupla až přes zdravý okraj, nestydím se za to, že si ráno přivstanu, abych odcházela z bytu s ustlanou postelí bez kočičích chlupů a že si dám práci, aby oblečení ve skříni bylo uskládané a věci v šuplících vyrovnané. 

To ale neznamená, že ráda nezajdu na návštěvu k někomu, kdo má linku plnou neumytého nádobí a nebo do domácnosti, které vévodí rezavé lamino a meruňková zeď. Dobře může být všude, kde jsou lidé, které mám ráda a se kterými je mi hezky, i když mají úplně odlišný vkus než já...

(Ovšem dát si kafe u tety Jany, jejíž byt obdivuju už léta nebo u kamarádky Míši, která má snad naprosto totožný vkus jako já, to je skoro umělecký zážitek....)



20 komentářů:

  1. Taky mam rada poradek :) a merunkova uz mi leze na nervy...bude treba premalovat kuchyn ;) hezky vikend

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děsím se toho, až mi začne vadit modrá, to se asi budeme muset přestěhovat:-D. Taky přeji krásný víkend, Jitko;-). P.

      Vymazat
  2. Mám taky ráda uklizeno. A škatule nad skleníkem bych teda nesnesla :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkoušela jsem to bez nic. Nevyhovovalo mi to prakticky ani vizuálně. Hluché, prázdné místo... Ale proti gustu...;-). P.

      Vymazat
  3. Ahojky...:)

    ty krabice jsou nádherné, kupované nebo handmade...?

    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kupované. Bohužel dost chatrné, děsím se, až "odejdou", protože Ikea je už roky nevyrábí...:-(. P.

      Vymazat
    2. Kazeto prý bude opět dělat pro IKEA, takže třeba zas něco bude ;)

      Vymazat
    3. Ty modrobílé asi nejsou z Kazeta:-(. Jinak podniková prodejna Kazeta v Přerově, to je pokušení jako blázen:-). P.

      Vymazat
  4. Taky jsem milovnik poradku a usporadanych veci. A pak se mi narodily deti 😆😆😆

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty zatím nemám... A trochu se bojím, abych právě kvůli tomu jednou jako matka na mateřské nezblbla:-))). P.

      Vymazat
  5. Peti napsala bych to naprosto stejně :D....jsme kompatibilní prostě

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je hezké mít spřízněnou duši, která má pochopení:-). P.

      Vymazat
  6. minimalistické černobílé severské interiéry se mi taky moc líbí. ale jen na fotkách.. nedovedu si totiž představit, jak se v tom dá "normálně" žít, aby to pořád vypadalo přesně jako na těch fotkách :D
    mě třeba poslední dobou neskutečně otravuje nevzhledný kabel od notebooku uprostřed pokoje, protože mám pouze jednu zásuvku a kabel musí stačit ke stolu i do postele... ten by ale vypadal ohyzdně i v tom krásném severském bytě a proto se na fotkách neobjevuje :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jo, ale občas si zajít na týden bydlet do takového prostoru, aby se člověk odreagoval... Ale asi by mi to taky nedalo, a buď bych tam prskla nějaký barevný obraz nebo bych pak doma vyházela půlku věcí:-D. (To občas dělám a pak je hledám, samozřejmě...) Kabely a tak mě taky rozčilují, chudák manžel musel lištovat a schovávat... Ještě že má taky rád dořešené detaily... P.

      Vymazat
  7. Ja so všetkým súhlasím...prikláňam sa aj k severským aj k eklektickým aj k vintage interiérom, kde je cítiť životná harmónia obyvateľov a akýsi energetický rytmus rodiny...jedinečný len pre nich, ktorý vidno v ukladaní, v usporiadaní vecí....
    Súhlasím s tým, že je rozdiel, keď deti nie sú a potom keď prídu deti...
    A ja ešte dodávam, keď prídu ADHD deti (Peťa ty vieš...), alebo hyperák s duševnou poruchou, autizmom...ktorý vráža do vecí, zhadzuje a hádže veci, deštruuje zariadenie, zahadzuje hračky počas hry, je jedno akým smerom....nevie ukladať, nedokáže udržať stereotyp typu zoberiem , odložím, vertikálne ukladať, teda do priečinkov... , vnímať rytmus poriadku, hygieny, práce...prehadzuje si kroky postupnosti....
    Čo si vyberiete, poriadok, upratanú domácnosť, alebo dieťa, ktorého netrestáte za tieto prejavy, ale ho sprevádzate, znovu a znovu vediete, liečite...hlavne akceptujete...
    Vydržala som to s mojimi, bol čas neriešiť to (proste som aj nevládala ) a už vôbec reštriktívne...a teraz je čas ukladania a usporiadania, ale ako výraz ,,obrodenej, znovustalej mamy,,...viď špajza - posledný príspevok...alebo keď som natrela kuchyňu tabuľovkou a bola poloprázdna, len doplnky podľa mňa,to by sa mi páčilo, ale je nás veľa a takto sa to nedá...moji dodnes protestujú, ako odkladám, chceli by to mať viac po ruke...a máme špecifickú domácnosť dcéry aspergerky v našej domácnosti, tiež špecifickej domácnosti...autistom je jedno, nevnímajú váš systém....ale myslím si že je dôležitejší ten zázrak...a dá sa vytušiť z nášho industrial štýlu,usporiadania,ukladania.. .-)))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že jednou, stejně jako každá maminka, potlačím své potřeby a dám přednost dětem a času s nimi. Obávám se ale, že to bude trvat, než najdu tu správnou vnitřní rovnováhu... Tuším, že než ji najdu, jestli ji najdu, se sesypu únavou, abych vše udržela v pro mě přijatelném stavu nebo se na to vykašlu, ale budu pořád vnitřně nespokojená... Každý máme svou úchylčičku...;-). P.

      Vymazat
    2. Peťa ja som sa zosypala x - krát...a myslím, že som v tej polohe našla svoj život....vieš moja mama mala naškrobené aj záclony a nedalo sa ísť na balkón, dečky, aj na linke...na gauč som si nemohla sadnúť v domácom oblečení, musela som pred TV sedieť na zemi...obrázky čo som kreslila - a stále... mi postŕhala zo steny, vraj boli smutné...nábytok bol nadiavovaný a umývala každý deň dlážku, aj keby ,,trakaře,, padali...a preto spozornela som u mojich milovaných známych, keď som u nich našla tento ,,šibeničný,, poriadok....už to dieťa z ústavu nemajú, nešlo im prekonať svoje hranice, konvencie....ono život ide za tie hranice...za konvencie...v čase, nečase...byť z niekym, keď ťa potrebuje, neuniesla by som, že by som svojho Mila opustila, pre to, že som už naozaj nevládala v tom chaose a deštrukcii fungovať, neopustila som ho ...pretože ja hovorím, že za tým je ,,nové krásno, harmónická realita...žije sa zvnútra a časom sa prederie von...to čo je skryté...,,
      Nemyslím si, že ty nebudeš vedieť takto milovať svoje dieťa, myslím si, že ty svoje dieťa budeš sprevádzať harmonicky, tak ako ti to je vlastné... a dovedieš to k dokonalosti, nech bude akékoľvek...
      ....len som sa pokúsila relativizovať pohľady na to čo je usportiadané a ako...mne sa tvoje krabice na skleníku páčia, aj ja som ich mala, menšie, na bielych policiach...a modrý kôš - truhlicu z IKEA a nenatretý Ivar...a krabice som si pre seba vynašla ako čarovný spôsob ukladania...no tebe niet čo vytknúť, to sa ani nedá... a tá pani si našla - krabice :-))))
      Holt relativizmus !
      :-)))))
      PS : priala by som si, aby si nazrela do obývačky, naposledy som tam mala ľan, kameninu a kameninové kochle so zazimovanými bylinami...tiež mi niekedy ,,špitnú,,, že tam mám moc upratané, ale ja tú obývačku takto mám, potrebujem a využívame ju pritom všetci...a bojujem s chlpmi, večne roťahanými vecami, ukladám nanovo, a nanovo a je to život a baví ma to...

      Vymazat
    3. Tak zas tak "šílená" nejsem, doma nemá být skanzen, doma se má žít...;-) A přes okna už není vidět a na skříně vesele padá prach:-D. Potřebuju mít věci hlavně urovnané a na svém místě...
      Nakonec je to tak, že když se člověk něčeho bojí, tak až to nastane, není to vůbec tak hrozné, jak si myslel... A máš pravdu, výzvy člověka posouvají dál... Kočku i manžela taky miluju, i když mi jedna chlupatí, kde může, a druhý sype cestičky z drobků a tak:-D.
      Když se chce, vždycky se najde, čert vem krabice, to jsou prkotiny...;-).
      P.

      Vymazat
  8. Kdysi jsem objevila v rozhovoru s Hanou Hegerovou myšlenku, kterou se řídím: Při odchodu mít byt v takovém stavu, abych mohla klidně pozvat na návštěvu někoho, koho přes den potkám...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak si to říkám - kdybych někoho po cestě z práce potkala, abych se nemusela stydět pozvat ho na kafe:-). P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!