Zařadit nižší rychlost...

sobota 22. září 2012
Žiju, ale nějak moc rychle mi připadá... Kéž bych mohla napsat, že už sem dlouho nepřibyl ani řádek, protože si naplno užívám krás babího léta, na které jsem se tolik těšila... Burčák jsem měla snad dvakrát a na houby chodím tak maximálně do zeleninového stánku kousek od nás... Z čeho budu dělat vánoční polívku, to fakt nevím. (Víte, to je jedna z mých největších nočních můr, které se mi opravdu zdávají. Že je najednou z ničeho nic Štědrý den a já nemám vánoční polívku a ani stromeček a ani jeden dárek... No co no, někdo padá do díry, já mám vánoční fóbii...)
Školní rok mě nekompromisně vcucnul a očividně mě hodlá vyplivnout zase až v červnu, jen o něco víc pomačkanou... Na kreslení nemám čas skoro vůbec, což mě bolí po dlouhých letních dnech s pastelkami asi nejvíc. Kradu každou volnou chvilku, takže domácnost úpí, prádlo na žehlení se nekontrolovatelně množí a prach pokojně usedá všude po bytě. 
Autoškola zřejmě bude mít lehce tragikomický nádech. Když jsem dnes jela dvacítkou, smrt v očích, kilometr před námi přeběhla po cestě veverka a já sem hystericky řvala, že ji přejedem, tak se instruktor docela bavil. Jsem na sebe prý moc náročná, myslím příliš kroků dopředu a protože to všechno ještě nemám jako se říká "v ruce", tak pak dělám zbytečné chyby. No jo, přikažte učitelskému mozku, ať nemyslí dvacet kroků dopředu... Chtělo by to prohodit: život zpomalit, v autě zrychlit...
Co mě těší je, že si na mě občas někdo vzpomene a požádá mě o obrázky do bytu. Teď jsem dělala fialový "triptych" pro jednu dávnou spolubydlící z jednoho už dávno zbouraného domu v Ostravě. (To byly časy, pět minut od centra, tudíž i od školy, hned u největšího Librexu v republice, můj první modrý pokoj, po hnusných kolejích jako v ráji...) Ona už má dvě děti (a moc krásnou kuchyň, do které přijdou ty obrázky) a já mám svůj celý modrý byt a druhý rok v práci... Letí to... Taky mě těší těšení (no jo, učitelka češtiny a její vybroušený sloh, uaaa) na nové dveře a na jednu akci příští týden a taky jeden milý email, který mi přišel včera, ale to zatím nemůžu prozradit, o čem...


4 komentáře:

  1. Obrázky jsou nádherné:-)!
    ...jako bych četla o sobě, taky je mi smutno po prázdninovém malování, školská mašinérie mě lapila do svých spárů a nestíhám na entou:-)!
    Přeju pytel trpělivosti a hlavně ať nezmizí ty malé časové skulinky na barevné radovánky:D

    Hezký víkend,
    Veronika:)

    OdpovědětVymazat
  2. Ach... Nechci, aby to vyznělo nějak jinak, kreslíš moc krásně, ale tyto obrázky jsou prostě nádherné!!
    Kvůli nim bych byla ochotna hned druhý den přemalovat nejen kuchyň! :o))
    Autoškola se poddá, neboj.. Jen pak se musíš přinutit co nejčastěji jezdit! Já vím, benzín teď stojí pomalu jak panák whiskey (vlastně, to už se nedá srovnávat.. :o)), ale každé učení chce oběti. Uvidíš, jak se Ti změní svět. Budeš samostatnější, ovšem, naskýtá se otázka, zda je to posun k lepšímu?...
    Paní učitelko, každou svou volnou chvilku si krásně užívej a prožívej.. I my, neučitelé, to máme kolikrát takto zrychlené.. :o)

    OdpovědětVymazat
  3. Obrázky jsou krásný...hned bych věděla, kam s nimi...a s časem, to ti absolutně rozumím, sice jsem zapojena do pracovního procesu trošku jinak, ale taky se mi všude kupí hromady-nejen na žehlení. A na to co bych opravdu chtěla je jen málo, málo času. A v mém případě bude hůř. Za 4 týdny rodím..uf. Tak hlavně neztácet optimismus a naději, že:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Šmankote, děkuju moc, takovou odezvu jsem ani nečekala, mám radost:-) Nové majitelce vyřídím, bude mít taky radost:-)
    Verčo koukala jsem k tobě na malování v Olomouci, super! Taky přeju spoustu času na malovací radosti. Poslední rok na výšce byl náročný, čímž tě nechci strašit:-)
    Leni to se nebojím, že nebude dost příležitostí k řízení, můj Tom už se třese, že nebude muset řídit jenom on:-) Zatím jsem se všude dostala pěšky nebo hromadnou dopravou, to je to, že mi to auto ani nechybí... Že zdravím čičáka;-)
    Jani, vždyť budeš na mateřské dovolené přece, ehm...:-))) Je mi naprosto jasné, že se dvěma malými prcky je to ještě větší záhul, než v práci... Já ty moje "miláčky" po škole pěkně vrátím rodičům... A náhodou tě obdivuju, jak to všechno stíháš, vždyž je u tebe pořád nějaká nová ušitá paráda...

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!