Na kapesníčky...

neděle 21. září 2014
Dejte mi čas a důvod malovat... Dejte mi barvy a štětce... Pusťte mi anglickou detektivku nebo oblíbený film...Nechte mě vzpomínat na něco překrásného a těšit se na něco velkého... Dovolte mi plánovat a stavět vzdušné zámky. A já budu absolutně šťastná. Nejšťastnější, když se vše protne v jednom okamžiku, tak jako dnes dopoledne...

U krabiček řeším jeden praktický problém. Zatím je "distribuuju" jen jako dárky. A nevím, jestli se pustit i někam dál. Pořizovací cena materiálu je poměrně vysoká a toho času, co nad jednou strávím... Cena by byla prostě vysoká. Tak nevím, koupil by je někdo? A za kolik by člověk asi byl ochotný si takovou krabičku pořídit?



10 komentářů:

  1. Pěkné.
    Nasad si cenu za práci a za krabičku tak, aby si byla spokojená a neboj kupec se vždycky najde !
    Hlavně nepodhodnocovat rukodělnou práci. Sama vím ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kéž najdu odvahu... Však sama víš, jak to bývá těžké, ohodnotit vlastní práci... A díky! P.

      Vymazat
  2. Péťo, než to zapomenu nebo to zapadne za jinými informacemi, pro podzimní večer doporučuji UNIVERZÁLNÍ UKLÍZEČKU, to můžu vidět i po 150é:-)) Jinak, při Poirotovi udrhám mamce i závěsný květináč:-)) Jo, Angličani umí:-))
    Krabička je překrásná. Nádherná...neumím odhadnout cenu.
    Tak jako bych neuměla prodávat své vyšívané obrazy, když vidím, za kolik je jiné vyšívačky dávají, nechápu. Ale já prostě nejsem obchodní typ. Tak dávám obrazy zásadně jako dárky.
    Ta ruční práce je nádherná, vidím za ní někoho, koho to baví, usmívá se nad tím, představuje si, kde a u koho výrobek skončí...ale je tu to zmíněné dilema, Ty si právě za ten materiál, ale hlavně PRÁCI A ČAS A CHUŤ zasloužíš odpovídající cenu, zákazník na to hledí jinak...
    Péťo, podle náhledu dovnitř, to je dřevo, překližka či co?
    Já bych u Tebe nakupovala jako divá.........už jen pro toho autora...
    Magda
    (Film Piáno jsi viděla?)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Znám oba filmy;-). Je to překližka... Stále více zjišťuju, že se pořád dokola dostávám do začarovaného kruhu. Když tvořím jen tak pro radost a vše rozdám, musím se logicky živit jinak, v práci, která je sice fajn, ale vysává mi veškerou tvůrčí energii... A když nemám energii, tak nelze tvořit... Ani pro radost.. Tak si říkám, není na čase sebrat veškerou odvahu a naučit se ocenit svou práci? Díky za podporu, Magdi. P.

      Vymazat
    2. je to mimo téma, ale když se načaly ty filmy...Legendu o 1900 jsi viděla...2hodiny úžasného příběhu...moment, skočím pro bonbonek na ochutnání...

      Vymazat
    3. http://www.youtube.com/watch?v=ltClhAHFHAo
      ...není to klíčová scéna, ale je krásné, jak tam vibrují ty emoce....Magda

      Vymazat
  3. Sakra, same dobre filmy sa tu spominaju! Tvoja praca je nadherna, no kedze tiez nie som majitel obchodneho ducha, asi neporadim.....taktiez moje vyrobky putuju ako darceky, a obdivujem tich, ktori to dokazu predat. Ale pravda je - vsetko si najde svojho kupca, len to chce cas a trpezlivost ( a asi i reklamu a vela stastia)
    Vela stastia prajem

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Štěstí je určitě potřeba...A mně by momentálně bodla i dostatečná zásoba času a nějaký ten kapitál... Někdy bych se potřebovala jen tak zdánlivě flákat, aby měly nápady čas přicházet. O prázdninách v létě toho většinou spáchám nejvíc, což letos vzhledem k svatbě neproběhlo, čehož ale pochopitelně nelituju...:-). P.

      Vymazat
  4. Panečku, ty jsou ale krásné, fešandy :). My teď máme doma taky jeden skvost, na smrkáče. Pyšní se Malým princem :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!