Mám je vlastně ráda, tyhle všední dny. Člověk během nich vstřebá, co se událo, rozkouká se a nabere síly na další dny nevšední. Průšvih je, když se z nich stane nezastavitelný kolotoč, kdy se člověk potácí od povinnosti k povinnosti, musí dělat věci, které mu připadají zbytečné a nesmyslné a nevidí východisko... Když má špatné svědomí, že aspoň chvilenku o víkendu dělá, co ho baví a že tráví čas s rodinou... Aby bylo jasno, mluvím o práci... Přeprogramování na pozitivní vlnu v mé hlavě bylo neúspěšné, ono to dost dobře nejde, pořád mě něco stahuje zpátky ke škarohlídství. Asi to chce jiné řešení... Víc to rozvádět nebudu, já jen abyste věděli, proč momentálně víc mlčím, než píšu...
P.S.: Někdy je to s tím psaním na blog takové ošemetné... Dokud se sdělují věci hezké, jen houšť. Šířit do světa dobrou náladu - klidně po kilech. Co když se ale objeví něco, co mě fakt tíží - psát o tom/nepsat? A kolik toho prozradit, aby se nejednalo jen o nějaký neurčitý povzdech (což jako čtenář nemám ráda, taková ta nakousnutí, u kterých nevím, na čem jsem), ale zároveň sem netahat to, co by se mělo řešit v reálu...
řešení jednoduché...mateřská "dovolená"- to je změna dimenze a pohledu!!! haha...nemyslím to úplně vážně, ale trochu jo!!! Simi
OdpovědětVymazatAno, to se nabízí... Ale miminko je příliš velký zázrak, aby vzniklo jako řešení pracovních potíží, si myslím... P.
VymazatJe to reseni na urcity cas ale za ten cas si lze udelat predstavu o smeru dalsich cinnosti... I kdyz u me je to spis odsunuti stejneho problemu.... ;-) resp. Utvrzeni se v tom ze delat tu samou praci jako doted nechci :-)
VymazatRadano, možná někdy stačí se odpoutat, aby člověk našel sílu se k té změně odhodlat... Tak nám oběma držím palce, aby to vyšlo;-).P.
VymazatTo záleží :), za mě i psát o těžkostech, protože ty jsou součástí našich životů a myslím, že může z řad čtenářů/čtenářek přijít názor, který nabídne jiný pohled, může být i nakopnutím nebo jen samotným sdílením potíží, které dovede taky velmi podpořit :)...
OdpovědětVymazatAle těžko říct, třeba sem právě lidé přicházejí zlepšit si den, přečíst si o pozitivních věcech, nevím. Za mě ale klidně řešit :).
Katko, to jsi moc hodná, že jsi ochotná se mnou sdílet i těžkosti, je to fakt milé, že si je někdo přečte a přemýšlí nad nimi:-). Myslela jsem to ale i tak, že některé věci člověk zatím nenašel sílu řešit v reálu - a napsat je sem je mnohem snadnější... Jenže přece jen by se to mělo férově vyřešit nejdřív ve skutečném životě... (I když bych tak moc chtěla všechny ty křivdy vyřvat do světa...)
VymazatJa souhlasim s Katou. Blogy jsou o zivote a ten je zkratka nekdy napytel. A uz jen to, ze se z toho clovek vypise, pomaha.
OdpovědětVymazatDrzim palce, at sedive dny co nejdriv prejdou a vykoukne zas slunicko ;).
Jenže člověk nikdy neví, kdo si ty mrzuté výkřiky tady přečte a co se z toho semele, ach jo... Ale díky moc za podporu!
VymazatJá jsem pracovně za poslední dva roky vyšťavená jako citrón. Pro mě blogování bylo právě taky odreagování od těch všedních dní a starostí, ale nechci odhalit svoje soukromí a mou rodinu.
OdpovědětVymazatAle ona někdy ta beznaděj se vyřeší sama a je zase líp. A nebo prostě zkusit něco jiného někde jinde...
Marťa
Ta poslední věta naprosto vystihuje, co by mi pomohlo nejvíce... Ale víme jak to je, s hledáním práce...
Vymazatjá souzním. často je těžko. ale psát o tom neumim.
OdpovědětVymazatZuzko, díky za souznění... Já o tom psát umím, ale někdy asi až moc emotivně... A když to nejde hned dovysvětlit, mohou vzniknout různá nedorozumění... Chjo.. P.
Vymazat