Sladké konce...

neděle 26. srpna 2012
Je to tu. Poslední den mých prvních pracovních prázdnin. Těšení i smutnění, radost i splín. Kontrasty, které k sobě patří. Přichází babí léto. Podle mě nejkrásnější část roku. Výhledy zalité okrovým odstínem, zákoutí se šípkovými keři, veselé chvilky s burčákem, záplava žlutých květin na mezích, radost z tepla a slunce, ve větru chvění z nadcházející dlouhé zimy... Tak nějak to prostě mám. Když vnímám svět kolem sebe s "outěžkem" něčeho bolavého (ne přímo zlého, spíš nevyhnutelného, řekla bych), vnímám krásné dojmy o to intenzivněji. I proto si poslední dny volna vychutnám vždy nejvíce, s pocitem, že už brzy nebudou, ale s nadšením, že je ještě mám. Podpírám dlaněmi hlavu ztěžklou obavou z nového školního roku. Čekám  na vinařské slavnosti, pestré a šustivé, jako sukně krojů. Chystám se na sběračské výlety za červenými bobulemi. Rezervuji si nejlepší místo na baletní výstupy suchých trav u rybníka, již příliš chladného na koupání... S tváří otočenou k zlatému nebi, do řas jako do sítí, chytám, co mi slunce sype na tvář. Lekám se chladných nitek ve vzduchu a nerada vyhlížím dlouhou, smutnou tmu, kterou prozáří jen plameny svíček. Zaří. Sladkobolný měsíc, který mám tolik ráda.




Fotím každé zákoutí bytu i okolí. Drahý se mi směje, proč pořád dokola. Já jen žasnu, jak se svět s každou minutou a s každým mihnutím ruky mění... Výhled z okna máme úžasný. Pak ani člověku nevadí, že bydlí v paneláku...




Jak už to tak bývá, nestihla jsem v létě ani zdaleka vše, co jsem měla v plánu, ale mám radost, že jsem toho i tak stihla dost. Obrazů a obrázků tolik, že ani nevím kolik. Kamarádím už trochu s Photoshopem, konečně mám pocit, že mi pomáhá a nedělá jen naschvály. V rámci sebevýuky (ovšem s více než častým otravováním zběhlejších jedinců, že, mi.?) vzniklo jedno logo a dokonce už i pfko. Dokončili jsme komoru, vivat my! Hromada chaosu ve volném pokoji roztříděná a urovnaná v pečlivě vykoumaném systému, třikrát sláva! Přihláška na jednu výtvarnou akci poslána (hurá!), do autoškoly taky (ach jo...) A zase jsme u toho rozporuplného září, těšení i kapka strachu...


8 komentářů:

  1. Krásné čtení...Taky to cítím podobně. Taky mám ráda babí léto. Už není takový hic, začínají se měnit barvy, vzduch voní každou chvíli jinak...To je nejkrásnější čas na toulání lesem.
    Autoškoly se neboj! Já jsem jenom ráda, že jsem samostatná a nemusím škemrat, aby mě někdo někam odvezl...:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, já vím, ale těžko něco takovému vysvětlit nervákovi se staženým žaludkem:-) Třeba mě pak někde při procházce v lese potkáš, jak to vydýchávám:-) Hezké babí léto!

      Vymazat
  2. Moc se mi líbí, jak to máte krásně sladěné do modra a všechno takové precizní. Komora je na jedničku, hned se bude lépe hledat všechno. Jste moc šikovná! Užívejte poslední dny volna a hurá do září, podzim je nádherný! Z Autoškoly jsem měla hrozný strach a už si to bez auta nedovedu ani představit.

    IFČULKA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, děkujii! Komora je úžasná, ještě aj klidně jedna by mi nevadila:-))) Dny volna už nejsou, bohužel a autoškola se snad nějak zvládne, ale že bych juchala radostí... Každopádně díky moc za povzbuzení!

      Vymazat
  3. Nádherné fotky..a tak uklizeno..:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý den, Váš blog jsem objevila nedávno, ale doslova mě pohltil:)Obdivuji Vaši šikovnost a kreativnost, co bych za to dala..:-) Prosím Vás, k tomuhle příspěvku mě napadla otázka (tedy pokud to není moc soukromé)- v jaké části F-M bydlíte, že máte tak úžasný výhled? Hledám si tam zrovna byt, ale tak skvělé misto jsem neobjevila..Děkuji převelice a přeji krásné podzimní dny, Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Martino, napište mi na email (oringle@email.cz), ráda Vám prozradím, kde se dá takový výhled sehnat:-). A děkuju moc! P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!