Při každé víkendové návštěvě rodného městečka mi dojde, jak ten čas opravdu strašně moc letí... Většinou totiž vyrážíme na cyklovýlety po okolí a mně při nich vždycky docvakne, jak se příroda za ty dva týdny zase proměnila... Připadá mi to jako včera, kdy jsme se kochali v jednom tichém zapomenutém lese "na konci světa" lány sasanek. A jak jsem jásala, když jsme tam při druhé vyjížďce objevili konvalinky. Tak moc jsem vždycky chtěla najít konvalinkový les, jupí! Pak to pokračovalo náručí kopretin ze zahrady... Těch, jak mi k jejich trhání zvonily kostelní zvony. No a naposledy mě léto okouzlilo vůní bezu a vlnami zeleného obilí, když jsme se letos poprvé jeli koupat do zakázané vody... A jsem strašně šťastná, že všechny tyto radosti vnímám a těším se z nich... Říkám si, konečně! Protože třeba o období sněženek a zelených klíčků nebo bílých strání rozkvetlých trnek, které tak miluju, jsem byla ochuzena zimou, deštěm a stresem... Taková škoda... A jaký bude ten příští, už prázdninový víkend u mámy na zahradě? Tuším, že levandulový...
Nádhera ;-)
OdpovědětVymazatDěkuji!
VymazatJeje, hodně podobné to mám také...když jsem v Ivančicích...čím jsem starší, tím si všechno více a více vychutnávám, komponuji vzpomínky se současnými vjemy a vzniká hudba, při které mi srdce plesá...Krásné fotečky! A pěkné balerínky...krásně karkulkovské:-)
OdpovědětVymazatKrásně jste to, Veroniko, popsala, to míšení vzpomínek se současností...
VymazatDěkuji!
P.
Krásné zážitky na krásných fotkách. My jsme dnes vyrazili do obory Hvězda - potřeba přírody uspokojena.)
OdpovědětVymazat:-) Díky!
Vymazat